Suka 44b סוכה

zde v Chrámu, zde v krajích.

Řekl rabi Ami: Vrba vyžaduje [určitou] míru, bere se jen sama o sobě a člověk nesplní svou povinnost vrbou, která je v lulavu. Když mistr řekl, že se bere jen sama o sobě, je přece jasné, že člověk nesplní povinnost vrbou, která je v lulavu!

Mohl bys říci: To platí, když [lulav] nezvedl a pak znovu nezvedl; ale zvedl-li jej a pak jej znovu zvedl, řekl bych, že ne [to neplatí]. Proto nás to učí. A Rav Chisda řekl, [že] řekl rabi Jicchak: Člověk splní svou povinnost vrbou, která je v lulavu, v první den svátku.

A jaká je její míra? Řekl Rav Nachman: Tři prutky se svěžími listy. A Rav Šešet řekl: I jeden list a jeden prut. Jeden list a jeden prut – to tě napadá? Spíše řekni: I jeden list na jednom prutu.

Řekl Ajvu: Stál jsem před rabim Elazarem bar Cadokem a jakýsi muž před něj přinesl vrbu. Vzal ji, tloukl jí a tloukl, ale nepožehnal; soudí, že je to zvyk proroků. Ajvu a Chizkija, synové Ravovy dcery, přinesli vrbu před Rava; tloukl jí a tloukl, ale nepožehnal; soudí, že je to zvyk proroků.

Řekl Ajvu: Stál jsem před rabim Elazarem bar Cadokem. Přišel před něj jakýsi muž a řekl mu: Mám vesnice, mám vinice, mám olivy, a [v sedmém roce] přicházejí obyvatelé vesnic, okopávají vinice a jedí olivy. Je to správné, nebo to není správné? Řekl mu: Není to správné. Ten ho opustil a odcházel. Řekl [rabi Elazar]: Již čtyřicet let bydlím v této zemi a neviděl jsem člověka, který by chodil tak správnými cestami jako tento. Ten se vrátil a řekl mu: Co mám dělat? Řekl mu: Ponech olivy chudým a dej peníze za okopávání vinic.

A okopávání je snad dovoleno? Vždyť se učí: „A v sedmém roce ji ponecháš ladem a necháš ji být“ (Ex 23,11) – „ponecháš ladem“ [tj. bez] okopávání, „necháš ji být“ [tj. bez] odstraňování kamenů. Řekl Rav Ukva bar Chama: Jsou dva druhy okopávání: jedno je ucpávání trhlin [v půdě] a druhé posilování stromů. Posilování stromů je zakázáno, ucpávání trhlin je dovoleno.

Řekl Ajvu jménem rabiho Elazara bar Cadoka: Ať člověk v předvečer Šabatu necestuje víc než tři parsy. Řekl Rav Kahana: Řekli jsme to jen [o cestě] do jeho domu, ale [o cestě] k hostiteli – ten spoléhá na to, co si s sebou vezme.

A někteří říkají: Řekl Rav Kahana: Bylo to třeba [říci] i [o cestě] do jeho domu. Řekl Rav Kahana: Mně samému se to stalo, a nenašel jsem ani misku smažených rybiček.

„Přikázání lulavu – jak?“: Tanaita učil před Rav Nachmanem: Rovnají je na střechu krytého sloupořadí. Řekl mu: