Zevachim 120a זבחים

kterou uvedl dovnitř a [znovu] vynesl ven – co [platí]? Řekneme, že jakmile vešla, přepážka ji pojala? Anebo jakmile se vrátila, vrátila se [do původního stavu]?

Není to spor Raby a Rava Josefa? Neboť jsme se učili: Velesvaté oběti, které porazil na jihu – dopouští se na nich zpronevěry; (a vystoupily-li [na oltář], nesestoupí.)

A tázali se: Sestoupily-li, mají [znovu] vystoupit? Raba říká: Nemají vystoupit; a Rav Josef říká: Mají vystoupit.

Je to otázka pro Rabu i otázka pro Rava Josefa. Otázka pro Rabu: Raba to říká jen u oltáře, že co je pro něj způsobilé, to posvěcuje, co způsobilé není, neposvěcuje; ale přepážka, i když [věc] pro ni není způsobilá, [ji] pojme.

Nebo snad i podle Rava Josefa: Rav Josef to tam říká jen proto, že je to jedno místo; ale zde, kde jsou to dvě místa, ne. Anebo snad v tom není rozdíl? Zůstane to nerozhodnuto.

Věc, která je samozřejmá pro Rabu jedním směrem a pro Rava Josefa druhým směrem, je otázkou pro rabiho Janaje, neboť se ptal rabi Janaj: Údy oběti zápalné výšiny jednotlivce, které vystoupily na oltář a sestoupily – co [platí]? Tam, kde se jich oheň nezmocnil, se neptej; ptej se tam, kde se jich oheň zmocnil – co [platí]? Zůstane to nerozhodnuto.

Bylo řečeno: Porážení v noci na výšině jednotlivce – Rav a Šmuel: jeden řekl, že je způsobilé, a druhý řekl, že je nezpůsobilé. A rozcházejí se ve [výroku] rabiho Elazara.

Neboť rabi Elazar postavil proti sobě verše: Je psáno: „Řekl: Zpronevěřili jste se; přivalte ke mně dnes velký kámen“ (1S 14,33).

A je psáno: „A Šaul řekl: Rozejděte se mezi lid a řekněte jim: Přiveďte ke mně každý svého býka a každý svou ovci, porážejte zde a jezte, a nehřešte proti Hospodinu jedením s krví. A všechen lid přivedl každý svého býka ve své ruce té noci a porazili [je] tam“ (1S 14,34).

Jeden mistr vysvětluje: zde [jde] o nesvaté [maso], zde o svaté oběti; a druhý mistr vysvětluje: zde o svaté oběti velké výšiny, zde o svaté oběti malé výšiny.

Bylo řečeno: Oběť zápalná výšiny jednotlivce – Rav říká: nevyžaduje stažení kůže a rozsekání; a rabi Jochanan říká: vyžaduje stažení kůže a rozsekání. A rozcházejí se ve [výroku] rabiho Josiho Galilejského, neboť bylo učeno: Rabi Josi Galilejský říká: Oběť zápalná, kterou Izrael obětoval na poušti, nevyžadovala stažení kůže a rozsekání, neboť stažení kůže a rozsekání [platí] až od stanu setkávání dále.

Jeden mistr má za to: od stanu setkávání dále, ať velká výšina, ať malá výšina; a druhý mistr má za to: na velké výšině ano, na malé výšině ne.

Bylo učeno v souladu s rabim Jochananem: Věci, [jimiž se liší] velká výšina od malé výšiny: roh, rampa, základ a čtvercový tvar [jsou] na velké výšině, ale není roh, základ, rampa ani čtvercový tvar na malé výšině; umyvadlo a jeho podstavec [jsou] na velké výšině, ale není umyvadlo a jeho podstavec na malé výšině; hruď a kýta [jsou] na velké výšině, ale není hruď a kýta na malé výšině.

Věci, v nichž se velká výšina rovná malé výšině: porážení na velké i malé; stažení kůže a rozsekání na velké i malé; krev dovoluje [požívání] a činí pigul na velké i malé; vady a čas na velké i malé.

Ale zbylé, čas a nečisté – v tom se rovnají obě.

Učili naši mistři: Odkud [víme], že čas na malé výšině je jako na velké výšině? (Tóra řekla o [mase], které zůstalo přes noc: ať je spáleno,) a o pigulu: ať je spálen. Jako pigul je nezpůsobilý na výšině, tak i [maso], které zůstalo přes noc, je nezpůsobilé na výšině.

(Nebo pojď touto cestou:) Vždyť Tóra řekla o [mase], které zůstalo přes noc: ať je spáleno, a o vyneseném: ať je spáleno. Jako vynesené je na výšině způsobilé, tak i to, které zůstalo přes noc, je na výšině způsobilé. – A není to snad úsudek a fortiori z ptáků?