Ševuot 3:5 שבועות

MIŠNA: Stejně věci týkající se jeho samého i věci týkající se druhých, stejně věci, které mají podstatu, i věci, které podstatu nemají. Jak? Řekl: Přísahám, že dám tomu a tomu a že nedám, že jsem dal a že jsem nedal, že budu spát a že nebudu spát, že jsem spal a že jsem nespal. Že hodím oblázek do moře a že nehodím, že jsem hodil a že jsem nehodil. Rabi Jišmael říká: Je vinen jen za budoucnost, jak je řečeno: „Učinit zlé nebo učinit dobré“ (Lv 5,4). Řekl mu rabi Akiva: Je-li tomu tak, mám tu jen věci, ve kterých je zlé a dobré. Odkud věci, ve kterých není zlé a dobré? Řekl mu: Z rozšíření Písma. Řekl mu: Jestliže Písmo rozšiřuje na toto, Písmo rozšiřuje i na toto.

GEMARA: Křivdu mu chtěl poradit. „Stejně věci týkající se jeho samého“ atd. Rabi Ba jménem Šmuela: Přísahám, že ten a ten dal tomu a tomu mínu – a shledalo se, že nedal: Protože do budoucna není v jeho moci, není v jeho moci ani o minulosti. Namítl rabi Josi: Cožpak tefilin nejsou bez budoucnosti, a mají minulost? Řekl mu: Tefilin přišly odjinud. „Učinit zlé nebo učinit dobré“: Jako učinit dobré je na svobodné vůli, tak i učinit zlé je na svobodné vůli. Vyloučena je věc zakázaná a věc dovolená. „Ve všem, co vysloví“ (Lv 5,4) vylučuje dítě. „Člověk přísahou“ (Lv 5,4) vylučuje donuceného. „A skryje se mu“ (Lv 5,4) vylučuje úmyslného. „A skryje se mu“: A skryje se mu přísaha. Nebo snad a skryje se mu předmět? „Přísahou a skryje se mu“: za zapomenutí přísahy je vinen, a není vinen za zapomenutí předmětu. Ať se předmět považuje za zapomenutí přísahy, a ať je vinen! A není mezi nimi to, co mezi zapomenutím nečistoty a zapomenutím Chrámu? Ať je vinen dvakrát, podle rabi Jišmaela, který řekl: Je vinen za zapomenutí nečistoty i za zapomenutí Chrámu. Tam je psáno „a skryje se mu“, „a skryje se mu“ dvakrát, a zde je psáno „a skryje se mu“ jednou. Mohl bych se domnívat, že ten, kdo přísahá učinit zlé druhým, je vinen. Písmo učí: „Učinit zlé nebo učinit dobré“: jako učinit dobré je na svobodné vůli, tak i učinit zlé je na svobodné vůli. Vyjmu tedy toho, kdo přísahá učinit zlé druhým, aby byl osvobozen. Jako ten, kdo přísahal, že nedá svému příteli jíst; viděl ho, jak se zmítá [hlady], a dal mu.

Jak to vykládá rabi Jišmael? „Nebo člověk, když přísahá vyslovit rty“ (Lv 5,4) – obecné. „Učinit zlé nebo učinit dobré“ – jednotlivé. Obecné a jednotlivé: V obecném je jen to, co je v jednotlivém. Ale v jednotlivém jsou jen věci, ve kterých je zlé a dobré. Ale takto: „Učinit zlé nebo učinit dobré“ – jednotlivé. „Ve všem, co vysloví“ – obecné. Jednotlivé a obecné: Vše je v obecném, a rozšířilo se to na věci minulé. Ale takto: „Nebo člověk, když přísahá vyslovit“ – obecné. „Učinit zlé nebo učinit dobré“ – jednotlivé. „Ve všem, co vysloví“ – vrátilo se a zobecnilo. Obecné, jednotlivé a obecné: Vyvozuješ jen to, co je jako jednotlivé. Jako jednotlivé je vysloveně o věcech, ve kterých je zlé a dobré. A odkud věci, ve kterých není zlé a dobré? Řekl mu: Z rozšíření Písma. Řekl mu: Jestliže Písmo rozšiřuje na toto, Písmo rozšiřuje i na toto. Nemůže být, neboť řekl rabi Hila jménem rabi Elazara: Tak odpovídá rabi Jišmael rabi Akivovi: Shledali jsme věci, za jejichž úmyslné spáchání je vina kvůli křivé přísaze, a při zapomenutí kvůli přísaze vyslovení. A ať mu odpoví: Shledali jsme věc, za jejíž úmyslné spáchání je vina kvůli křivé přísaze, a přináší oběť. Řekl mu: A máš věci, ve kterých není zlé a dobré, a nejsou psány? Řekl mu: I když mám věci, ve kterých není zlé a dobré, nejsou psány: mají-li to kvůli zlému a dobrému. O minulosti tedy ne.