Suka 42b סוכה

Umí-li porážet, jí se z jeho porážky. Řekl Rav Huna: A to tehdy, když nad ním stojí dospělý.

Může-li sníst olivu obilí, vzdalují se od jeho výkalů a moči na čtyři lokte. Řekl Rav Chisda: A to tehdy, když ji může sníst v době potřebné ke snědení peras. Řekl Rav Chija, syn Rav Jejby: A u dospělého, i když ji nemůže sníst v době potřebné ke snědení peras, neboť je psáno: „Kdo přidává poznání, přidává bolest“ (Kaz 1,18).

Může-li sníst olivu pečeného masa, porážejí za něj pesachového beránka, jak je řečeno: „každý podle toho, kolik sní“ (Ex 12,4). Rabi Jehuda říká: [Až] když dokáže rozlišovat jídlo. Jak? Dají mu kamínek, a on ho zahodí; ořech, a on si ho vezme.

Vrátíme se k tobě, [kapitolo] „Ukradený lulav“.

MIŠNA: Lulav a vrba – šest a sedm [dní]; Halel a radost – osm; suka a vylévání vody – sedm; flétna – pět a šest.

Lulav sedm – jak? Připadne-li první den svátku na Šabat, [bere se] lulav sedm [dní]; jinak po všechny ostatní [roky] šest.

Vrba sedm – jak? Připadne-li sedmý den vrby na Šabat, [bere se] vrba sedm [dní]; jinak po všechny ostatní [roky] šest.

Přikázání lulavu – jak? Připadne-li první den svátku na Šabat, přinesou [lidé] své lulavy na Chrámovou horu a služebníci je od nich přijímají a rovnají je na lavici; a starší ukládají své do síně. A učí je říkat: Každý, komu se můj lulav dostane do ruky, ať je mu darem.

Nazítří časně vstanou a přijdou, služebníci je hází před ně, a oni je chňapají a bijí jeden druhého. Když soud viděl, že to vede k nebezpečí, ustanovil, aby jej každý bral doma.

GEMARA: Proč? Je to jen přenášení, ať [lulav] Šabat odsouvá! Řekl Raba: Je to opatření, aby ho [někdo] nevzal do ruky a nešel k znalci, aby se [to] naučil,