Suka 43a סוכה

a nepřenesl ho čtyři lokte ve veřejném prostranství. A to je důvod u šofaru a to je důvod u megily.

Je-li tomu tak, i v první den! – Pro první [den] mudrci ustanovili [brát ho] doma. To je v pořádku po tomto ustanovení; ale co lze říci [o době] před ustanovením?

Spíše: první [den], kdy [lulav] platí z Tóry i v krajích [mimo Chrám], v tom mudrci opatření neučinili; ty [ostatní], kdy v krajích z Tóry neplatí, v nich mudrci opatření učinili.

Je-li tomu tak, i dnes – my nevíme, jak je stanoven měsíc; ale ti, kdo vědí, jak je stanoven měsíc, ať [Šabat] odsouvají!

Ano, je tomu tak. Učí se jedna [baraita]: Připadne-li první den svátku na Šabat, všechen lid přinese své lulavy na Chrámovou horu; a učí se druhá: do synagogy. Z toho plyne: zde, když Chrám stojí; zde, když Chrám nestojí. Lze to z toho vyvodit.

Že platí z Tóry i v krajích – odkud to máme? Neboť se učí: „A vezmete si“ (Lv 23,40) – aby bylo vzetí v ruce každého jednotlivce;

„vám“ – z vašeho, což vylučuje vypůjčený a ukradený; „v den“ – a to i o Šabatu; „první“ – i v krajích; „první“ – učí, že [Šabat] odsouvá jen první den svátku.

Řekl mistr: „V den“ – i o Šabatu. Ale vždyť je to jen přenášení; je třeba verše, aby dovolil přenášení? Řekl Rava: Bylo to potřeba jen pro přípravy lulavu, a podle tohoto tanaity, neboť se učí: Lulav a všechny jeho přípravy odsouvají Šabat, slova rabiho Eliezera.

Jaký je důvod rabiho Eliezera? Verš praví: „v den“ – i o Šabatu. A rabíni – co dělají s tím „v den“? Potřebují to [k tomu, že] ve dne, a ne v noci. A rabi Eliezer – odkud má „ve dne, a ne v noci“? Plyne mu to ze závěru verše: „A budete se radovat před Hospodinem, svým Bohem, sedm dní“ (Lv 23,40) – dny, a ne noci. A rabíni? Kdyby [to bylo jen] odtud, řekl bych: Odvodíme „dny“ – „dny“ od suky: jako tam dny, a i noci, tak i zde dny, a i noci.

A samu suku – odkud ji máme? Neboť učili naši mistři: „Ve stáncích budete bydlet sedm dní“ (Lv 23,42) – dny, a i noci. Říkáš „dny, a i noci“, nebo snad jen dny, a ne noci? Úsudek by to dával: je řečeno zde „dny“ a je řečeno u lulavu „dny“; jako tam dny, a ne noci, tak i zde dny, a ne noci.

Nebo pojď touto cestou: je řečeno zde „dny“ a je řečeno u [dnů] uvedení do úřadu „dny“; jako tam dny, a i noci, tak i zde dny, a i noci.

Podívejme se, čemu se to podobá. Usuzujeme o věci, jejíž přikázání [trvá] celý den, z věci, jejíž přikázání [trvá] celý den, a ať to nevyvrací věc, jejíž přikázání [trvá jen] chvíli. Nebo pojď touto cestou: usuzujeme o věci, jejíž přikázání platí pro [všechna] pokolení, z věci, jejíž přikázání platí pro pokolení, a ať to nevyvracejí [dny] uvedení do úřadu, které pro pokolení neplatí.

Verš praví: