Zevachim 88a זבחים

[v případě] nezpůsobilé ptačí oběti za hřích – jak by kropil její krví? Byla by sestoupivší! Jak by kropil krví ostatních nezpůsobilých [obětí]?

[Jde o případ], že se jich [nádoba] dotýká. Ale vždyť [u ptačí oběti za hřích] je kropení, [následuje] vymačkání [krve]; a [u ostatních] je pokropení, [následuje] vylití [zbytku]!

A navíc, je to snad způsob kropení, je to způsob pokropení [, když se nádoba dotýká oltáře]?

Řekl Rav Aši: Jestliže je drží na vrcholu oltáře – [nemá to smysl]; když to říká, [jde o případ], že je zavěsil na tyč. Co [platí]? [Otázka] zůstává nerozhodnuta.

MIŠNA: Nádoby na tekutiny posvěcují tekutiny a míry na sypké [věci] posvěcují sypké [věci]. Nádoby na tekutiny neposvěcují sypké a [míry na] sypké neposvěcují tekuté. Svaté nádoby, které se prodřely – jestliže se s nimi [ještě] dá vykonávat podobná práce, jakou s nimi vykonávali, když byly celé, posvěcují; a jestliže ne, neposvěcují. A všechny posvěcují jen ve svatyni.

GEMARA: Řekl Šmuel: To učili jen o mírách, ale kropicí mísy posvěcují [i sypké], neboť je řečeno: „Obě plné jemné mouky“ (Nu 7,13).

Řekl Rav Acha z Difti Ravinovi: [Taková] moučná oběť je [přece] vlhká [, zadělaná olejem]! Řekl mu: [Verš] je potřebný jen pro to, co je v ní suché. Chceš-li, řekni: Moučná oběť je vůči krvi jako sypká [věc].

Řekl Šmuel: Služební nádoby posvěcují jen celé, posvěcují jen plné, posvěcují jen zevnitř. A [jiní] říkají: Posvěcují jen celé, plné a uvnitř [nádvoří].

Jaký je mezi nimi rozdíl? Rozdíl je mezi nimi v [obsahu] okrajů mír [, jež přetéká ven]. V baraitě učil [tanaita]: Posvěcují jen celé, plné, zevnitř a uvnitř.

Řekl rabi Asi, [že] řekl rabi Jochanan: To učili jen tehdy, nemá-li v úmyslu přidávat; ale má-li v úmyslu přidávat, [je] každá první [část] svatá.

Učí se také tak: „Plné“ – plné nejsou nic jiného než celé. Řekl rabi Josi: Kdy? Když nemá v úmyslu přidávat; ale má-li v úmyslu přidávat, každá první [část] je svatá.

Nádoby na tekutiny neposvěcují [sypké] atd. Řekl Rav, a jiní říkají Rav Asi: Neposvěcují [tak, aby] byly obětovány, ale posvěcují [tak, aby se] staly nezpůsobilými [, kdyby vyšly ven atd.].

Někteří to učí k tomuto: Nepřinášejí se moučné oběti, úlitby, moučná oběť [doprovázející] zvíře a prvotiny z [úrody] promíšené [s terumou], a netřeba říkat [že ne] z orly a ze smíšených plodin vinice; a jestliže přinesl, neposvětilo se [to]. Řekl Rav, a jiní říkají Rav Asi: Neposvětilo se [tak, aby bylo] obětováno, ale posvětilo se [tak, aby se] stalo nezpůsobilým.

Učili naši mistři: Svaté nádoby, které se prodřely – nepřetavují se a nelije se do nich olovo; [které] se poškodily, neopravují se. Nůž, který se poškodil – nebrousí se jeho vrub; uvolnila-li se [čepel], nevrací se [do rukojeti]. Aba Šaul říká: V Chrámu byl nůž, který trhal [maso, a tedy činil porážku neplatnou], a kohanim o něm hlasovali a uložili jej.

Učili naši mistři: Kněžská roucha se nezhotovují jehlou, nýbrž tkaním, neboť je řečeno: „dílo tkalcovské“ (Ex 28,32). Ušpinila-li se, neperou se ani louhem, ani mýdlicí.

Z toho [plyne], že vodou se perou? Řekl Abaje: Takto míní: [Byla-li] ušpiněna [tak, že by stačilo] vodou, perou je [i] louhem a mýdlicí;