Zevachim 13a זבחים

stránku karet nenamítá.

Ať [tedy] přivede také oběť za provinění!

U oběti za provinění namítá: Co [platí] o jejich společné stránce, že se vyskytují u veřejnosti jako u jednotlivce?

A chceš-li, řekni: I stránku karet namítá, a ben Azaj to měl jako tradici; a to, co řekl Rav Huna o úsudku a minori ad maius, řekl jen proto, aby jím bystřil své žáky.

MIŠNA: Oběť pesach a oběť za hřích, které porazil ne pro jejich jméno, [nebo] zachytil, donesl a pokropil ne pro jejich jméno, nebo pro jejich jméno a ne pro jejich jméno, nebo ne pro jejich jméno a pro jejich jméno – jsou neplatné.

Jak [je to] „pro jejich jméno a ne pro jejich jméno“? Pro jméno oběti pesach a pro jméno pokojné oběti. „Ne pro jejich jméno a pro jejich jméno“? Pro jméno pokojné oběti a pro jméno oběti pesach.

Neboť oběť se stává neplatnou ve čtyřech věcech: při porážce, při zachycení, při donesení a při kropení.

Rabi Šimon prohlašuje za platnou [při úmyslu] při donesení, neboť říkal: Nelze [se obejít] bez porážky, bez zachycení a bez kropení; ale lze [se obejít] bez donesení – poráží vedle oltáře a kropí.

Rabi Eliezer říká: Kdo jde na místě, kde jít musí, [tam] úmysl činí [oběť] neplatnou; na místě, kde jít nemusí, úmysl [ji] neplatnou nečiní.

GEMARA: A činí [úmysl při] zachycení neplatnou?

Vždyť se učí: „A přinesou“ (Lv 1,5) – to je zachycení krve. Ty říkáš, [že je to] zachycení krve, anebo [že to] není nic jiného než kropení? Když říká „a pokropí“, hle, kropení je [už] řečeno. Jak tedy vyložím „a přinesou“? To je zachycení krve. „Synové Áronovi, kněží“ – aby [bylo vykonáno] způsobilým kněžím a službou nádobou.

Řekl rabi Akiva: Odkud [víme], že zachycení má být jen způsobilým kněžím a službou nádobou? Je řečeno zde „synové Áronovi“ a je řečeno jinde: „To jsou jména synů Áronových, pomazaných kněží“ (Nu 3,3). Jako jinde způsobilým kněžím a službou nádobou, tak i zde způsobilým kněžím a službou nádobou.

Řekl rabi Tarfon: Ať pohřbím své syny, jestliže jsem neslyšel [tradici], že se rozlišuje mezi zachycením a kropením, a nemám [jak to] vysvětlit.

Řekl rabi Akiva: Já to vysvětlím. U zachycení [Písmo] nepostavilo úmysl na roveň skutku; u kropení postavilo úmysl na roveň skutku. Zachytil-li [krev] venku, není povinen karet; pokropil-li ji venku, je trestán karet. Zachytili-li ji neplatní [kněží], nejsou za to povinni; pokropili-li ji neplatní, jsou za to povinni.

Řekl mu rabi Tarfon: Při [chrámové] službě! Neuchýlil ses napravo ani nalevo. Já jsem [to] slyšel a nemám [jak to] vysvětlit; ty vykládáš a shoduješ se s tradicí. Takto mu řekl: Akivo, každý, kdo se od tebe odlučuje, je jako ten, kdo se odlučuje od svého života.

Řekl Rava: Není to obtíž: zde [jde] o úmysl pigul, zde o úmysl ne pro její jméno.

Lze to i vyvodit, neboť [Mišna] učí „neboť oběť se stává neplatnou“, a neučí „stává se pigul“. Plyne z toho [tak].

A úmysl pigul nečiní [oběť] neplatnou při zachycení?

Vždyť se učí: Mohl bych [myslet], že úmysl působí jen při kropení samotném. Odkud [víme], že se zahrnuje porážka a zachycení? Verš říká: „A bude-li vůbec jedeno z masa jeho obětního hodu pokojné oběti… nebude přijato“ (Lv 7,18) – Písmo mluví o věcech, které vedou k jedení.

Mohl bych [myslet], že zahrnuji i vylití zbytků [krve] a pálení obětních částí?

Verš říká: „třetího dne, nebude přijato; tomu, kdo ji přinesl, nebude započtena“ (Lv 7,18). Kropení bylo v obecném [pravidle], a proč bylo vyňato? Aby se k němu [ostatní] přirovnalo; aby ti řeklo: Jako kropení je zvláštní tím, že je úkonem a brání smíření, tak každý úkon, který brání smíření – vyňaty jsou vylití zbytků a pálení obětních částí, které nebrání smíření.