Zevachim 24a זבחים

a z žádných dvou veršů, které přicházejí jako jeden, se [nic dalšího] nevyvozuje.

A podle toho, kdo říká, že se z nich vyvozuje – kdo pil víno, ten je třetí, a ze tří se podle všech nevyvozuje.

Kdo stojí na nádobách, na zvířeti nebo na nohou druha, diskvalifikuje: Odkud to víme? Neboť ve škole rabi Jišmaela učili: Protože podlaha posvěcuje a služební nádoby posvěcují: jako mezi ním a služební nádobou nesmí být nic, co by tvořilo přehradu, tak ani mezi ním a podlahou nesmí být nic, co by tvořilo přehradu.

A je to potřebné: Kdyby nás naučil [jen] o nádobě, [řekl bych, že je to tak,] protože není druhem masa; ale zvíře, které je druhem masa, řekni, že ne. A kdyby nás naučil [jen] o zvířeti, [řekl bych, že je to tak,] protože není druhem člověka; ale jeho druh, který je člověk, řekni, že ne. Je to potřebné.

Učí se: Rabi Eliezer říká: [Stál-li] jednou nohou na nádobě a jednou nohou na podlaze, jednou nohou na kameni a jednou nohou na podlaze – posoudí se to: jestliže by, kdyby byla odstraněna nádoba nebo kámen, mohl stát na své jedné noze, jeho služba je platná; a jestliže ne, jeho služba je neplatná.

Rabi Ami se tázal: Uvolnil-li se kámen a stál na něm, jak je to? Tam, kde ho nemá v úmyslu připevnit, se tázat nemusíš, protože jistě tvoří přehradu; tázat se musíš, kde ho má v úmyslu připevnit: Protože ho má v úmyslu připevnit, je jako připevněný; nebo snad nyní je v každém případě odtržený?

Raba Zuti se na to tázal takto: Rabi Ami se tázal: Byl-li kámen vytržen a [kněz] stál na jeho místě, jak je to?

Nač se táže? [Zda,] když David posvětil [nádvoří], posvětil [jen] horní podlahu, nebo posvětil až do nejspodnějších hlubin? Ať se táže na celé nádvoří!

Vskutku je mu jasné, že posvětil až do nejspodnějších hlubin, a táže se takto: Je to způsob služby, nebo to není způsob služby? Zůstává to nerozhodnuto.

Přijal levou rukou – diskvalifikoval; rabi Šimon ji uznává za platnou: Naši mistři učili: „Vezme… prstem“ – učí, že přijetí smí být jen pravou [rukou]; „prstem… a dá“ (Lv 4,25) – učí, že dání smí být jen pravou.

Rabi Šimon řekl: Copak je u přijetí řečena „ruka“? Spíše „svým prstem a dá“ – aby dání bylo jen pravou; protože u přijetí ruka řečena není, přijal-li levou, je to platné.

A rabi Šimon – ať je to tak či onak: jestliže uznává analogii, co na tom, že u přijetí ruka řečena není? A jestliže analogii neuznává, co by na tom bylo, kdyby u přijetí ruka řečena byla?

Rav Jehuda řekl: Vskutku analogii neuznává, a takto to říká: Copak je u přijetí řečena pravá ruka? Protože u přijetí pravá ruka řečena není, přijal-li levou, je to platné.

Raba mu řekl: Je-li tomu tak, pak i dání [by bylo levou platné]! A dále: copak rabi Šimon analogii neuznává? Vždyť se učí: Rabi Šimon říká: Kdekoli je řečena „ruka“, je to jen pravá; „prst“ – je to jen pravá!

Spíše řekl Rava: Vskutku analogii uznává, a takto to říká: Copak je u přijetí řečena ruka? Protože u přijetí není řečena ruka, nýbrž prst, a prstem přijmout nelze, přijal-li levou, je to platné.

Rav Sama, syn Rav Ašiho, řekl Ravinovi: Je [to] možné: udělá k okraji misky ucho a přijme [krev] jím.

Spíše řekl Abaje: