Jób 4 v talmudu

Rabi Jochanan řekl: Utěšitelé nesmějí nic říci, dokud truchlící nepromluví první, neboť je řečeno: „Potom Ijov otevřel svá ústa“ (Jb 3,1), a teprve potom: „Odpověděl Elifaz Temanský“ (Jb 4,1)

… Řekl mu: „Bude ti těžké, když se ti někdo pokusí promluvit slovo? … Hle, mnohé jsi napomínal a ochablé ruce posiloval; klopýtajícího tvá slova pozvedala … Ale teď, když to přišlo na tebe, jsi ochabl“ (Jb 4,2–5)

… nemoci, nebo pohřbívá-li své děti, ať mu neřekne tak, jak řekli Jóbovi jeho přátelé: „Což tvá bázeň není tvou důvěrou, tvá naděje a bezúhonnost tvých cest? Vzpomeň si, prosím, kdo nevinný kdy zahynul?“ (Jb 4,6–7)

Řekl mu: „Což tvá bázeň nebyla tvou pošetilostí?“ (Jb 4,6)

Řekl mu: „Což tvá bázeň nebyla tvou pošetilostí?“ (Jb 4,6). Řekl mu: „Rozpomeň se, prosím: kdo nevinný kdy zahynul?“ (Jb 4,7)

Řekl mu: „Což tvá bázeň nebyla tvou pošetilostí?“ (Jb 4,6). Řekl mu: „Rozpomeň se, prosím: kdo nevinný kdy zahynul?“ (Jb 4,7). Když viděl, že ho neposlouchá, řekl mu: „Ke mně se kradmo doneslo slovo“ (Jb 4,12)