Zevachim 93a זבחים

Rami bar Chama se tázal Rava Chisdy: Vystříkla-li na nečistý oděv, co [platí]? Řekl Rav Huna, syn Rava Jehošuy: Z toho, že se takto tázal, plyne, že [podle něj], měla-li dobu způsobilosti a stala se nezpůsobilou, její krev nevyžaduje vyprání.

Platí to [jen, když se oděv nejprve očistí a pak vypere,] postupně jedno po druhém, ale ne najednou? Nebo snad není rozdíl? Řekl mu: [Je to] spor rabiho Elazara a mudrců podle Raby, a jak to vysvětluje Abaje.

Neboť se učí [v baraitě]: Rabi Elazar říká: Očistná voda, která se stala nečistou, očišťuje, neboť i na ženu nida se kropí.

A Raba řekl: Rabi Elazar to řekl podle metody rabiho Akivy, svého učitele, který říká: Přenesení nádoby nad nečistým místem je, jako by byla položena.

Neboť jsme učili: Stál-li vně pece a [mrtvý] plaz byl v peci, a vztáhl ruku do okna, vzal džbán a přenesl jej nad ústím pece – rabi Akiva [jej] prohlašuje za nečistý a mudrci za čistý. A přou se v tom, že rabi Akiva soudí, že je to, jako by byl položen, a mudrci soudí, že to není, jako by byl položen.

Abaje mu namítl: Rabi Akiva uznává, že kropení [očistnou vodou], které přenesl nad nečistou hliněnou nádobou [či] nad nečistým ložem a sedadlem, je čisté; neboť není nic, co by znečišťovalo nahoře stejně jako dole, kromě [kousku] mrtvoly o velikosti olivy a všech ostatních [věcí], které znečišťují zastíněním, čímž se zahrnuje kámen napadený malomocenstvím.

Nýbrž řekl Abaje: Podle všech to není, jako by byl položen, a zde se přou v tom, že rabi Akiva soudí: Nařizujeme [preventivně], aby [jej] snad nepoložil; a mudrci soudí: Nenařizujeme. A rabi Akiva uznává [čistotu] u kropení: jakmile [kapka] vyšla, vyšla [a nelze ji položit].

A v čem se přou rabi Elazar a mudrci? Řekl Abaje: Přou se, zda se usuzuje o nečistotě dřívější z nečistoty, [která vzniká] v tutéž chvíli.

Jeden mistr soudí: Usuzuje se. A druhý mistr soudí: Neusuzuje se.

Rava řekl: Podle všech se neusuzuje.

A zde se přou v tom, že rabi Elazar soudí: Kropení vyžaduje [minimální] míru a [jednotlivá] kropení se [k ní] sčítají; a mudrci soudí: Kropení nevyžaduje míru.

Nezpůsobilá oběť za hřích atd. Učili naši mistři: „Z její krve“ (Lv 6,20) – z krve způsobilé, a ne z krve nezpůsobilé. Rabi Akiva říká: Měla-li dobu způsobilosti a stala se nezpůsobilou, její krev vyžaduje vyprání; neměla-li dobu způsobilosti a stala se nezpůsobilou, její krev nevyžaduje vyprání.

A rabi Šimon říká: Ať jedna, či druhá, její krev nevyžaduje vyprání. Jaký je důvod rabiho Šimona? Je psáno „ji“ (Lv 6,20) a je psáno „z její krve“: jedno pro případ, kdy [oběť] měla dobu způsobilosti [, a druhé, kdy neměla].

A rabi Akiva [vykládá] „ji“ – vyjímá se teruma. A rabi Šimon [se drží] svého důvodu, neboť říká: Méně svaté oběti nevyžadují vydrhnutí a vypláchnutí, a tím spíše teruma.

MIŠNA: Vystříkla-li [krev] z hrdla na oděv, nevyžaduje vyprání; z rohu [oltáře] nebo ze základu nevyžaduje vyprání. Vylila-li se na dlažbu a sebral ji, nevyžaduje vyprání. Vyprání vyžaduje jen krev, která byla přijata do nádoby a je vhodná ke kropení.

GEMARA: Učili naši mistři: Mohl bych [si myslet], [že] vystříkla-li z hrdla na oděv, bude to vyžadovat vyprání? Proto učí [Písmo]: „z níž vystříkne“ – neřekl jsem ti to, leda o [krvi] vhodné ke kropení. Učí se jinde: Mohl bych [si myslet], [že] vystříkla-li z rohu nebo ze základu, bude to vyžadovat vyprání? Proto učí [Písmo]: „z níž vystříkne“ – vyjímá se tato, která již byla vykropena.

Vylila-li se na dlažbu atd.