Strávila šest měsíců před manželem a šest měsíců před švagrem: nejí pozdvihovanou dávku. A nejen šest měsíců před švagrem, ale i všechny před švagrem kromě jednoho dne: nejí pozdvihovanou dávku. Naše Mišna není ani podle první mišny, ani podle poslední mišny, ale podle prostřední mišny, neboť se učí: Zpočátku říkali: Zasnoubená dcera Izraele jí pozdvihovanou dávku. Neboť vykládali: „A koupí-li kohen duši, koupi za své peníze“
(Lv 22,11). Kdyby tomu tak nebylo, jaký by byl rozdíl mezi tím, kdo kupuje ženu, a tím, kdo kupuje otrokyni? Vrátili se a řekli: Po dvanácti měsících, až bude povinen její výživou. Poslední soud řekl: Žena nikdy nejí pozdvihovanou dávku, dokud nevstoupí pod svatební baldachýn. A již poslal rabi Jochanan ben Bagbag k
rabimu Jehudovi ben Batirovi do Nisibis: Říkají tvým jménem, že zasnoubená dcera Izraele jí pozdvihovanou dávku. Poslal k němu a řekl mu: Měl jsem tě za znalce tajemství Tóry; ani vykládat podle kal va-chomer neumíš? Jestliže kenaanskou otrokyni, kterou styk nezískává, aby směla jíst pozdvihovanou dávku, peníze získávají, aby směla jíst pozdvihovanou dávku,
[pak] ženu, kterou styk získává, aby směla jíst pozdvihovanou dávku, není snad správné, aby ji peníze získaly, aby směla jíst pozdvihovanou dávku? Ale co mám dělat, když řekli: Žena nikdy nejí pozdvihovanou dávku, dokud nevstoupí pod svatební baldachýn? A opřeli se o verš, jak je řečeno: „Každý čistý ve tvém domě to smí jíst“
(Nu 18,13).
Rabi Judan řekl: To je kal va-chomer, proti němuž je námitka. Mohl by mu říci: Ne. Říkáš-li to o kenaanské otrokyni, která se nabývá zmocněním, řekneš to o této, která se zmocněním nenabývá? A každý kal va-chomer, proti němuž je námitka, je neplatný.
עָשָׂת שִׁשָּׁה חֳדָשִׁים [בִּ]פְנֵי הַבַּעַל וְשִׁשָּׁה חֳדָשִׁים בִּפְנֵי הַיָּבָם אֵינָהּ אוֹכֶלֶת בַּתְּרוּמָה. וְלֹא סוֹף דָּבָר שִׁשָּׁה חֳדָשִׁים לִפְנֵי הַיָּבָם אֶלָּא אֲפִילוּ כוּלָּם בִּפְנֵי הַיָּבָם חָסֵר יוֹם אֶחָד אֵינָהּ אוֹכֶלֶת בַּתְּרוּמָה. מַתְנִיתִין לֹא כְמִשְׁנָה הָרִאשׁוֹנָה וְלֹא כְמִשְׁנָה הָאַחֲרוֹנָה אֶלָּא כְמִשְׁנָה הָאֶמְצָעִית. דְּתַנֵּי. בָּרִאשׁוֹנָה הָיוּ אוֹמְרִים. אֲרוּסָה בַת יִשְׂרָאֵל אוֹכֶלֶת בַּתְּרוּמָה. דַּהֲווֹן דָּרְשִׁין וְכֹהֵן כִּי יִקְנֶה נֶפֶשׁ קִנְיַין כַּסְפּוֹ. דִּלֹא כֵן מַה בֵין קוֹנֶה אִשָּׁה וּבֵין קוֹנֶה שִׁפְחָה. חָזְרוּ לוֹמַר. לְאַחַר שְׁנֵים עָשָׂר חוֹדֶשׁ חוֹדֶשׁ לִכְשֶׁיִּתְחַיֵיב בִּמְזוֹנוֹתֶיהָ. בֵּית דִּין שֶׁלָּאַחֲרוֹן אָמְרוּ. לְעוֹלָם אֵין הָאִשָּׁה אוֹכֶלֶת בַּתְּרוּמָה עַד שֶׁתִּיכָּנֵס לַחוּפָּה. וּכְבָר שָׁלַח רִבִּי יוֹחָנָן בֶּן בַּגְבַּג אֶצֶל רִבִּי יְהוּדָה בֶּן בָּתִירָה לִנְצִיבִין. אָמְרוּ מִשְּׁמָךְ שֶׁאֲרוּסָה בַת יִשְׂרָאֵל אוֹכֶלֶת בַּתְּרוּמָה. שֶׁלַח אֶצְלוֹ וְאָמַר לוֹ. מוּחְזָק הָיִיתִי בָךְ שֶׁאַתָּה בָקִי בְסִיתְרֵי תוֹרָה. אֲפִילוּ לִדְרוֹשׁ בְּקַל וָחוֹמֶר אֵין אַתְּ יוֹדֵעַ. מַה אִם שִׁפְחָה כְנַעֲנִית שֶׁאֵין הַבִּיאָה קוֹנָה אוֹתָהּ לְהַאֲכִילָהּ בַּתְּרוּמָה הַכֶּסֶף קוֹנֶה אוֹתָהּ לְהַאֲכִילָהּ בַּתְּרוּמָה. אִשָּׁה שֶׁהַבִּיאָה קוֹנָה אוֹתָהּ לְהַאֲכִילָהּ בַּתְּרוּמָה אֵינוֹ דִין שֶׁיְּהֵא הַכֶּסֶף קוֹנֶה אוֹתָהּ לְהַאֲכִילָהּ בַּתְּרוּמָה. וּמָה אֶעֱשֶׂה וְהֵן אָמְרוּ. לְעוֹלָם אֵין הָאִשָּׁה אוֹכֶלֶת בַּתְּרוּמָה עַד שֶתִּיכָּנֵס לַחוּפָּה. וְסָמְכוּ לָהֶם מִקְרָא כְּמָה שֶׁנֶּאֱמַר כָּל טָהוֹר בְּבֵיתְךָ יֹאכְלֶנּוּ. אָמַר רִבִּי יוּדָן. הֲרֵי זֶה קַל וָחוֹמֶר שֶׁיֵּשׁ עָלָיו תְּשׁוּבָה. דּוּ יְכִיל מֵימַר לֵיהּ. לֹא. אִם אָמַרְתָּ בְשִׁפְחָה כְנַעֲנִית שֶׁהִיא נִקְנֵית בַּחֲזָקָה תֹּאמַר בְּזוֹ שֶׁאֵינָהּ נִקְנֵית בַּחֲזָקָה. וְכָל קַל וָחוֹמֶר שֶׁיֵּשׁ עָלָיו תְּשׁוּבָה בָּטֵל קַל וָחוֹמֶר.