Ševuot 45a שבועות

Ať už [jde o] přísahu svědectví, přísahu úschovy, nebo dokonce marnou přísahu. [Nebo] byl-li jeden z nich hráčem v kostky, půjčoval-li na úrok, závodil-li s holuby nebo obchodoval-li s plody sedmého roku – jeho protivník přísahá a bere.

Byli-li podezřelí oba, přísaha se vrací na své místo – slova rabiho Josiho. Rabi Meir říká: Ať se rozdělí.

A kramář na základě své knihy – jak? Ne tak, že mu řekne: V mé knize je zapsáno, že mi dlužíš dvě stě zuzů; nýbrž [hospodář] mu řekl: Dej mému synovi dvě sea pšenice, dej mému dělníkovi drobné za sela. On [kramář] říká: Dal jsem, a oni říkají: Nedostali jsme. On přísahá a bere, a oni přísahají a berou.

Řekl Ben Nanas: Jak to? Tito i oni tak dospívají k marné přísaze! Nýbrž on bere bez přísahy a oni berou bez přísahy.

Řekl kramáři: Dej mi za denár plodů, a on mu dal. [Kramář] mu řekl: Dej mi ten denár. On mu řekl: Dal jsem ti ho a ty jsi ho vložil do pokladničky – ať přísahá hospodář. Dal-li mu denár a řekl mu: Dej mi ty plody, a on mu řekl: Dal jsem ti je a ty jsi je odnesl do svého domu – ať přísahá kramář. Rabi Jehuda říká: Kdo má plody v ruce, má navrch.

Řekl směnárníkovi: Dej mi za denár drobné, a on mu dal. Řekl mu: Dej mi ten denár. On mu řekl: Dal jsem ti ho a ty jsi ho vložil do pokladničky – ať přísahá hospodář. Dal-li mu denár a řekl mu: Dej mi ty drobné, a on mu řekl: Dal jsem ti je a ty jsi je hodil do svého měšce – ať přísahá směnárník. Rabi Jehuda říká: Není zvykem směnárníka dát ani isar, dokud nevezme denár.

Tak jako řekli: Ta, která [sama] snižuje svou ketubu, smí vybrat jen s přísahou; [ta, o níž] jediný svědek svědčí, že je [ketuba] vyplacena, smí vybrat jen s přísahou; ze zatíženého majetku a z majetku sirotků smí vybrat jen s přísahou; a ta, která vybírá v jeho nepřítomnosti, smí vybrat jen s přísahou; a stejně tak sirotci smějí vybírat jen s přísahou:

„[Přísahám,] že nám otec nic nepřikázal, otec nám nic neřekl a mezi otcovými listinami jsme nenašli, že by tento úpis byl splacen.“ Rabi Jochanan ben Beroka říká: I když se syn narodil až po otcově smrti, přísahá a bere. Řekl Raban Šimon ben Gamliel: Jsou-li svědci, že otec v hodině své smrti řekl: Tento úpis není splacen, bere bez přísahy.

A tito přísahají i bez [určitého] nároku: společníci, nájemci za podíl, poručníci, žena, která vede obchody v domě, a správce domu. Řekne-li mu: Co proti mně tvrdíš? – Chci, abys mi přísahal – je povinen.

Rozdělili-li se společníci a nájemci, nemůže ho přimět k přísaze. Připadne-li mu však přísaha z jiného důvodu, připojí se mu k ní všechno. A sedmý rok ruší [i povinnost] přísahy.

GEMARA: Všichni, kdo podle Tóry přísahají, přísahají a neplatí – odkud to víme? Neboť Písmo praví: „Jeho majitel to přijme a on nebude platit“ (Ex 22,10) – na kom leží platit, ten přísahá.

A tito přísahají a berou atd.: Čím se liší najatý dělník, že mu rabíni ustanovili, aby přísahal a bral? Řekl Rav Jehuda, řekl Šmuel: Učili zde velké halachy. – Halachy? Což jsou to halachy? Spíše řekni: Učili zde velká nařízení.

Velká? Z toho by plynulo, že jsou i malá!

Spíše řekl Rav Nachman, řekl Šmuel: Učili zde ustálená nařízení: rabíni vzali přísahu hospodáři a uložili ji najatému dělníkovi kvůli jeho živobytí. – Kvůli živobytí dělníka trestáme hospodáře? – Samotnému hospodáři je milé, aby dělník přísahal a bral, aby se k němu dělníci najímali.

Naopak, dělníkovi je milé, aby hospodář přísahal a byl osvobozen, aby si ho hospodář najímal! – Hospodář si dělníka najmout musí, ať chce, nebo nechce. – I dělník se najmout musí, ať chce, nebo nechce! – Spíše: hospodář je zaneprázdněn svými dělníky.

Ať mu tedy [dělník] vezme [mzdu] bez přísahy!

[Přísahá,] aby se uklidnila mysl hospodáře. – Ať mu [hospodář] dá [mzdu] před svědky! – Je to pro něj obtížné. – Ať mu ji dá předem! – Oba si přejí [platbu] na úvěr.