Temura 9a תמורה

lepší okurka [hned] než dýně [později].

MIŠNA: Lze zaměňovat drobný dobytek za skot a skot za drobný dobytek, ovce za kozy a kozy za ovce, samce za samice a samice za samce, bezvadné za zvířata s vadou a zvířata s vadou za bezvadné,

neboť je řečeno: „Nevymění ho ani nezamění, dobré za špatné nebo špatné za dobré“ (Lv 27,10). Co je to „dobré za špatné“? Zvířata s vadou, jejichž posvěcení předcházelo jejich vadě.

GEMARA: Odkud to víme? Neboť učili naši mistři: „Zvíře za zvíře“ (Lv 27,10) – odtud [víme], že lze zaměňovat drobný dobytek za skot a skot za drobný dobytek, ovce za kozy a kozy za ovce, samce za samice a samice za samce, zvířata s vadou za bezvadné a bezvadné za zvířata s vadou.

Mohl bych si myslet, že i když vada předcházela jejich posvěcení? Proto se praví: „Nevymění ho ani nezamění, dobré za špatné nebo špatné za dobré“. Co je to „dobré za špatné“? Zvířata s vadou, jejichž posvěcení předcházelo jejich vadě.

Jaký je to výklad? Řekl Abaje: Ať verš řekne „nevymění ho ani nezamění, dobré za špatné nebo špatné za něj“; k čemu mi je druhé „za dobré“? Z toho plyne: [zvíře] dobré od počátku podléhá záměně, špatné od počátku záměně nepodléhá.

Rava řekl: Obě [slova] „dobré“ jsou nadbytečná. Pokud tak, ať verš napíše „nevymění ho ani nezamění za špatné nebo špatné za něj“; proč mi psát obě „dobré“? Jedno „dobré“ [učí]: i když zamění dobré za dobré, dostane bití; a druhé: dobré od počátku podléhá záměně, špatné od počátku záměně nepodléhá.

A Abaje řekl: To plyne z úsudku a minori ad maius: Jestliže [kdo zamění] dobré za špatné, kdy [posvěcené zvíře] zhodnocuje, dostane bití, tím spíše dostane bití [kdo zamění] dobré za dobré, kdy jsou si rovna.

A Rava? Netrestá se na základě úsudku. A Abaje ti odpoví: To není úsudek; je snad dobré horší než špatné?

Učili naši mistři: „Nevymění ho“ – [zvířetem] jiných; „ani nezamění“ – svým vlastním. Ať napíše „nevymění ho“ a není třeba „ani nezamění“?

Kdyby to napsal takto, řekl bych: [Jen kdo řekne] „ať toto vyjde a toto vstoupí“, dostane bití; ale ten, kdo zaměňuje, takže posvěcuje obě, o tom řekni, že bití nedostane. Proto nás to učí.

Jak si představit to „[zvířetem] jiných“? Řekneme-li, že zvíře posvěcené je jeho a světské je cizí, může snad posvětit [cizí]? Všemilosrdný řekl: „Když někdo posvětí svůj dům jako svatý Hospodinu“ (Lv 27,14) – tak jako jeho dům je v jeho vlastnictví, tak i všechno [musí být] v jeho vlastnictví. Nýbrž [že] posvěcené zvíře je cizí a světské jeho – může snad posvětit věc, která není jeho?

Ve skutečnosti [jde o to], že posvěcené zvíře je cizí a světské jeho, například když majitel posvěceného zvířete řekl: Kdo chce zaměnit [moje posvěcené zvíře] svým zvířetem, ať přijde a zamění.

MIŠNA: Lze zaměňovat jedno za dvě a dvě za jedno, jedno za sto a sto za jedno. Rabi Šimon říká: Lze zaměňovat jen jedno za jedno, neboť je řečeno: „Bude on i to, čím byl zaměněn, svaté“ (Lv 27,10) – tak jako on je jediný, tak i [záměna] je jediná.

GEMARA: Odkud to víme? Neboť učili naši mistři: „Zvíře za zvíře“ – odtud [víme], že lze zaměňovat jedno za dvě a dvě za jedno, jedno za sto a sto za jedno. Rabi Šimon říká: Lze zaměňovat jen jedno za jedno, neboť je řečeno „zvíře za zvíře“ – a ne zvíře za zvířata, ani zvířata za zvíře.

Řekli mu: Našli jsme, že se zvířata nazývají „zvíře“, neboť je řečeno: „a mnoho dobytka“ (Jon 4,11) [doslova: „mnoho zvířete“]. A rabi Šimon? „Mnoho zvířete“ se tak nazývá, ale prostě „zvíře“ se [mnoho zvířat] nenazývá.

Je snad důvod rabiho Šimona kvůli [slovu] „zvíře“? Vždyť důvod rabiho Šimona je kvůli „on“: tak jako on je jediný, tak i záměna je jediná.

Nejprve jim rabi Šimon řekl [důvod] z „bude on i to, čím byl zaměněn“; a když viděl, že rabíni vykládají ze „zvíře za zvíře“, řekl jim: I odtud mohu odvodit svůj důvod.

Řekl Reš Lakiš: Rabi Šimon uznává, že lze zaměnit a znovu zaměnit. Jaký je důvod? Kam zmizela první svatost posvěcení? A rabi Jochanan řekl: Tak jako nelze zaměnit dvě za jedno, tak nelze zaměnit a znovu zaměnit.

Učí se v baraitě shodně s rabim Jochananem; učí se v baraitě shodně s Reš Lakišem. Učí se shodně s rabim Jochananem: Tak jako nelze zaměnit jedno za dvě, tak nelze zaměnit a znovu zaměnit. Učí se shodně s Reš Lakišem: Mohl bych si myslet, že tak jako rabi Šimon řekl, že nelze zaměnit dvě za jedno, tak nelze zaměnit a znovu zaměnit; proto se praví „bude on i to, čím byl zaměněn“ – i [kdyby to bylo] stokrát.

Rabi Avin se otázal: Podle toho, kdo říká, že nelze zaměnit a znovu zaměnit: Oddělil-li [zvíře jako] oběť za vinu, aby jím byl smířen, a zaměnil s ním,