Taanit 16b תענית

„Má početnou rodinu a nemá“ – to je přece totéž co „jeho dům je prázdný“! Řekl Rav Chisda: To je ten, jehož dům je prázdný od hříchu. „Jehož mládí bylo bezúhonné“ – řekl Abaje: To je ten, o němž se v mládí nerozšířila špatná pověst.

„Mé dědictví se mi stalo jako lev v lese, vydávalo proti mně svůj hlas; proto jsem je nenáviděl“ (Jr 12,8). Co znamená „vydávalo proti mně svůj hlas“? Řekl Mar Zutra bar Tuvja, řekl Rav, a někteří říkají: řekl rabi Chama, řekl rabi Elazar: To je předříkávač, který předstupuje před archu, ač k tomu není způsobilý.

„A říká před nimi dvacet čtyři požehnání: osmnáct, která [se říkají] každý den, a přidá k nim dalších šest.“ Těch šest je přece sedm, jak jsme se učili: „U sedmého říká: Požehnán, který se slitováváš nad zemí.“ Řekl Rav Nachman bar Jicchak: Co je to „sedmé“? Sedmé co do prodloužení,

jak se učí: U [požehnání] „Vykupitel Izraele“ prodlužuje a v jeho zakončení říká: Ten, kdo odpověděl Avrahamovi na hoře Morija, ten vám odpoví a vyslyší hlas vašeho volání v tento den. Požehnán, Vykupiteli Izraele. A oni po něm odpovídají „amen“. A synagogální sluha jim říká: „Zatrubte, synové Aharonovi, zatrubte!“

A znovu říká: Ten, kdo odpověděl našim otcům u Rákosového moře, ten vám odpoví a vyslyší hlas vašeho volání v tento den. Požehnán, který si připomínáš zapomenuté. A oni po něm odpovídají „amen“. A synagogální sluha jim říká: „Troubte na poplach, synové Aharonovi, troubte na poplach!“ A tak u každého jednotlivého požehnání: u jednoho říká „zatrubte“ a u druhého říká „troubte na poplach“.

O čem to platí? Mimo [Chrám], ale v Chrámu tomu tak není, protože v Chrámu se neodpovídá „amen“. A odkud [víme], že se v Chrámu neodpovídá „amen“?

Neboť je řečeno: „Vstaňte, dobrořečte Hospodinu, svému Bohu, od věků až na věky! Ať dobrořečí tvému slavnému jménu, jež je vyvýšeno nad všechno dobrořečení a chválu“ (Neh 9,5). Mohl bych myslet, že pro všechna požehnání dohromady stačí jediná chvála; proto Písmo praví: „vyvýšeno nad všechno dobrořečení a chválu“ – za každé požehnání mu vzdej chválu.

Co se tedy říká v Chrámu? Požehnán Hospodin, Bůh, Bůh Izraele, od věků až na věky. Požehnán, Vykupiteli Izraele. A oni po něm odpovídají: Požehnáno jméno slávy jeho království na věky věků. A synagogální sluha jim říká: „Zatrubte, kohanim, synové Aharonovi, zatrubte!“

A znovu říká: Ten, kdo odpověděl Avrahamovi na hoře Morija, ten vám odpoví a vyslyší hlas vašeho volání v tento den. Požehnán Hospodin, Bůh Izraele, který si připomíná zapomenuté. A oni po něm odpovídají: Požehnáno jméno slávy jeho království na věky věků. A synagogální sluha jim říká: „Troubte na poplach, kohanim, synové Aharonovi, troubte na poplach!“ A tak dále. A tak u každého jednotlivého požehnání: u jednoho říká „zatrubte“ a u druhého „troubte na poplach“, dokud je všechna nedokončí.

A tak to zavedl rabi Chalafta v Ciporech a rabi Chananja ben Teradjon v Sichni. A když věc přišla před mudrce, řekli: Takový zvyk měli jen u Východních bran a na Chrámové hoře.

A jsou, kdo říkají [to takto], jak se učí: Říká před nimi dvacet čtyři požehnání: osmnáct, která [se říkají] každý den, a přidá k nim dalších šest. A kde těch šest říká? Mezi [požehnáním] „Vykupitel“ a „Lékař nemocí“. A prodlužuje u [požehnání] vykoupení, a oni po něm odpovídají „amen“ na každé jednotlivé požehnání. A tak bylo zvykem mimo [Chrám].

Ale v Chrámu říkali: Požehnán Hospodin, Bůh Izraele, od věků až na věky. Požehnán, Vykupiteli Izraele. A neodpovídali po něm „amen“. A proč to vše? Protože v Chrámu se neodpovídá „amen“. A odkud [víme], že se v Chrámu neodpovídá „amen“? Neboť je řečeno: „Vstaňte, dobrořečte Hospodinu, svému Bohu, od věků až na věky! Ať dobrořečí tvému slavnému jménu, jež je vyvýšeno nad všechno dobrořečení a chválu“ (Neh 9,5) – za každé jednotlivé požehnání mu vzdej chválu.

Učili naši mistři: U prvního říká: Požehnán Hospodin, Bůh Izraele, od věků až na věky. Požehnán, Vykupiteli Izraele. A oni po něm odpovídají: Požehnáno jméno slávy jeho království na věky věků. A synagogální sluha říká: „Zatrubte, kohanim, zatrubte!“ A znovu říká: Ten, kdo odpověděl Avrahamovi na hoře Morija, ten vám odpoví a vyslyší hlas vašeho volání v tento den. A oni zatroubí dlouze, na poplach a dlouze. A u druhého říká: Požehnán Hospodin, Bůh Izraele, od věků až na věky. Požehnán, který si připomínáš zapomenuté. A oni po něm odpovídají: Požehnáno jméno slávy jeho království na věky věků.

A synagogální sluha říká: „Troubte na poplach, synové Aharonovi, troubte na poplach!“ A [předříkávač] říká: Ten, kdo odpověděl našim otcům u Rákosového moře, ten vám odpoví a vyslyší hlas vašeho volání v tento den. A oni zatroubí na poplach, dlouze a na poplach. A tak u každého jednotlivého požehnání: u jednoho říká „zatrubte“ a u druhého „troubte na poplach“, dokud nedokončí všechna požehnání. A tak to zavedl rabi Chalafta v Ciporech a rabi Chananja ben Teradjon v Sichni. A když věc přišla před mudrce, řekli: Takový zvyk měli jen u Východních bran a na Chrámové hoře.

„Rabi Jehuda říká: Nebylo třeba říkat Připomínky…“ Řekl rabi Ada z Jafy: Jaký je důvod rabiho Jehudy? Protože Připomínky a Šofary se neříkají