Oběť zápalná to dokazuje. A úsudek se vrátil: Vlastnost tohoto není jako vlastnost onoho a vlastnost onoho není jako vlastnost tohoto; společná stránka obou je, že jsou nejsvětějšími obětmi, a byly-li vneseny dovnitř, jsou platné. I já přivedu oběť za provinění, která je nejsvětější obětí, a byla-li její krev vnesena dovnitř, je platná.
עולה תוכיח וחזר הדין לא ראי זה כראי זה ולא ראי זה כראי זה הצד השוה שבהן שהן קדשי קדשים ונכנס (דמן) לפנים כשרין אף אני אביא אשם שהוא קודש קדשים ונכנס דמו לפנים כשר
Řekl Rava z Barniše Rav Ašimu: A ať se namítne: Co [platí] o jejich společné stránce, že nemají pevnou cenu? Co řekneš o oběti za provinění, která má pevnou cenu?
אמר ליה רבא מברניש לרב אשי ולפרוך מה להצד השוה שבהן שכן אין להן קצבה תאמר באשם שיש לו קצבה
Dobře podle mudrců, kteří říkají, že oběť za provinění, kterou porazil ne pro její jméno, je platná – proto je obětní dar přirovnán k oběti za hřích [a] obětní dar k oběti za provinění.
בשלמא לרבנן דאמרי אשם ששחטו שלא לשמו כשר היינו דאיתקש מנחה לחטאת מנחה לאשם
Neboť se učí: Rabi Šimon říká: „Je to nejsvětější, jako oběť za hřích a jako oběť za provinění“ (Lv 6,10). Obětní dar hříšníka je jako oběť za hřích, proto vzal-li z něho hrst ne pro jeho jméno, je neplatný; dobrovolný obětní dar je jako oběť za provinění, proto vzal-li z něho hrst ne pro jeho jméno, je platný.
דתניא רבי שמעון אומר (ויקרא ו, י) קדש קדשים היא כחטאת וכאשם מנחת חוטא הרי היא כחטאת לפיכך קמצה שלא לשמה פסולה מנחת נדבה הרי היא כאשם לפיכך קמצה שלא לשמה כשרה
A řekl Rav Jehuda, syn rabiho Chiji: Jaký je důvod rabiho Šimona? Verš říká: „Je to nejsvětější, jako oběť za hřích a jako oběť za provinění“ – přichází-li vykonat [službu] rukou, vykoná ji pravicí, jako oběť za hřích; nádobou – vykoná ji levicí, jako oběť za provinění.
ואמר רב יהודה בריה דרבי חייא מ"ט דר"ש אמר קרא קדש קדשים היא כחטאת וכאשם בא לעובדה ביד עובדה בימין כחטאת בכלי עובדה בשמאל כאשם
Hlavně přichází verš pro [výrok]Rav Jehudy, syna rabiho Chiji; a obětní dar hříšníka, který je neplatný ne pro své jméno – [to má jiný důvod]: U oběti za hřích, jaký je důvod? Že je o ní psáno „ona“; i o obětním daru hříšníka je psáno „on“.
עיקר קרא לכדרב יהודה בריה דרבי חייא הוא דאתא ומנחת חוטא דפסולה שלא לשמה [טעמא אחרינא הוא] חטאת טעמא מאי דכתיב בה היא מנחת חוטא נמי כתיב בה היא
A podle mudrců – k jaké halaše je oběť za provinění přirovnána k oběti za hřích? Aby ti řekl: Jako oběť za hřích vyžaduje vložení rukou, tak i oběť za provinění vyžaduje vložení rukou.
ולרבנן למאי הלכתא איתקש אשם לחטאת לומר לך מה חטאת טעונה סמיכה אף אשם טעון סמיכה:
Neboť se učí: Oběť pesach, jejíž rok uplynul, a porazil ji v jejím čase pro její jméno; a stejně tak ten, kdo poráží jiné [oběti] pro jméno oběti pesach v jejím čase – rabi Eliezer prohlašuje za neplatné a rabi Jehošua za platné.
דתניא הפסח שעברה שנתו ושחטו בזמנו לשמו וכן השוחט אחרים לשם פסח בזמנו רבי אליעזר פוסל ורבי יהושע מכשיר
Řekl rabi Jehošua: Jestliže v ostatních dnech roku, kdy [oběť pesach] není platná pro své jméno, jsou jiné [oběti] platné [poraženy] pro její jméno, [pak] v jejím čase, kdy je platná pro své jméno, není snad logické, že jiné [oběti] budou platné [poraženy] pro její jméno?
א"ר יהושע אם בשאר ימות השנה שאינו כשר לשמו אחרים כשרים לשמו בזמנו שהוא כשר לשמו אינו דין שיכשרו אחרים לשמו
Řekl mu rabi Eliezer: Anebo [obráceně] – opak věcí: Jestliže v ostatních dnech roku, kdy není platná pro své jméno, je platná pro jméno jiných, [pak] v jejím čase, kdy je platná pro své jméno, není snad logické, že bude platná pro jméno jiných? A [tak] by byla oběť pesach čtrnáctého [nisanu] platná ne pro své jméno!
אמר לו רבי אליעזר או חילוף הדברים ומה אם בשאר ימות השנה שאינו כשר לשמו כשר הוא לשם אחרים בזמנו שהוא כשר לשמו אינו דין שיוכשר לשם אחרים ויוכשר פסח בארבעה עשר שלא לשמו
A tak ty říkáš: Co mi na tom, že jiné [oběti] byly v ostatních dnech roku platné pro její jméno? Protože ona je [tehdy] platná pro jméno jiných. A ať jsou jiné platné v jejím čase pro její jméno, když ona je [tehdy] neplatná pro jméno jiných?
וכך אתה אומר מה לי הוכשרו אחרים בשאר ימות השנה לשמו שכן הוא כשר לשם אחרים ויוכשרו אחרים בזמנו לשמו שכן הוא פסול לשם אחרים
Rabi Eliezer se vrátil a vedl jiný úsudek: Nalezli jsme, že přebytek oběti pesach se přináší jako pokojná oběť, ale přebytek pokojné oběti se nepřináší jako oběť pesach.
חזר רבי אליעזר ודנו דין אחר מצינו מותר פסח בא שלמים ואין מותר שלמים בא פסח
Jestliže oběť pesach, jejíž přebytek se přináší jako pokojná oběť – porazil-li ji v jejím čase pro jméno pokojné oběti, je neplatná, [pak] pokojné oběti, jejichž přebytek se nepřináší jako oběť pesach – porazil-li je pro jméno oběti pesach v jejím čase, není snad logické, že budou neplatné?
ומה פסח שמותרו בא שלמים שחטו בזמנו לשום שלמים פסול שלמים שאין מותרן בא פסח אם שחטם לשם פסח בזמנו אינו דין שיהו פסולין
Originál: Zevachim 11a na Sefarii, verze „Wikisource Talmud Bavli“ (hebrejské Wikisource), licence CC BY-SA. Originál je převzat beze změn obsahu, jen rozdělený na segmenty. Český překlad je odvozené dílo pořízené strojově (model Claude) a šíří se pod licencí CC BY-SA 4.0.