úmyslně, nebyla přijata. Kdy to platí? U jednotlivce; ale u obce, ať neúmyslně, nebo úmyslně, byla přijata; a u modloslužebníků, ať neúmyslně, nebo úmyslně, nebyla přijata.
במזיד לא הורצה בד"א ביחיד אבל בציבור בין בשוגג בין במזיד הורצה ובעובדי כוכבי' בין בשוגג ובין במזיד לא הורצה
Rabíni to řekli před Ravem Papou: Podle koho [je to]? Ne podle rabiho Josiho, neboť kdyby [to byl]rabi Josi, ten přece řekl: Vidím [důvod] u všech být přísný!
אמרוה רבנן קמיה דרב פפא כמאן דלא כרבי יוסי דאי רבי יוסי האמר בכולן אני רואה להחמיר
MIŠNA: Za věci, za které nejsou povinni [trestem] kvůli pigulu, jsou povinni [trestem] kvůli notaru a kvůli nečistotě, kromě krve. Rabi Šimon činí povinným u věci, kterou se obvykle jí; ale za dřevo, kadidlo a vonné kadidlo nejsou povinni [trestem] kvůli nečistotě.
מתני׳ דברים שאין חייבים עליהם משום פיגול חייבין עליהן משום נותר ומשום טמא חוץ מן הדם ר' שמעון מחייב בדבר שדרכן לאכול אבל העצים והלבונה והקטורת אין חייבין עליו משום טומאה:
GEMARA: Rabíni učili: Mohl bych se domnívat, že kvůli nečistotě nejsou povinni [trestem] jinak než za věc, která má zpřístupňující [úkony], ať pro člověka, nebo pro oltář.
גמ׳ ת"ר יכול לא יהו חייבין משום טומאה אלא על דבר שיש לו מתירין בין לאדם בין למזבח
A je to [logický] úsudek: Jestliže [za] pigul, [za nějž se přináší] stanovená [oběť], [povinnost vzniká] při jediném vědomí a nebyl vyňat ze svého obecného [zákazu], nejsou povinni jinak než za věc, která má zpřístupňující [úkony], ať pro člověka, nebo pro oltář –
ודין הוא ומה פיגול שהוא בקביעה ובידיעה אחת ולא הותר מכללו אין חייבין עליו אלא על דבר שיש לו מתירין בין לאדם בין למזבח
[pak za] nečistotu, [za niž se přináší oběť] „stoupající a klesající“, [povinnost vzniká] při dvojím vědomí a byla vyňata ze svého obecného [zákazu], není snad logické, že není povinen jinak než za věc, která má zpřístupňující [úkony], ať pro člověka, nebo pro oltář?
טומאה שהיא בעולה ויורד ובשתי ידיעות והותרה מכללה אינו דין שאינו חייב אלא על דבר שיש לו מתירין בין לאדם בין למזבח
Proč se tedy praví: „přistoupí“? Verš mluví o [mase], které se stalo způsobilým k přinesení. Jak tedy? Má-li zpřístupňující [úkony], od chvíle, kdy byly přineseny zpřístupňující [úkony]; nemá-li zpřístupňující [úkony], od chvíle, kdy bylo posvěceno v nádobě.
אלא מה ת"ל יקרב בהוכשר [בשר] ליקרב הכתוב מדבר הא כיצד יש לו מתירין משיקרבו מתירין אין לו מתירין משיקדש בכלי
Spíše [se to odvozuje] z toho, co učil Levi, neboť Levi učil: Odkud [víme], že verš mluví i o neplatnosti [kvůli] času? Praví se: „a ať neznesvěcují svatých věcí synů Izraele“ (Lv 22,2) –
אלא מדתני לוי דתני לוי מנין שאף בפסול זמן הכתוב מדבר ת"ל (ויקרא כב, ב) ולא יחללו את (קדשי בני ישראל)
Originál: Zevachim 45b na Sefarii, verze „Wikisource Talmud Bavli“ (hebrejské Wikisource), licence CC BY-SA. Originál je převzat beze změn obsahu, jen rozdělený na segmenty. Český překlad je odvozené dílo pořízené strojově (model Claude) a šíří se pod licencí CC BY-SA 4.0.