Zevachim 108b זבחים

k vyloučení toho, kdo jednal neúmyslně, pod nátlakem nebo v omylu. Je-li tomu tak, i zde jej potřebuje k vyloučení toho, kdo jednal pod nátlakem, neúmyslně nebo v omylu!

Jsou tam psány dva [výrazy] „ten“.

K čemu je mi tedy „Hospodinu“? K vyloučení kozla, který se vyhání.

„Obětování je přísnější“ atd.

Učili rabíni: „Kterýkoli muž“ – co nás to učí? To zahrnuje dva, kteří drželi úd a obětovali, že jsou vinni. Neboť bych mohl myslet: Což to neplyne z úvahy? Jestliže u porážky pro obyčejného [člověka], za niž je vinen, jsou dva, kteří drželi nůž a porazili, osvobozeni, pak u obětování pro obyčejného, za něž je osvobozen, není snad správné, že dva, kteří [úd] drželi, jsou osvobozeni? Verš říká: „Kterýkoli muž“ – to jsou slova rabiho Šimona.

Rabi Josi říká: „Ten“ – jeden, a ne dva. Je-li tomu tak, co nás učí „kterýkoli muž“? Tóra mluvila jazykem lidí.

A rabi Šimon – tento [výraz] „ten“ potřebuje k vyloučení toho, kdo jednal neúmyslně, pod nátlakem nebo v omylu. A rabi Josi [to vyvozuje] z „on“ [a] „ten“. A rabi Šimon nevykládá [rozdíl mezi] „on“ [a] „ten“.

A rabi Josi: jelikož [v] tomto [případě] „kterýkoli muž“ – Tóra mluvila jazykem lidí, [i v] onom [případě] „kterýkoli muž“ – Tóra mluvila jazykem lidí. Odkud tedy má, že kdo poráží pro obyčejného [člověka], je vinen? Plyne mu to z „krev bude počítána tomu muži… krev prolil“ (Lv 17,4) – a dokonce i ten, kdo poráží pro člověka.

„Obětoval-li a znovu obětoval“ atd.

Řekl Reš Lakiš: Spor je o čtyřech a pěti údech. Neboť jeden mistr zastává: Když je psáno „aby ji připravil“ (Lv 17,9) – za celou je vinen a není vinen za neúplnou – je to psáno o celém zvířeti. A druhý mistr zastává: Je to psáno o každém jednotlivém údu. Ale o jednom údu podle slov všech je vinen jen jednou.

A rabi Jochanan řekl: Spor je o jednom údu. Neboť jeden mistr zastává: [Obětuje-li] věci pálené uvnitř, které byly zmenšeny, a obětoval je venku, je vinen; a druhý mistr zastává: Je osvobozen. Ale o čtyřech a pěti údech podle slov všech je vinen za každý jednotlivý úd.

A přou se s Ulou. Neboť řekl Ula: Všichni se shodují, že [obětuje-li] věci pálené uvnitř, které byly zmenšeny, a obětoval je venku, je vinen. Přou se jen o věcech pálených venku, které byly zmenšeny a obětoval je venku: jeden mistr zastává, že je osvobozen, a druhý mistr zastává, že je vinen.

Někteří říkají: Řekl Ula: Všichni se shodují, že [obětuje-li] věci pálené venku, které byly zmenšeny, a obětoval je venku, je osvobozen. Přou se jen o věcech pálených uvnitř, které byly zmenšeny a obětoval je venku: jeden mistr zastává, že je osvobozen, a druhý mistr zastává, že je vinen.

A Šmuelův otec se pře s první verzí [výroku] Uly. Neboť řekl Šmuelův otec: Podle koho vracíme [kusy], které odskočily [z ohně], na oltář? Podle toho, kdo není podle rabiho Josiho.

„A není vinen, dokud [to] neobětuje“ atd. Řekl Rav Huna: Jaký je důvod rabiho Josiho? Protože je psáno: „A Noach postavil oltář Hospodinu“ (Gn 8,20).

Řekl rabi Jochanan: Jaký je důvod rabiho Šimona? Protože je psáno: „A Manoach vzal kůzle a moučnou oběť a obětoval je na skále Hospodinu“ (Sd 13,19).

A ten druhý – vždyť je psáno: „A postavil oltář Hospodinu“! – To byla jen vyvýšenina. A ten druhý – vždyť je psáno: „A Manoach vzal“! – To bylo nařízení pro onu hodinu.

A chceš-li, řekni: Toto je důvod rabiho Šimona, jak se učí v baraitě: Rabi Šimon říká: „Oltář… u vchodu do Stanu setkávání“ (Lv 17,6) – a na bama není oltář. Proto obětoval-li na skále nebo na kameni, je vinen.

[„Proto… je vinen“?] Měl by [říci]: „je osvobozen“! – Říká toto: Proto obětoval-li v době zákazu bamot na skále nebo na kameni, je vinen.

Otázal se rabi Josi, syn rabiho Chaniny: Jsou roh [oltáře], rampa, základ a čtvercový tvar nezbytnou podmínkou na bama?

Řekl mu rabi Jirmeja: Učí se v baraitě: Roh, rampa, čtvercový tvar a základ jsou nezbytnou podmínkou na velké bama, ale nejsou nezbytnou podmínkou na malé bama.