MIŠNA: Dříve se lulav bral v Chrámu sedm dní a v zemi jeden den. Když byl Chrám zničen, ustanovil Raban Jochanan ben Zakaj, aby se lulav bral v zemi sedm dní na památku Chrámu, a aby celý den vznášení byl zakázán. Připadne-li první sváteční den svátku na Šabat, všechen lid přináší své lulavy do synagogy. Nazítří časně přicházejí a každý pozná svůj a vezme jej, protože řekli: Člověk nesplní svou povinnost lulavem svého přítele první sváteční den svátku. Ostatní dny svátku splní člověk svou povinnost lulavem svého přítele. Rabi Josi říká: Připadl-li první sváteční den svátku na Šabat a zapomněl a vynesl lulav do veřejné domény, je osvobozen, protože jej vynesl s dovolením.
GEMARA: Je psáno: „A budete se radovat před Hospodinem, svým Bohem, sedm dní“ (Lv 23,40). Někteří tanaité učí: Písmo mluví o radosti s lulavem. Někteří tanaité učí: Písmo mluví o radosti z pokojných obětí. Kdo říká, že Písmo mluví o radosti z pokojných obětí, [míní]: první den je to slovo Tóry a všechny ostatní dny slovo Tóry. A Raban Jochanan ben Zakaj ustanovil o slovu Tóry? Kdo říká, že Písmo mluví o radosti s lulavem, [míní]: první den je to slovo Tóry a všechny ostatní dny z jejich ustanovení. A Raban Jochanan ben Zakaj ustanovil o jejich ustanovení? Je snad ustanovení po ustanovení?
Druhové se ptali před rabim Jonou: Jako tam říkáš: „A budete přinášet ohnivou oběť Hospodinu sedm dní“ (Lv 23,8), není sedm bez Šabatu; podobně „a budete se radovat před Hospodinem, svým Bohem, sedm dní“ (Lv 23,40), není sedm bez Šabatu. Řekl jim: Je rozdíl, neboť je psáno: „A vezmete si první den“ (Lv 23,40): oddělil od nich první. Pak by tedy v Chrámu měl být odsunut a v provinciích odsunut být nemá? Rabi Jona řekl: Kdyby bylo psáno „A vezmete před Hospodinem, svým Bohem“, řekl bych: Zde zúžil a na jiném místě rozšířil. Ale „a vezmete si“ znamená všude. „A budete se radovat před Hospodinem, svým Bohem, sedm dní“ v Jeruzalémě.
Druhové říkají: Slova rabiho Josiho[znamenají], že kladné přikázání odsouvá zákaz. Rabi Josi jim řekl: Ne z tohoto, ale z toho, co řekl rabi Ila a tanaim tam: Takový byl zvyk v Jeruzalémě: Člověk šel do synagogy s lulavem v ruce, četl Šema a modlil se s lulavem v ruce, šel navštívit nemocného s lulavem v ruce. Aby pozdvihl ruce a četl z Tóry, dal jej svému příteli. Položil-li jej na zem, je zakázáno jej přenášet. Rabi Avun řekl: To znamená, že je zakázán k užitku. Učí se: Vonné dřevo se smí přenášet o Šabatu, aby nad ním vonělo nemocnému. Mudrci z Cesareje říkají: Vrbou je dovoleno mávat nad nemocným o Šabatu. I u nože k obřízce je to tak? I u macesu je to tak? Z toho, co řekl rabi Jochanan: Slova rabiho Josiho[znamenají]: Ustal-li, vrátí se i k výčnělkům, které nebrání obřízce. To znamená: I u nože k obřízce je to tak; i u macesu je to tak.
Originál: Jerusalem Talmud Sukkah 3:11 na Sefarii, verze „The Jerusalem Talmud, edition by Heinrich W. Guggenheimer. Berlin, De Gruyter, 1999-2015“ (edice Heinricha W. Guggenheimera (De Gruyter)), licence CC BY. Originál je převzat beze změn obsahu, jen rozdělený na segmenty. Český překlad je odvozené dílo pořízené strojově (model Claude) a šíří se pod licencí CC BY-SA 4.0.