MIŠNA: Flétna před nimi hraje, dokud nedorazí na Chrámovou horu. Když dorazí na Chrámovou horu, i sám král Agripa si vezme koš na rameno a vstupuje, dokud nedojde na nádvoří. Když dojde na nádvoří, levité zazpívají: „Vyvyšuji tě, Hospodine, neboť jsi mě vytáhl a nedopřál jsi mým nepřátelům radost nade mnou“ (Ž 30,2). Holoubata na koších byla obětována jako zápalné oběti a to, co měli v rukou, dávali kohanim. S košem ještě na rameni recituje od „Oznamuji dnes Hospodinu, tvému Bohu“ (Dt 26,3), dokud nedokončí celý oddíl. Rabi Jehuda říká: Až k „Můj otec byl hynoucí Aramejec“ (Dt 26,5). Když dojde k „Můj otec byl hynoucí Aramejec“, sejme koš z ramene, uchopí ho za okraje, kohen položí svou ruku pod něj a mává jím. A recituje od „Můj otec byl hynoucí Aramejec“, dokud nedokončí celý oddíl. Položí ho vedle oltáře, pokloní se a odejde. Dříve každý, kdo uměl recitovat, recitoval, a kdo neuměl recitovat, tomu se předříkávalo. Lidé přestali přinášet, a proto nařídili, aby se předříkávalo tomu, kdo umí, i tomu, kdo neumí. Bohatí přinášejí své prvotiny ve stříbrných a zlatých nádobách a chudí je přinášejí v proutěných koších z loupané vrby; a koše i prvotiny dávají kohanim.
משנה: הֶחָלִיל מַכֶּה לִפְנֵיהֶם עַד שֶׁמַּגִּיעין לְהַר הַבָּיִת. הִגִּיעוּ לְהַר הַבָּיִת אֲפִילוּ אַגְרִיפַּס הַמֶּלֶךְ נוֹטֵל הַסָּל עַל כְּתֵיפוֹ וְנִכְנָס עַד שֶּׁהוּא מַגִּיעַ לָעֲזָרָה. הִגִּיעַ לָעֲזָרָה וְדִבְּרוּ הַלְּוִיִּם בַּשִׁיר אֲרוֹמִמְךָ יי כִּי דִילִיתָנִי וְלֹא שִׂמַּחְתָּ אוֹיְבַי לִי. הַגּוֹזְלוֹת שֶׁעַל הַסַּלִּים הָיוּ עוֹלוֹת וּמַה שֶׁבְּיָדָם נוֹתְנִין לַכֹּהֲנִים. עוֹדֵינוּ הַסַּל עַל כְּתֵיפוֹ קוֹרֵא מֵהִגַּדְתִּי הַיּוֹם לַיי אֱלֹהֶיךָ עַד שֶׁהוּא גוֹמֵר כָּל הַפָּרָשָׁה. רִבִּי יוּדָה אוֹמֵר עַד אֲרַמִּי אוֹבֵד אָבִי. הִגִּיעַ לַאֲרַמִּי אוֹבֵד אָבִי מוֹרִיד הַסַּל מִן כְּתֵיפוֹ וְאוֹחֲזוֹ בִּשְׂפָתָיו וְכֹהֵן מַנִּיחַ יָדוֹ תַּחְתָּיו וּמְנִיפוֹ. וְקוֹרֵא מֵאֲרַמִּי אוֹבֵד אָבִי עַד שֶׁהוּא גוֹמֵר כָּל הַפָּרָשָׁה. וּמַנִּיחוֹ בְּצַד הַמִּזְבֵּחַ וְהִשְׁתַּחֲוָה וְיָצָא. בָּרִאשׁוֹנָה כָּל מִי שֶׁהוּא יוֹדֵעַ לִקְרוֹת קוֹרֵא וְכָל מִי שֶׁאֵינוֹ יוֹדֵעַ לִקְרוֹת מַקְרִין לְפָנָיו. נִמְנְעוּ מִלְּהָבִיא הִתְקִינוּ שֶׁיְּהוּ מַקְרִין אֶת מִי שֶׁהוּא יוֹדֵעַ וְאֶת מִי שֶׁאֵינוֹ יוֹדֵעַ. הָעֲשִׁירִים מְבִיאִין אֶת בִּיכּוּרֵיהֶן בְּקָלָתוֹת שֶׁלְכֶּסֶף וְשֶׁלְזָהָב וְהָעֲנִיִים מְבִיאִין אוֹתָן בְּסַלֵּי נְצָרִים שֶׁלְעֲרָבָה קְלוּפָה וְהַסַּלִּים וְהַבִּיכּוּרִים נוֹתְנִים לַכֹּהֲנִים.