Zevachim 12b זבחים

že odmítnutí existuje i u peněžních [svatých věcí].

Řekl Ula jménem rabiho Jochanana: Jedl tuk, oddělil oběť, odpadl od víry a vrátil se – protože byla odmítnuta, ať zůstane odmítnuta.

Bylo řečeno také: Řekl rabi Jirmeja jménem rabiho Abahua jménem rabiho Jochanana: Jedl tuk, oddělil oběť, zešílel a opět se uzdravil – protože byla odmítnuta, ať zůstane odmítnuta.

A jsou potřebné. Neboť kdyby nás učil [jen] první, [myslel bych, že je to] proto, že se sám vlastníma rukama odmítl; ale zde, kde byl odmítnut sám od sebe, je jako spící.

A kdyby nás učil [jen] tento [případ], [myslel bych, že je to] proto, že není v jeho moci se vrátit; ale tam, kde je v jeho moci se vrátit, řekni, že ne. [Proto] jsou potřebné.

Rabi Jirmeja se tázal: Jedl tuk, oddělil oběť, a soud rozhodl, že tuk je dovolen, a [pak] své rozhodnutí odvolali – jak to je? Je to odmítnutí, nebo to není odmítnutí?

Řekl mu jeden stařec: Když rabi Jochanan začínal [učit] o odmítnutých, začínal tímto. Jaký je důvod? Tam byl odmítnut člověk, oběť odmítnuta nebyla; zde byla odmítnuta i oběť.

„Řekl Šimon ben Azaj: Mám tradici z úst sedmdesáti dvou starců atd.“ Proč musí učit „sedmdesát dva starců“? Protože všichni stáli v jedné řadě [zasedání].

„Ben Azaj nepřidal nic než oběť zápalnou.“

Řekl Rav Huna: Jaký je důvod ben Azaje? „Je to oběť zápalná, ohnivá oběť, libá vůně Hospodinu“ (Lv 1,13) – „je to“: pro její jméno je platná, ne pro její jméno je neplatná.

I u oběti za provinění je psáno „je to“!

To je psáno po pálení obětních částí.

I toto je psáno po pálení obětních částí!

Jsou psána dvě „je to“.

I u oběti za provinění jsou psána dvě „je to“!

Nýbrž ben Azaj to odvozuje úsudkem a minori ad maius: Jestliže oběť za hřích, která není zcela [spálena], porazil-li ji ne pro její jméno, je neplatná, oběť zápalná, která je zcela [spálena], tím spíše!

Co [platí] o oběti za hřích, která smiřuje?

Oběť pesach to dokazuje.

Co [platí] o oběti pesach, jejíž čas je pevně stanoven?

Oběť za hřích to dokazuje. A úsudek se vrátil: Vlastnost tohoto není jako vlastnost onoho a vlastnost onoho není jako vlastnost tohoto; společná stránka obou je, že jsou svatými obětmi, a porazil-li je ne pro jejich jméno, jsou neplatné. I já přivedu oběť zápalnou, která je svatou obětí, a porazil-li ji ne pro její jméno, je neplatná.

Co [platí] o jejich společné stránce, že je v nich stránka karet?

Ben Azaj