Zevachim 10b זבחים

Točím se dokola.

Rabi Eliezer se vrátil a vedl jiný úsudek: U oběti za hřích je řečeno „ona“ při porážce – [je-li poražena] pro své jméno, je platná, ne pro své jméno, je neplatná. A u oběti pesach je řečeno „on“ při obětování – pro své jméno je platná, ne pro své jméno je neplatná.

I u oběti za provinění je řečeno „on“ – pro své jméno je platná, ne pro své jméno je neplatná.

Řekl mu rabi Jehošua: U oběti za hřích je řečeno „ona“ při porážce – pro své jméno je platná, ne pro své jméno je neplatná. U oběti pesach je řečeno „on“ při obětování – pro své jméno je platná, ne pro své jméno je neplatná. Ale u oběti za provinění není řečeno „on“ jinak než po pálení obětních částí; a sama, nebyly-li spáleny obětní části, je platná.

Řekl mu rabi Eliezer: Hle, říká [Písmo]: „Jako oběť za hřích, jako oběť za provinění“ (Lv 6,10) – jako je oběť za hřích ne pro své jméno neplatná, tak je i oběť za provinění ne pro své jméno neplatná.

Mistr řekl: „Řekl mu rabi Jehošua: Točím se dokola.“ – Ať se úsudek vrátí a plyne [úvahou] „co mají společného“!

Protože lze namítnout: Co [platí] o jejich společné stránce, že je v nich stránka karet?

„Řekl mu rabi Jehošua: Ne! Jestliže jsi [to] řekl o oběti za hřích, jejíž krev [se dává] nahoře.“ Ať mu [raději] řekne: Ne! Jestliže jsi [to] řekl o oběti za hřích, jejíž krev se vnáší do nejvnitřnější [svatyně]!

Mluvíme o vnějších obětech za hřích.

[U nichž platí,] že vnese-li se jejich krev do nejvnitřnější [svatyně], jsou neplatné.

Rabi Eliezer zastává [názor]: také oběť za provinění.

[Ať namítne:] Že smiřuje za ty, kdo jsou povinni karet!

[Vyvrací to] oběť za hřích za vyslechnutí hlasu [přísahy].

[Ať namítne:] Že vyžaduje čtyři dání [krve]!

[Rabi Eliezer zastává názor] jako rabi Jišmael, který řekl: Všechny krve vyžadují čtyři dání.

[Ať namítne: Že vyžaduje dání] na čtyři rohy!

A podle tebe – vždyť je tu [rozdíl] prstu, je tu [rozdíl] rohu, je tu [rozdíl] hrany! Nýbrž uvedl jeden ze dvou či tří důvodů.

Mistr řekl: „Řekl mu rabi Jehošua: Ne! Jestliže jsi [to] řekl…“ Ať mu rabi Eliezer řekne: I krev oběti za provinění [se dává] nahoře!

Řekl Abaje: Že by krev oběti za provinění [se dávala] nahoře, nemůžeš říci, [neboť je zde] úsudek a minori ad maius z oběti zápalné: Jestliže krev oběti zápalné, která je zcela [spálena], [se dává] dole, oběť za provinění, která není zcela [spálena], tím spíše!

Co [platí] o oběti zápalné, která nesmiřuje?

Ptačí oběť za hřích to dokazuje.

Co [platí] o ptačí oběti za hřích, která není druhem obětního hodu?

Oběť zápalná to dokazuje. Vlastnost tohoto není jako vlastnost onoho a vlastnost onoho není jako vlastnost tohoto; společná stránka obou je, že jsou nejsvětějšími obětmi a jejich krev [se dává] dole. I já přivedu oběť za provinění, která je nejsvětější obětí, a její krev [se dává] dole.

Řekl Rava z Parzakje Rav Ašimu: A ať se namítne: Co [platí] o jejich společné stránce, že nemají pevnou cenu? Co řekneš o oběti za provinění, která má pevnou cenu?

Nýbrž toto je důvod rabiho Eliezera: Verš říká: „Kněz, který ji obětuje za hřích“ (Lv 6,19) – ji: její krev [se dává] nahoře, ale krev jiné [oběti] nahoře není.

Jestliže je tomu tak, ať se i u oběti za hřích řekne: „ji“ – pro její jméno je platná, ne pro její jméno je neplatná; tedy ostatní oběti, ať pro své jméno, ať ne pro své jméno, jsou platné!

Toto „ji“ neplatí přesně, neboť vynechal oběť pesach.

I zde neplatí přesně, neboť vynechal ptačí oběť zápalnou.

Co se týče [zvířecího] obětního hodu, nic nevynechal.

A chceš-li, řekni: Kdo je [autorem] tohoto? Je to rabi Elazar, syn rabiho Šimona, který řekl: Toto místo je zvlášť a toto místo je zvlášť.

Neboť se učí: Dolní krve se dávají od červené čáry dolů a horní od červené čáry nahoru. Řekl rabi Elazar, syn rabiho Šimona: O čem jsou tato slova řečena? O ptačí oběti zápalné; ale u zvířecí oběti za hřích se [dání] provádí jen na samotném rohu.

Učili jsme tam: „Neboť rabi Akiva říkal: Všechny krve, které byly vneseny do Svatyně ke smíření, jsou neplatné. A mudrci říkají: Jen oběť za hřích. Rabi Eliezer říká: Také oběť za provinění, neboť je řečeno: ‚jako oběť za hřích, jako oběť za provinění‘.“

Dobře, rabi Eliezer – jak řekl [svůj] důvod. Ale mudrci, jaký je [jejich] důvod?

Řekl Rava: Že by oběť za provinění, jejíž krev byla vnesena dovnitř, byla neplatná, nemůžeš říci, [neboť je zde] úsudek a minori ad maius z oběti zápalné: Jestliže