Zevachim 13b זבחים

Nýbrž není to obtíž: Zde [jde o případ], kdy řekl: „Hle, [porážím] s úmyslem zachytit její krev zítra“; zde, kdy řekl: „Hle, zachycuji její krev s úmyslem vylít zbytky zítra.“

Řekl jeden z rabanů Ravovi: A [při] vylití zbytků a pálení obětních částí úmysl [oběť] neplatnou nečiní?

Vždyť jsme učili: Mohl bych [myslet], že úmysl působí jen u jedení masa. Odkud [víme], že se zahrnuje vylití zbytků a pálení obětních částí? Verš říká: „A bude-li vůbec jedeno“ (Lv 7,18) – Písmo mluví o dvou jedeních: jedno je jedení člověka a jedno je jedení oltáře.

Není to obtíž: Zde [jde o případ], kdy řekl: „Hle, kropím s úmyslem vylít zbytky zítra“; zde, kdy řekl: „Hle, vylévám zbytky s úmyslem pálit obětní části zítra.“

Řekl Rav Jehuda, syn rabiho Chiji: Slyšel jsem, že [úmysl při] namočení prstu činí pigul u vnitřní oběti za hřích.

Uslyšel to Ilfa [a] řekl to před Rav Pedou. Řekl: Copak jsme se pigul naučili odjinud než z pokojných obětí? Jako u pokojných obětí namočení prstu nečiní pigul, tak ani u oběti za hřích namočení prstu nečiní pigul.

A copak se všechno naučili z pokojných obětí? [Kdyby ano,] pak: jako u pokojných obětí [úmysl] ne pro jejich jméno nevyjímá z pigul, tak ani u oběti za hřích [úmysl] ne pro její jméno nevyjímá z pigul!

Nýbrž co musíš říci? Plyne to z rozšíření veršů. [Takto má znít text: Plyne to z rozšíření verše.]

Řekl rabi Jehošua ben Levi: V tomto podkroví jsem slyšel, že namočení prstu činí pigul. Rabi Šimon ben Lakiš se nad tím podivil: Copak se pigul naučili odjinud než z pokojných obětí? Jako u pokojných obětí namočení prstu nečiní pigul, tak ani u oběti za hřích namočení prstu nečiní pigul.

A copak se všechno naučili z pokojných obětí? [Kdyby ano,] pak: jako u pokojných obětí [úmysl] ne pro jejich jméno nevyjímá z pigul, tak ani u oběti za hřích [úmysl] ne pro její jméno nevyjímá z pigul!

Řekl rabi Josi, syn rabiho Chaniny: Ano, všechno se naučili z pokojných obětí. Protože [úmysl] mimo jeho místo činí neplatnými pokojné oběti a [úmysl] ne pro její jméno činí neplatnou oběť za hřích: Jako [úmysl] mimo jeho místo, který činí neplatnými pokojné oběti, vyjímá z pigul, tak i [úmysl] ne pro její jméno, který činí neplatnou oběť za hřích, ji vyjímá z pigul.

Řekl rabi Jirmeja: Jeho vlastní stranou se to láme. Co [platí] o [úmyslu] mimo jeho místo, který činí neplatnými pokojné oběti, že platí u všech obětí? Co řekneš o [úmyslu] ne pro jeho jméno, který platí jen u oběti pesach a oběti za hřích?

Nýbrž co musíš říci? Věc, která je činí neplatnými, je vyjímá z pigul; věc, která je u nich nezbytná, je přivádí k pigul.

I zde: věc, která ji činí neplatnou, [ji] vyjímá z pigul; věc, která je u ní nezbytná, ji přivádí k pigul.

Řekl Rav Mari: I my jsme se to učili: „Toto je pravidlo: Každý, kdo bere hrst, kdo dává do nádoby, kdo donáší a kdo pálí…“

Dobře [u toho, kdo] bere hrst – to odpovídá tomu, kdo poráží; kdo donáší – to odpovídá tomu, kdo donáší; kdo pálí – to odpovídá tomu, kdo kropí. Ale kdo dává do nádoby – čemu to [odpovídá]?

Řekneš-li, že se to podobá zachycení – copak se to podobá? Tam [krev přichází do nádoby] sama od sebe; zde [ji] on bere a vkládá!

Nýbrž protože se nelze obejít bez toho, aby [ji] nevložil, je to nutně významný úkon. I zde, protože se nelze obejít bez toho, aby to nevykonal, je to nutně [tak]; [tedy] to odpovídá donesení.

Ne, ve skutečnosti se to podobá zachycení. A to, co jsi řekl, že zde [jde to] samo od sebe a tam on bere a vkládá – protože obojí je dání do nádoby, co mi na tom, [zda] samo od sebe, co mi na tom, [zda] on bere a vkládá?

Máme říci, že je to [spor] tanaim? Neboť jedna [baraita] učí: Namočení prstu činí pigul u oběti za hřích; a druhá učí: Nečiní pigul ani se nestává pigul. Není to snad [spor] tanaim?

Ne: toto [jsou] rabanové, toto rabi Šimon.

Je-li to rabi Šimon – proč [mluvit právě] o namočení prstu? Vždyť řekl: