Zevachim 108a זבחים

hlavu holouběte, v níž není množství olivy, a sůl ji doplňuje do množství olivy – jak [je tomu]?

Řekl Rava z Parzakie Rav Ašimu: Není to snad [totéž co] spor rabiho Jochanana a Reš Lakiše? – Otázka se týká [jak] rabiho Jochanana, tak Reš Lakiše.

Otázka podle rabiho Jochanana: Rabi Jochanan to tam říká jen o kosti, která je stejného druhu jako maso; ale sůl, která není stejného druhu jako holoubě, ne. Otázka podle Reš Lakiše: Reš Lakiš to tam říká jen proto, že kdyby se [kost] oddělila, není přikázáním ji obětovat; ale zde, kdyby se [sůl] oddělila, je přikázáním ji obětovat – ne? Nebo snad není rozdílu?

Zůstává to nerozhodnuto [tejku].

„Rabi Josi Haglili říká“ atd.

Rabi odpověděl místo rabiho Josiho Haglili: Co platí o tom, kdo poráží uvnitř a obětuje venku, že [oběť] měla dobu způsobilosti, řekneš o tom, kdo poráží venku a obětuje venku, kdy [oběť] neměla dobu způsobilosti?

Rabi Elazar, syn rabiho Šimona, odpověděl místo rabiho Josiho Haglili: Co platí o tom, kdo poráží uvnitř a obětuje venku, že ji svaté [místo] přijímá, řekneš o tom, kdo poráží venku, kdy ji svaté [místo] nepřijímá?

Jaký je rozdíl mezi nimi? Řekl Zeiri: Rozdíl mezi nimi je porážka v noci.

Raba řekl: Rozdíl mezi nimi je přijetí [krve] do nesvaté nádoby.

„Nečistý, který jedl, ať svatou věc“ atd.

Dobře rabíni odpovídají rabimu Josimu Haglili!

Řekl Rava: Kdekoli se [člověk] stal nečistým nečistotou těla a poté se maso stalo nečistým, nikdo nepopírá, že je vinen, neboť nečistota těla [se trestá] karet.

Přou se tehdy, když se maso stalo nečistým a poté se tělo stalo nečistým.

Neboť rabíni zastávají, že říkáme migo [jelikož]; a rabi Josi Haglili zastává, že migo neříkáme.

A rabi Josi – budiž, že migo neříkáme; ať přijde nečistota těla, která je přísnější, a ať dopadne na nečistotu masa!

Řekl Rav Aši: Z čeho [víš], že nečistota těla je přísnější? Snad je přísnější nečistota masa, neboť pro ni není očištění v mikve.

MIŠNA: Porážka je přísnější než obětování a obětování přísnější než porážka.

Porážka je přísnější v tom, že kdo poráží pro obyčejného [člověka], je vinen, ale kdo obětuje pro obyčejného, je osvobozen. Obětování je přísnější v tom, že dva, kteří drželi nůž a porazili, jsou osvobozeni; drželi-li úd a obětovali, jsou vinni.

Obětoval-li a znovu obětoval a znovu obětoval, je vinen za každé obětování – to jsou slova rabiho Šimona. Rabi Josi říká: Je vinen jen jednou.

A není vinen, dokud [to] neobětuje na vrcholu oltáře. Rabi Šimon říká: I když obětoval na skále nebo na kameni, je vinen.

GEMARA: Proč je ten, kdo obětuje pro obyčejného [člověka], osvobozen? Protože je psáno: „Hospodinu“ (Lv 17,4). Ale i u porážky je psáno „Hospodinu“!

Tam je to jiné, neboť verš říká: „Kterýkoli muž“ (Lv 17,3). I u obětování je psáno „kterýkoli muž“ (Lv 17,8)! – To potřebuje [k tomu], že dva, kteří obětovali úd, jsou vinni.

Je-li tomu tak, i zde [u porážky] jej potřebuje [k tomu], že dva, kteří drželi nůž a porazili, jsou vinni! – Tam je to jiné, neboť verš říká: „ten“ (Lv 17,4) – jeden, a ne dva.

Je-li tomu tak, i u obětování je psáno „ten“ (Lv 17,9)! – Ten [výraz] potřebuje