MIŠNA: Kdo se slibem zřekne zeleniny, smí tykve, ale rabi Akiva zakazuje. Řekli rabimu Akivovi: Copak člověk neřekne svému poslovi: „Kup nám zeleninu“, a ten neřekne: „Našel jsem jen tykve“? Řekl jim: Tak je tomu. Copak by řekl: „Našel jsem jen luštěniny“? Tedy tykve patří mezi zeleninu. Zakázán je mu čerstvý egyptský bob, ale suchý je mu dovolen.
GEMARA: Kdo se slibem zřekne zeleniny atd. Domnívá se rabi Akiva[že rozhoduje] „našel jsem“ a „nenašel jsem“? Pak by ten, kdo se slibem zřekl masa, měl mít zakázané maso ryb a kobylek, neboť člověk řekne příteli: „Kup nám maso“, a ten mu řekne: „Našel jsem jen ryby.“ Ale rabi Akiva se domnívá, že tykve patří mezi zeleninu, a mudrci říkají, že tykve mezi zeleninu nepatří. Tak je tomu i v právu: „Zelenina této zahrady je prodána“, a byly tam tykve – podle rabiho Akivy jsou prodány, podle mudrců prodány nejsou. A tak i u věcí opuštěných a zasvěcených.
Rabi Jaakov bar Acha, rabi Chija jménem rabiho Jochanana: Vyplývá, že názor jednotlivců zde je jako anonymní učení tam a názor jednotlivců tam je jako anonymní učení zde. Neboť se učí: Kdo se slibem zřekne masa, tomu je zakázán každý druh masa: hlava, nohy, průdušnice, srdce a játra; ale dovoleno je mu maso ryb a kobylek. A tak říkal raban Šimon ben Gamliel: Vnitřnosti nejsou maso a kdo je jí, není člověk.
Všichni souhlasí, že kdo se slibem zřekne tykví, smí zeleninu. Jak se učí: Kdo se slibem zřekne hlavní věci, tomu je zakázáno vedlejší; kdo se zřekne vedlejšího, smí hlavní věc. Kdo se slibem zřekne masa, tomu jsou zakázány šlachy; kdo se zřekne šlach, smí maso. O čem se přou? O egyptské tykvi. Ale u řecké tykve všichni souhlasí, že je jako zelenina. Rabi Krispa jménem rabiho Jochanana: Všechny tyto karaje a karuvta, které jíme, jsou řecká tykev. Rabi Juda bar Cardija říká: Kirmolin jsou jako zelenina. Rabi Jona a rabi Josi se ptali: Podléhají kirmolin desátkům? Bar Kapara učil: Kirmolin jsou od desátků osvobozeny. To platí, dokud neutvořily tykve; ale utvořily-li tykve, jsou jako zelenina. Rabi Josi rozhodl o těchto listech kolokasie, že je jimi zakázáno usrkávat vodu, protože je jedí gazely.
Smí ten, kdo se slibem zřekne zeleniny, druhy apomelie jako nava, masrula, falulja a kolokasie? Rabi Jicchak ben Chakola a rabi Jehošua ben Levi oba říkají: Kolokasie je jako zelenina pro desátky, sedmý rok, roh pole a smíšené druhy. U slibů je to otázka.
Smí ten, kdo se slibem zřekne zeleniny, suchou? Vyvoďme to z tohoto: Zakázán je mu čerstvý egyptský bob, ale suchý je mu dovolen. Řeklo se to jen o egyptském bobu, věci, jež má humno; věc bez humna je mu zakázána i suchá. Kdo se slibem zřekne afiji [plodů zrajících v žáru], tomu jsou zakázány okurky, tykve, vodní melouny a melouny a všechno ovoce stromů. Kdo se slibem zřekne ovce, smí kůzlata, holoubata a mléko. Řekl-li však: „z toho, co vyrostlo za rok“, je mu vše zakázáno. Kdo se slibem zřekne tiroše, tomu jsou zakázány všechny druhy sladkostí, ale dovoleno je mu víno – podle toho, kdo říká: U slibů se řídili řečí lidí. Avšak podle toho, kdo říká: U slibů se řídili řečí Tóry, Tóra jej nazývá tiroš: „Tvůj tiroš“ (Dt 7,13) – to je víno.
Originál: Jerusalem Talmud Nedarim 7:1 na Sefarii, verze „The Jerusalem Talmud, edition by Heinrich W. Guggenheimer. Berlin, De Gruyter, 1999-2015“ (edice Heinricha W. Guggenheimera (De Gruyter)), licence CC BY. Originál je převzat beze změn obsahu, jen rozdělený na segmenty. Český překlad je odvozené dílo pořízené strojově (model Claude) a šíří se pod licencí CC BY-SA 4.0.