Tato mišna je podle
rabiho Jehudy. Zbožní dávných časů toužili přinést oběť za hřích, ale Všudypřítomný jim nedopřával, aby se dopustili hříchu, a tak slibovali nazirát, aby přinesli oběť za hřích.
Rabi Šimon říká: Hříšníci to byli, kdo slibovali nazirát, neboť je řečeno: „A usmíří za něho, že zhřešil proti duši“
(Nu 6,11): tento zhřešil proti sobě, že se zdržel vína. A
[tradice] Šimona Spravedlivého souhlasí s
rabim Šimonem, neboť se učí: Šimon Spravedlivý řekl: Za všechny své dny jsem nejedl z oběti za vinu nazira, jen jednou. Jeden muž ke mně přišel z jihu a viděl jsem, že má krásné oči, pěkný vzhled a kadeře zvlněné. Řekl jsem mu: Můj synu, co tě vedlo k tomu, abys zničil tyto krásné vlasy? Řekl mi:
Rabi, byl jsem pastýřem ve svém městě a šel jsem naplnit džbán vodou a uviděl jsem svůj obraz ve vodě. Můj sklon se ve mně bezohledně vzedmul a chtěl mě vyhubit ze světa. Řekl jsem mu: Ničemo, proč se vypínáš věcí, která není tvoje? Slibuji, že tě zasvětím nebesům! Objal jsem ho, políbil na hlavu a řekl jsem mu: Můj synu, kéž se v Izraeli rozmnoží takoví jako ty, kdo konají vůli Všudypřítomného. O tobě říká Písmo: „Muž nebo žena, když zvláštním způsobem složí slib nazira, aby se zasvětili Hospodinu“
(Nu 6,2).
Rabi Mana se ptal: Proč potřebuji
[říkat] „jako Šimon Spravedlivý“? I podle
rabiho Šimona! Šimon Spravedlivý za všechny své dny nejedl oběť za hřích kvůli tuku, Šimon Spravedlivý za všechny své dny nejedl oběť za hřích kvůli krvi. Šimon usoudil: Lidé slibují ze zloby, a poněvadž slibují ze zloby, nakonec budou litovat; a poněvadž lituje, stávají se jeho oběti, jako kdyby porážel nesvěcená zvířata v chrámovém nádvoří. Avšak tento slíbil s rozvahou a jeho ústa i srdce byly zajedno.
מַתְנִיתָא דְּרִבִּי יוּדָה. חֲסִידִים הָרִאשׁוֹנִים הָיוּ מִתְאַוִּין לְהָבִיא קָרְבַּן חַטָּאת. וְלֹא הָיָה הַמָּקוֹם מַסְפִּיק עַל יָדָם חֵטְא וְהָיוּ נוֹדְרִים בְּנָזִיר בִּשְׁבִיל לְהָבִיא קָרְבַּן חַטָּאת. רִבִּי שִׁמְעוֹן אוֹמֵר. חוֹטְאִים הָיוּ שֶׁהָיוּ נוֹדְרִים בְּנָזִיר. שֶׁנֶּאֱמַר וְכִפֵּר עָלָיו מֵאַשֶׁר חָטָא עַל הַנָּפֶשׁ. חָטָא זֶה עַל עַצְמוֹ שֶׁמָּנַע עַצְמוֹ מִן הַיַּיִן. וָאַתְיָיא דְשִׁמְעוֹן הַצַּדִּיק בְּרִבִּי שִׁמְעוֹן. דְּתַנֵּי. אָמַר שִׁמְעוֹן הַצַּדִיק. מִיָּמַי לֹא אָכַלְתִּי אָשָׁם נָזִיר אֶלָּא פַּעַם אֶחָד. שֶׁעָלָת אֶחָד אֵלַי מִדָּרוֹם וּרְאִיתִיהוּ דְּמוּת יְפֵה עֵינַיִם וְטוֹב רוֹאִי קְווּצֹתָיו תַּלְתַּלִּים. וְאָמַרְתִּי לוֹ. בְּנִי. מַה רָאִיתָ לְהַשְׁחִית הַשֵּׂעָר הַנָּאֶה הַזֶּה. נִימָא לִי. רִבִּי. רוֹאֶה הָיִתִי בְעִירִי. וְהָלַכְתִּי לְמַלְאוֹת אֶת הַנִּיאָב מַיִם. וְרָאִיתִי אֶת הַבּוּבִּיָא שֶׁלִּי בְּתוֹךְ הַמַּיִם. וּפָחַז יִצְרִי עָלַי וּבִקֵּשׁ לְאַבְּדֵנִי מִן הָעוֹלָם. אָמַרְתִּי לוֹ. רָשָׁע. מַה אַתָּה מְפָחֵד בַּדָּבָר שֶׁאֵינוֹ שֶׁלָּךְ. עָלַי לְהַקְדִּישָׁךְ לַשָּׁמַיִם. וְחִבַּקְתִּיו וְנָשַׁקְתִּיו עַל רֹאשׁוֹ וְאָמַרְתִּי לוֹ. בְּנִי. כְּמוֹתָךְ יִרְבּוּ עוֹשֵׂי רְצוֹן הַמָּקוֹם בְּיִשְׂרָאֵל. עָלֶיךָ הַכָּתוּב אוֹמֵר אִישׁ אוֹ אִשָּׁה כִּי יַפְלִיא לִנְדּוֹר נֶדֶר לְהַזִּיר לַיי. רִבִּי מָנָא בָעֵי. לָמָּה לִי כְשִׁמְעוֹן הַצַּדִיק אֲפִילוּ כְרִבִּי שִׁמְעוֹן. לֹא אָכַל שִׁמְעוֹן הַצַּדִיק חַטָּאת חֵלֶב מִיָּמָיו. לֹא אָכַל שִׁמְעוֹן הַצַּדִיק חַטָּאת דָּם מִיָּמָיו. סָבַר שִׁמְעוֹן. בְּנֵי אָדָם מִתּוֹךְ הַקְפָּדָתָן הֵן נוֹדְרִין. וּמִכֵּיוָן שֶׁהֵן נוֹדְרִין מִתּוֹךְ הַקְפָּדָן סוֹפוֹ לִתְהוֹת. וּמִכֵּיוָן שֶׁהוּא תוֹהֵא נַעֲשֶׂה קָרְבְּנוֹתָיו כְּשׁוֹחֵט חוּלִין בָּעֲזָרָה. וְזֶה מִתּוֹךְ יִישׁוּב נָדַר. וּפִיו וְלִיבּוֹ שָׁוִין.