Zevachim 11b זבחים

Řekl mu rabi Jehošua: Nalezli jsme, že přebytek oběti za hřích se přináší jako oběť zápalná, ale přebytek oběti zápalné se nepřináší jako oběť za hřích.

Jestliže oběť za hřích, jejíž přebytek se přináší jako oběť zápalná – porazil-li ji pro jméno oběti zápalné, je neplatná, [pak] oběť zápalná, jejíž přebytek se nepřináší jako oběť za hřích – porazil-li ji pro jméno oběti za hřích, není snad logické, že bude neplatná? [A přece je platná.]

Řekl mu rabi Eliezer: Ne! Jestliže jsi [to] řekl o oběti za hřích, která je platná pro své jméno po celý rok, co řekneš o oběti pesach, která je platná pro své jméno jen v jejím čase? Protože je [mimo svůj čas] neplatná pro své jméno, je logické, že jiné [oběti] budou neplatné pro její jméno.

„Šimon, bratr Azarjáše, říká atd.“

Rav Aši to učil jménem rabiho Jochanana a Rav Acha, syn Ravy, to učil jménem rabiho Janaje: Jaký je důvod Šimona, bratra Azarjáše? Verš říká: „Ať neznesvěcují svaté věci synů Izraele, které odvádějí Hospodinu“ (Lv 22,15) – [pro jméno] toho, co je odvedeno [výše] než ony, se neznesvěcují; [pro jméno] toho, co je níže než ony, se znesvěcují.

A přichází [verš] k tomuto? Vždyť je potřebný pro [výrok] Šmuela, neboť Šmuel řekl: Odkud [víme], že kdo jí tevel, je [trestán] smrtí? Neboť je řečeno: „Ať neznesvěcují svaté věci synů Izraele, které odvedou Hospodinu“ – Písmo mluví o tom, co má být teprve odvedeno.

Jestliže je tomu tak, ať verš napíše „které byly odvedeny“. Co [učí] „které odvedou“? Plynou z toho obě [věci].

Rabi Zera se tázal: [Míní Šimon, bratr Azarjáše, že jsou] platné a nepřinášejí smíření, a liší se [s prvním tanaem] v jedné [věci]? Anebo [že jsou] platné a přinášejí smíření, a liší se ve dvou?

Řekl Abaje, a někteří říkají rabi Zerika: Pojď a slyš: „Prvorozené a desátek, které porazil pro jméno pokojné oběti, jsou platné; pokojné oběti, které porazil pro jméno prvorozeného nebo pro jméno desátku, jsou neplatné.“

A kdyby tě napadlo [že jsou] platné a přinášejí smíření – je snad prvorozené [věcí] smíření? Nýbrž [jsou] platné a nepřinášejí smíření. A protože závěr [učí] „platné a nepřinášejí smíření“, i začátek [učí] „platné a nepřinášejí smíření“.

Copak z toho [lze něco vyvodit]? Toto je, jak je, a toto je, jak je.

Ale co nás [tedy] učí? [Že] nás učí [rozdíl] vyššího a nižšího? To jsme [už] učili: „Jak to? Nejsvětější oběti, které porazil pro jméno méně svatých obětí atd.“

Mohl bys říci: [Jen] u nejsvětějších a méně svatých obětí je vyšší a nižší, ale u méně svatých a méně svatých ne. [Proto to učí.]

I to jsme učili: „Pokojné oběti mají přednost před prvorozeným, protože vyžadují čtyři dání, vložení rukou, úlitby a pozdvihování hrudí a kýty.“

Tato [Mišna] je hlavní [místo]; ona [jiná] to uvedla mimochodem.

MIŠNA: Oběť pesach, kterou porazil ráno čtrnáctého [nisanu] ne pro její jméno – rabi Jehošua [ji] prohlašuje za platnou, jako by byla poražena třináctého; ben Betera [ji] prohlašuje za neplatnou, jako by byla poražena odpoledne.

Řekl Šimon ben Azaj: Mám tradici z úst sedmdesáti dvou starců v den, kdy dosadili rabiho Eliezera v akademii, že všechny oběti, které se jedí a byly obětovány ne pro své jméno, jsou platné, jenže se majitelům nezapočítají ke splnění povinnosti, kromě oběti pesach a oběti za hřích. A ben Azaj nepřidal nic než oběť zápalnou; a mudrci s ním nesouhlasili.

GEMARA: Řekl rabi Elazar jménem rabiho Hošaji: Ben Betera prohlašoval za platnou oběť pesach, kterou porazil ráno čtrnáctého pro její jméno, neboť celý den je jejím časem.

A co [znamená] „jako by“?

Protože rabi Jehošua řekl „jako by“, řekl i on „jako by“.

Jestliže je tomu tak, místo aby se přeli o [porážku] ne pro její jméno, ať se přou o [porážku] pro její jméno!

Kdyby se přeli o [porážku] pro její jméno, myslel bych si: Ale u [porážky] ne pro její jméno souhlasí rabi Jehošua s ben Beterou, protože část [dne] je vhodná. Tím nás učí [že ne].

Vždyť je psáno: „mezi večery“ (Ex 12,6)!

Řekl Ula, syn Rav Ilaje: Mezi dvěma večery [tj. od úsvitu do soumraku].

Denní oběť, o níž je psáno „mezi večery“ (Ex 29,39) – je také [porážka] platná po celý den?

Tam, protože je psáno: „Jednoho beránka připravíš ráno“ (Ex 29,39), plyne z toho, že „mezi večery“ je skutečně mezi večery.

Řekni [raději]: Jeden ráno, a druhý po celý den!

Jeden ráno – a ne dva ráno.

Lampy, o nichž je psáno „mezi večery“ (Ex 30,8) – jsou také platné po celý den?

Tam je tomu jinak, neboť je psáno: „od večera do rána“. A učí se: „Od večera do rána“ (Ex 27,21) – dej jí její míru, aby hořela od večera do rána. Jiný výklad: Nemáš úkon platný od večera do rána kromě tohoto jediného.

Kadidlo, o němž je psáno „mezi večery“ (Ex 30,8) – je také platné po celý den?

Kadidlo je jiné,