Bava mecia 58b בבא מציעא

Opak je rozumný! Řekl mu: Mám to vyškrtnout?

Odpověděl mu: Ne, takto to míní: Za svaté [oběti], za něž ručí, je povinen, neboť jsou zahrnuty [veršem] „proti Hospodinu a zapřel“; a za ty, za něž neručí, je osvobozen, neboť jsou vyloučeny [veršem] „svému bližnímu a zapřel“.

„Rabi Jehuda říká: Ani u toho, kdo prodává svitek Tóry, perlu nebo zvíře, šizení neexistuje.“ Učí se: Rabi Jehuda říká: Ani u toho, kdo prodává svitek Tóry, šizení neexistuje, protože jeho ceně není konce; u zvířete a perly šizení neexistuje, protože člověk je chce sladit do páru.

Řekli mu: Což ale nechce člověk sladit do páru všechno? A rabi Jehuda – tyto věci jsou pro něj významné a ty nejsou pro něj významné. A do jaké míry? Amemar řekl: Až do [výše] jejich ceny.

Učí se: Rabi Jehuda ben Betera říká: Ani u toho, kdo prodává koně, meč a štít v [době] války, šizení neexistuje, protože na nich závisí život.

MIŠNA: Jako existuje šizení při koupi a prodeji, tak existuje šizení slovy. Ať [nikdo] neřekne [prodavači]: „Za kolik je tato věc?“, když ji nechce koupit. Je-li [někdo] kajícník, ať mu neřekne: „Vzpomeň na své dřívější skutky.“ Je-li synem proselytů, ať mu neřekne: „Vzpomeň na skutky svých otců,“ neboť je řečeno: „A cizince nebudeš utiskovat a nebudeš na něj doléhat“ (Ex 22,20).

GEMARA: Rabíni učili: „Nebudete šidit jeden druhého“ (Lv 25,17) – verš mluví o šizení slovy. Říkáš, že o šizení slovy, nebo jde jen o šizení penězi? Když se říká: „A když prodáte něco svému bližnímu nebo koupíte z ruky svého bližního“ (Lv 25,14), je tím šizení penězi již řečeno. Jak tedy naplním [verš] „nebudete šidit jeden druhého“ (Lv 25,17)? [Jde] o šizení slovy.

Jak tedy? Je-li [někdo] kajícník, ať mu neřekne: „Vzpomeň na své dřívější skutky.“ Je-li synem proselytů, ať mu neřekne: „Vzpomeň na skutky svých otců.“ Je-li proselyta a přišel studovat Tóru, ať mu neřekne: „Ústa, která jedla zdechliny a roztrhané [maso], havěť a plazy, přišla studovat Tóru, jež byla vyřčena z úst Všemohoucnosti!“

Přicházejí-li na něj utrpení, přicházejí-li na něj nemoci, nebo pohřbívá-li své děti, ať mu neřekne tak, jak řekli Jóbovi jeho přátelé: „Což tvá bázeň není tvou důvěrou, tvá naděje a bezúhonnost tvých cest? Vzpomeň si, prosím, kdo nevinný kdy zahynul?“ (Jb 4,6–7)

Žádají-li od něj poháněči oslů obilí, ať jim neřekne: „Jděte k tomu a tomu, který prodává obilí,“ když o něm ví, že nikdy neprodával. Rabi Jehuda říká: Ani ať neupírá oči na zboží, když nemá peníze, neboť ta věc je svěřena srdci, a o každé věci, která je svěřena srdci, je řečeno: „A budeš se bát svého Boha“ (Lv 25,17).

Rabi Jochanan řekl jménem rabiho Šimona ben Jochaje: Šizení slovy je větší než šizení penězi, neboť o tomto je řečeno „a budeš se bát svého Boha“ (Lv 25,17), a o onom není řečeno „a budeš se bát svého Boha“. A rabi Elazar říká: Toto [postihuje] jeho samého a ono jeho majetek. Rabi Šmuel bar Nachmani řekl: Ono lze napravit vrácením, a toto nelze napravit vrácením.

Jeden tanaita učil před Rav Nachmanem bar Jicchakem: Kdo zahanbí [doslova: zbělí tvář] svého bližního veřejně, je jako ten, kdo prolévá krev. Řekl mu: Dobře říkáš, neboť vidím, jak z něj odchází červeň a přichází bledost. Abaje řekl Rav Dimimu: Na co si dávají v zemi Izraele [doslova: na Západě] pozor? Odpověděl mu: Na zahanbování tváří. Neboť rabi Chanina řekl: Všichni sestupují do gehinomu kromě tří.

Napadlo by tě „všichni“? Řekni spíše: Všichni, kdo sestupují do gehinomu, vystupují, kromě tří, kteří sestupují a nevystupují. A to jsou: kdo obcuje s vdanou ženou, kdo zahanbí svého bližního veřejně, a kdo dává svému bližnímu hanlivé jméno. Dávat [hanlivé] jméno je přece totéž jako zahanbovat! [Platí to], i když je již na to jméno zvyklý.

Raba bar bar Chana řekl jménem rabiho Jochanana: