Zevachim 11a זבחים

oběť zápalná, která je zcela [spálena], je platná, byla-li její krev vnesena dovnitř, oběť za provinění, která není zcela [spálena], tím spíše!

Co [platí] o oběti zápalné, která nesmiřuje?

Obětní dar hříšníka to dokazuje.

A ať se řekne: Ptačí oběť za hřích to dokazuje! – Ptačí oběť za hřích je předmětem otázky rabiho Avina.

A ať se namítne: Co [platí] o obětním daru hříšníka, který není druhem obětního hodu?

Oběť zápalná to dokazuje. A úsudek se vrátil: Vlastnost tohoto není jako vlastnost onoho a vlastnost onoho není jako vlastnost tohoto; společná stránka obou je, že jsou nejsvětějšími obětmi, a byly-li vneseny dovnitř, jsou platné. I já přivedu oběť za provinění, která je nejsvětější obětí, a byla-li její krev vnesena dovnitř, je platná.

Řekl Rava z Barniše Rav Ašimu: A ať se namítne: Co [platí] o jejich společné stránce, že nemají pevnou cenu? Co řekneš o oběti za provinění, která má pevnou cenu?

Nýbrž toto je důvod mudrců: Verš říká „její krev“ (Lv 6,23) – krev této, a ne krev jiné.

A ten druhý? „Její krev“ – a ne její maso.

A ten druhý? [Vykládá] „krev“ – „její krev“.

A ten druhý? „Krev“ – „její krev“ nevykládá.

Dobře podle mudrců, kteří říkají, že oběť za provinění, kterou porazil ne pro její jméno, je platná – proto je obětní dar přirovnán k oběti za hřích [a] obětní dar k oběti za provinění.

Neboť se učí: Rabi Šimon říká: „Je to nejsvětější, jako oběť za hřích a jako oběť za provinění“ (Lv 6,10). Obětní dar hříšníka je jako oběť za hřích, proto vzal-li z něho hrst ne pro jeho jméno, je neplatný; dobrovolný obětní dar je jako oběť za provinění, proto vzal-li z něho hrst ne pro jeho jméno, je platný.

Ale podle rabiho Eliezera – k jaké halaše je obětní dar přirovnán k oběti za hřích a obětní dar k oběti za provinění?

Pro onen [výrok] rabiho Šimona, neboť jsme učili: „[Vzal-li hrst] ne službou nádobou, je neplatný; a rabi Šimon prohlašuje za platný.“

A řekl Rav Jehuda, syn rabiho Chiji: Jaký je důvod rabiho Šimona? Verš říká: „Je to nejsvětější, jako oběť za hřích a jako oběť za provinění“ – přichází-li vykonat [službu] rukou, vykoná ji pravicí, jako oběť za hřích; nádobou – vykoná ji levicí, jako oběť za provinění.

A rabi Šimon vyvozuje tento verš k tomuto i k tomuto?

Hlavně přichází verš pro [výrok] Rav Jehudy, syna rabiho Chiji; a obětní dar hříšníka, který je neplatný ne pro své jméno – [to má jiný důvod]: U oběti za hřích, jaký je důvod? Že je o ní psáno „ona“; i o obětním daru hříšníka je psáno „on“.

A podle mudrců – k jaké halaše je oběť za provinění přirovnána k oběti za hřích? Aby ti řekl: Jako oběť za hřích vyžaduje vložení rukou, tak i oběť za provinění vyžaduje vložení rukou.

„Josef ben Choni říká: Ty, které byly poraženy atd.“ Řekl rabi Jochanan: Josef ben Choni a rabi Eliezer řekli jednu věc.

Raba řekl: Liší se v [porážce] jiných [obětí] pro jméno oběti za hřích.

Neboť se učí: Oběť pesach, jejíž rok uplynul, a porazil ji v jejím čase pro její jméno; a stejně tak ten, kdo poráží jiné [oběti] pro jméno oběti pesach v jejím čase – rabi Eliezer prohlašuje za neplatné a rabi Jehošua za platné.

Řekl rabi Jehošua: Jestliže v ostatních dnech roku, kdy [oběť pesach] není platná pro své jméno, jsou jiné [oběti] platné [poraženy] pro její jméno, [pak] v jejím čase, kdy je platná pro své jméno, není snad logické, že jiné [oběti] budou platné [poraženy] pro její jméno?

Řekl mu rabi Eliezer: Anebo [obráceně] – opak věcí: Jestliže v ostatních dnech roku, kdy není platná pro své jméno, je platná pro jméno jiných, [pak] v jejím čase, kdy je platná pro své jméno, není snad logické, že bude platná pro jméno jiných? A [tak] by byla oběť pesach čtrnáctého [nisanu] platná ne pro své jméno!

A tak ty říkáš: Co mi na tom, že jiné [oběti] byly v ostatních dnech roku platné pro její jméno? Protože ona je [tehdy] platná pro jméno jiných. A ať jsou jiné platné v jejím čase pro její jméno, když ona je [tehdy] neplatná pro jméno jiných?

Řekl mu rabi Jehošua: Jestliže je tomu tak, oslabil jsi sílu oběti pesach a dal jsi sílu pokojným obětem.

Rabi Eliezer se vrátil a vedl jiný úsudek: Nalezli jsme, že přebytek oběti pesach se přináší jako pokojná oběť, ale přebytek pokojné oběti se nepřináší jako oběť pesach.

Jestliže oběť pesach, jejíž přebytek se přináší jako pokojná oběť – porazil-li ji v jejím čase pro jméno pokojné oběti, je neplatná, [pak] pokojné oběti, jejichž přebytek se nepřináší jako oběť pesach – porazil-li je pro jméno oběti pesach v jejím čase, není snad logické, že budou neplatné?