Sota 20a סוטה

Odporuje [výrok] rabiho Akivy [výroku] rabiho Akivy: tam řekl, že rozhoduje smytí, a zde řekl, že rozhoduje hrst!

Dva tanaité [se rozcházejí] ve výkladu rabiho Akivy.

Bylo jim otázkou: Řekla: Nebudu pít – kvůli [vědomí viny], a znovu řekla: Budu pít – jak je to? Jakmile řekla: Nebudu pít, říká [tím]: Jsem nečistá; a jakmile se sama prohlásila za nečistou, nemůže couvnout? Nebo snad, jakmile řekla: Budu pít, dala najevo, že to [předtím] řekla kvůli strachu? Zůstává nerozhodnuto.

Řekl otec Šmuelův: Je třeba dát do vody hořkou látku. Z jakého důvodu? Praví Písmo: „Vody hořkosti (ha-marim)“ (Nu 5,18) – které jsou už předtím hořké.

MIŠNA: Řekla-li dříve, než byl svitek smyt: Nebudu pít, její svitek se uloží [do genizy] a její moučná oběť se rozptýlí na místo popela, a její svitek není způsobilý k napojení jiné soty. Byl-li svitek smyt a ona řekla: Jsem nečistá, voda se vylije a její moučná oběť se rozptýlí na místo popela. Byl-li svitek smyt a ona řekla: Nebudu pít, probudí ji a dají jí napít proti její vůli.

Ani nestačí dopít, a už její tvář žloutne, oči jí vystupují a celá se naplňuje [naběhlými] žilami. A oni říkají: Vyveďte ji, ať neznečistí nádvoří!

Má-li zásluhu, [ta zásluha] jí [trest] odkládá. Je zásluha, která odkládá na jeden rok; je zásluha, která odkládá na dva roky; je zásluha, která odkládá na tři roky. Odtud říká ben Azaj: Člověk je povinen učit svou dceru Tóru, aby, kdyby pila, věděla, že zásluha jí [trest] odkládá. Rabi Eliezer říká: Kdo učí svou dceru Tóru, [je to,] jako by ji učil pošetilosti (tiflut).

Rabi Jehošua říká: Žena chce raději jednu kav [obživy] a pošetilost než devět kav a zdrženlivost. On říkával: Pošetilý zbožný, chytrý zlovolník, žena farizejka a rány farizejů – ti ničí svět.

GEMARA: Řekl Rav Jehuda, řekl Šmuel jménem rabiho Meira: Když jsem studoval Tóru u rabiho Akivy, přidával jsem do inkoustu skalici, a nic mi neřekl. Když jsem přišel k rabimu Jišmaelovi, řekl mi: Můj synu, jaké je tvé řemeslo? Řekl jsem mu: Jsem písař. Řekl mi: Můj synu, buď opatrný, neboť tvé řemeslo je řemeslem nebes; kdybys vynechal jediné písmeno nebo přidal jediné písmeno, zničil bys celý svět.

Řekl jsem mu: Mám jednu věc, kterou přidávám do inkoustu, a jmenuje se skalice. Řekl mi: Což se do inkoustu přidává skalice? Tóra řekla: „A smyje“ – písmo, které lze smýt!

Co mu [rabi Jišmael] říkal a co mu [rabi Meir] odpovídá?

Takto mu říkal: Netřeba mluvit o chybějících a nadbytečných písmenech – v tom jsem zběhlý; ale i obavy z mouchy, že by snad přiletěla, sedla na korunku [písmene] dalet, smazala ji a udělala z něj reš – [i proti tomu] mám jednu věc, kterou přidávám do inkoustu, a jmenuje se skalice.

Je tomu tak? Vždyť se učí: Řekl rabi Meir: Když jsem studoval Tóru u rabiho Jišmaela, přidával jsem do inkoustu skalici, a nic mi neřekl. Když jsem přišel k rabimu Akivovi, zakázal mi to!

Je obtíž [ve] službě proti službě, je obtíž [v] zákazu proti zákazu.

Pochopitelné je, že služba proti službě není obtíží: Nejprve přišel k rabimu Akivovi; protože jej nemohl sledovat, přišel k rabimu Jišmaelovi a naučil se tradici; pak se vrátil k rabimu Akivovi a učil se uvažování.

Ale zákaz proti zákazu je obtíž. Je to obtíž.

Učí se: Rabi Jehuda říká: Rabi Meir říkával: Do všeho se přidává skalice do inkoustu,