Šmuel řekl: Pro plody v lůně lze nabývat.
Rabi Lazar řekl: Pro plody v lůně nelze nabývat. Řekl
rabi Josi: I když
Šmuel řekl: Pro plody v lůně lze nabývat, připouští, že jen když vyšla jeho hlava a většina těla živá. Tak i v mišně: Kdo dá chalicu své švagrové a ukáže se, že je těhotná. Jak říkáš zde, že je to zpětně
[životaschopné] a chalica se jí nedotkla, tak i zde je zpětně synem, a proto nabývá. Tam jsme se učili: Kdo řekne: Porodí-li má žena chlapce, dostane mine; porodila chlapce, dostane mine. Je-li to dívka, dvě stě; porodila dívku, dostane dvě stě.
Rabi Lazar řekl: Řekli to jen o jeho vlastním synovi, nikoli o jiném.
Rabi Josi řekl: I o jiném. Podle
rabiho Lazara jen smrtelně nemocný, nikoli zdravý; jen movitosti, nikoli nemovitosti. Baraita se rozchází s
rabim Lazarem: Proselyta, který zemřel a Izraelité rozebrali jeho majetek, a poté se zjistilo, že má syna v zámoří nebo že jeho žena byla těhotná: všichni musí vrátit. Co s tím udělá
rabi Lazar? Zde je rozdíl, protože je to jeho syn. A závěr se rozchází se
Šmuelem z výroku
rabiho Josiho: Všichni vrátili a potom zemřel syn nebo
[žena] potratila: kdo předběhne naposledy, nabývá; napoprvé nenabyl. Proč by neměl nabýt i napoprvé? Neřekl snad
rabi Josi: I když
Šmuel řekl: Pro plody v lůně lze nabývat, připouští, že jen když vyšla jeho hlava a většina těla živá? A zde není životaschopný! Řekl
rabi Jicchak bar Lazar: Kvůli vzdání se naděje. Mudrci z Kesareje,
rabi Chija bar Va ve jménu rabiho Aby bar Natana:
Rabi Natan od toho ustoupil kvůli mišně: Je-li chlapec, mine; je-li dívka, dvě stě. A dívka vůči němu, není snad jako jiný? Bar Kapara učil: Pro jednodenního lze nabývat.
שְׁמוּאֵל אָמַר. זָכִין בָּעוֹבָּרִין. רִבִּי לָעְזָר אָמַר. אֵין זָכִין בָּעוֹבָּרִין. אָמַר רִבִּי יוֹסֵי. אַף עַל גַּב דִּשְׁמוּאֵל אָמַר זָכִין לָעוֹבָּרִין. מוֹדֵי הוּא שֶׁיָּצָא רֹאשּׁוֹ וְרוּבּוֹ בַחַיִים. דֵי מַתְנִיתָא הַחוֹלֵץ לִיבִמְתּוֹ וְנִמְצֵאת מְעוֹבֶּרֶת. כְּמָה דְאַתְּ אָמַר כָּאן. הוּא לְמַפְרֵעַ לֹא נָגְעָה בָהּ חֲלִיצָה. וְהָכָא בֵּ(י)ן הוּא לְמַפְרֵעַ וְהוּא שֶׁיִּזְכֶּה. תַּמָּן תַּנִּינָן. הָאוֹמֵר. אִם יָלְדָה אִשְׁתִּי זָכָר יִטּוֹל מָנֶה. יָלְדָה זָכָר נוֹטֵל מָנֶה. אִם נְקֵיבָה מָאתַיִם. יָלְדָה נְקֵיבָה נוֹטֶלֶת מָאתַיִם. רִבִּי לָעְזָר אָמַר. לֹא אָמְרוּ אֶלָּא בְנוֹ. הָא אַחֵר לֹא. רִבִּי יוֹסָה אָמַר. אֲפִילוּ אַחֵר. עַל דַּעְתֵּיהּ דְּרִבִּי לָעְזָר וּבִלְבַד שְׁכִיב מְרַע. הָא בָרִיא לֹא. בִּלְבַד מְטַלְטְלִין. הָא קַרְקָעוֹת לֹא. מַתְנִיתָא פְלִיגָא עַל רִבִּי לָעְזָר. גֵּר שֶׁמֵּת וּבִיזְבְּזוּ יִשְׂרָאֵל אֶת נְכָסָיו. וְנוֹדַע שֶׁיֵּשׁ לוֹ בֵן בִּמְדִינַת הַיָּם אוֹ שֶׁהָיְתָה עִיבְּרָה. הַכֹּל חַיָיבִין לְהַחֲזִיר. מַה עָבַד לָהּ רִבִּי לָעְזָר. שַׁנְיָיא הִיא הָכָא שֶׁהוּא בְנוֹ. וְסֵיפָא פְלִיגָא עַל שְׁמוּאֵל מִן הָדָא דְרִבִּי יוֹסָה. הֶחֱזִירוּ הַכֹּל. אַחַר כָּךְ מֵת הַבֵּן אוֹ שֶׁהִפִּילָה. כָּל הַקּוֹדֵם בָּאַחֲרוֹנָה זָכָה. בָּרִאשׁוֹנָה לֹא זָכָה. אֲפִילוּ בָּרִאשׁוֹנָה לֹא יִזְכֶּה. לֹא כֵן אָמַר רִבִּי יוֹסֵה. אַף עַל גַּב דִּשְׁמוּאֵל אָמַר. זָכִין לָעוֹבָּרִין. מוֹדֵי וְהוּא שֶׁיָּצָא רֹאשׁוֹ וְרוּבּוֹ בַחַיִים. הֲרֵי אֵינוֹ בֶּן קַיָימָה. אָמַר רִבִּי יִצְחָק בַּר אֶלְעָזָר. מִשּׁוּם יִיאוּשׁ. רַבָּנִן דְּקַיסָרִין רִבִּי חִיָיה בַּר וָוא בְשֵׁם רִבִּי אַבָּא בַּר נָתָן. חָזַר בָּהּ רִבִּי נָתָן. מִן מַתְנִיתָא. אִם זָכָר מָנֶה. אִם נְקֵיבָה מָאתַיִם. וּנְקֵיבָה גַבָּהּ לֹא בְעִנְיָין כְּאַחֵר הוּא. תַּנֵּי בַּר קַפָּרָא. בֶּן יוֹמוֹ זָכִין לוֹ.