Taanit 6b תענית

Kdo slíbí [zdrženlivost] „až do dešťů“, [je vázán,] dokud nespadne druhý [vláhonosný] déšť.

Rav Zevid řekl: Pro olivy, neboť jsme se učili: Odkdy je všem lidem dovoleno [sbírat] paběrky, zapomenuté snopy a okraj pole? Jakmile odejdou nemošot. Spadlé bobule a paběrky ve vinici – jakmile chudí odejdou z vinice a vrátí se [znovu]. A olivy – jakmile spadne druhý déšť.

Co jsou nemošot? Řekl rabi Jochanan: Starci, kteří chodí o holi. Reš Lakiš řekl: Sběrači po sběračích.

Rav Papa řekl: Pro chůzi po soukromých stezkách, neboť Mistr řekl: Všichni lidé smějí chodit po soukromých stezkách, dokud nespadne druhý déšť.

Rav Nachman bar Jicchak řekl: Pro odstranění plodů sedmého roku, neboť jsme se učili: Dokdy smí mít člověk užitek a topit slámou a strništěm sedmého roku? Dokud nespadne druhý déšť.

Jaký je důvod? Jak je psáno: „A tvému dobytku a zvěři, která je v tvé zemi“ (Lv 25,7) – po celou dobu, kdy zvěř jí na poli, krm svůj dobytek doma; skončilo-li [krmení] pro zvěř na poli, skončí i pro tvůj dobytek doma.

Řekl rabi Abahu: Co je to za výraz „revia“ [vláhonosný déšť]? Věc, která oplodňuje [rova] půdu – podle Rava Jehudy, neboť Rav Jehuda řekl: Déšť je manželem země, jak je řečeno: „Neboť jako sestupuje déšť a sníh z nebes a nevrací se tam, dokud nenapojí zemi a neoplodní ji a nedá jí vzklíčit“ (Iz 55,10).

A rabi Abahu řekl: První [vláhonosný] déšť je takový, aby pronikl do země na píď; druhý takový, aby se jím dalo ucpat hrdlo sudu. Řekl Rav Chisda: Déšť, který padal tak, že se jím dá ucpat hrdlo sudu, nespadá pod [kletbu] „a zavře [nebesa]“.

A Rav Chisda řekl: Déšť, který padal před [čtením slov] „a zavře“, nespadá pod „a zavře“.

Řekl Abaje: To jsme řekli jen o [čtení] „a zavře“ večer, ale [padá-li] před „a zavře“ ráno, spadá pod „a zavře“, neboť Rav Jehuda bar Jicchak řekl: Ranní mraky nemají žádnou podstatu, jak je psáno: „Co ti mám učinit, Efrajime? Co ti mám učinit, Judo? Vaše láska je jako ranní oblak atd.“ (Oz 6,4).

Řekl Rav Papa Abajemu: Vždyť lidé říkají: Když se otevírají brány deště [ráno], oslovodiči, slož svůj vak a lehni si! Není to rozpor: tento je zahalen hustou oblačností, tamten je zahalen [lehkými] mraky.

Řekl Rav Jehuda: Dobré pro rok je, když je [měsíc] tevet vdovou. Někteří říkají: aby se nemusela zahrady [opakovaně] zavlažovat; a někteří říkají: aby [obilí] nezachvátila sněť. Je to tak? Vždyť Rav Chisda řekl: Dobré pro rok je, když je tevet zahanbený [deštěm]! Není to rozpor: zde přišel déšť předtím, zde nepřišel déšť předtím.

A Rav Chisda řekl: Déšť, který padal na část země a na část země nepadal, nespadá pod „a zavře“. Je to tak? Vždyť je psáno: „Také jsem vám odepřel déšť tři měsíce před žní a na jedno město jsem dal pršet a na druhé město jsem dát pršet nenechal; na jeden díl pršelo atd.“ (Am 4,7), a Rav Jehuda řekl, že řekl Rav: Obojí je ke kletbě!

Není to rozpor: zde přišlo příliš mnoho, zde přišlo, jak je třeba. Řekl Rav Aši: To se také dá vyvodit, neboť je psáno „tamter“ [bude pršet] – bude místem deště. Plyne to z toho.

Řekl rabi Abahu: Odkdy se nad deštěm říká požehnání? Od chvíle, kdy vyjde ženich vstříc nevěstě [kdy kapky odpovídají kapkám z louží].

Jaké požehnání se říká? Řekl Rav Jehuda, že řekl Rav: Děkujeme ti, Hospodine, náš Bože, za každou kapku, kterou jsi nám seslal. A rabi Jochanan to zakončuje takto: Kdyby naše ústa byla plná písně jako moře a náš jazyk plesání jako hukot jeho vln atd. až: Ať nás neopustí tvé milosrdenství, Hospodine, náš Bože, a neopustilo nás. Požehnaný [jsi], [Bože] mnoha díkůvzdání.

„Mnoha díkůvzdání“ a ne všech díkůvzdání? Řekl Rava: Řekni: Bože díkůvzdání. Řekl Rav Papa: Proto