Ševuot 47a שבועות

a vše, co se jí podobá.

Byl-li jeden z nich hráčem v kostky: Proč je to ještě potřeba? – [Tanna] učil o nezpůsobilosti podle Tóry, a [tím] učí i o nezpůsobilosti podle rabínů.

Byli-li podezřelí oba: Rava řekl Rav Nachmanovi: Jak jsme to učili? Řekl mu: Nevím. – Jaká je halacha? Řekl mu: Nevím.

Bylo řečeno: Řekl Rav Josef bar Minjomi, řekl Rav Nachman: Rabi Josi říká: Ať se rozdělí. A tak učil Rav Zevid bar Ošaja: Rabi Josi říká: Ať se rozdělí. Někteří říkají: Rav Zevid učil: Řekl rabi Ošaja: Rabi Josi říká: Ať se rozdělí. Řekl Rav Josef bar Minjomi: Rav Nachman tak v praxi rozhodl: Ať se rozdělí.

Přísaha se vrací na své místo: Kam se vrací? Řekl rabi Ami: Naši učitelé v Babylónii řekli: Přísaha se vrací na Sinaj; naši učitelé v zemi Izraele řekli: Přísaha se vrací k tomu, kdo jí byl povinen.

Řekl Rav Papa: Naši učitelé v Babylónii – to jsou Rav a Šmuel; naši učitelé v zemi Izraele – to je rabi Aba. Naši učitelé v Babylónii, Rav a Šmuel – neboť jsme učili: A stejně tak sirotci smějí vybírat jen s přísahou. A uvažovali jsme o tom: Od koho? Řekneš-li, od dlužníka – jejich otec by bral bez přísahy, a oni s přísahou? Spíše říká toto: A stejně tak sirotci od sirotků smějí vybírat jen s přísahou.

A Rav a Šmuel oba řekli: Učili to jen tehdy, když věřitel zemřel za života dlužníka; ale zemřel-li dlužník za života věřitele, věřitel se již stal povinným přísahou vůči synům dlužníka, a člověk neodkazuje přísahu svým synům.

Naši učitelé v zemi Izraele – to je rabi Aba. Neboť jistý muž vytrhl druhému z ruky stříbrný prut. [Věc] přišla před rabiho Amiho, a rabi Aba seděl před ním. [Žalobce] přivedl jednoho svědka, že mu ho vytrhl. [Žalovaný] řekl: Ano, vytrhl jsem, ale vytrhl jsem, co bylo mé.

Řekl rabi Ami: Jak mají soudci tento spor rozsoudit? Máme mu říci: Jdi a zaplať? Nejsou tu dva svědci. Máme ho osvobodit? Je tu jeden svědek. Máme mu říci: Jdi a přísahej? Protože řekl: Vytrhl jsem, je jako lupič.

Řekl mu rabi Aba: Je povinen přísahou a nemůže přísahat; a každý, kdo je povinen přísahou a nemůže přísahat, platí.

Řekl Rava: Rozumný je názor rabiho Aby, neboť rabi Ami učil: „Přísaha Hospodinova bude mezi oběma“ (Ex 22,10) – a ne mezi dědici. Jak si to představit?

Řekneš-li, že mu řekl: Můj otec měl u tvého otce minu, a on mu řekl: Padesát měl a padesát neměl – jaký je rozdíl mezi ním a jeho otcem?

Nejde tedy spíše o to, že mu řekl: Můj otec měl u tvého otce minu, a on mu řekl: O padesáti vím a o padesáti nevím?