Avoda zara 46a עבודה זרה

Rabi Akiva mu řekl: Což již není řečeno: „Zcela zničíte“ (Dt 12,2)? Je-li tomu tak, proč Písmo učí: „a vyhladíte jejich jméno z toho místa“? [Je to,] aby jí bylo dáno [jiné] jméno.

Mohl bych myslet, [jméno] ke chvále – ke chvále, napadlo by tě to? Spíše: mohl bych myslet, [jméno] ani ke chvále, ani k hanbě; proto Písmo učí: „Budeš si ho nesmírně ošklivit a hnusit, neboť je to věc propadlá klatbě“ (Dt 7,26).

Jak tedy? Nazývali-li ji Bejt Galja [dům vyvýšení], nazývejte ji Bejt Karja [dům jámy]; [nazývali-li ji] En Kol [oko všeho], [nazývejte ji] En Koc [oko trnu].

Jeden tanna učil před Ravem Šešetem: Pohané, kteří uctívají hory a pahorky – ty jsou dovoleny, a jejich uctívači [jsou trestáni] mečem; semena a zelenina – ty jsou zakázány, a jejich uctívači [jsou trestáni] mečem.

Řekl mu: Ten, kdo ti to řekl – kdo to je? Je to rabi Josi, syn rabiho Jehudy, který řekl, že strom, který [člověk] zasadil a teprve potom uctíval, je zakázán.

Ať to vztáhneme na strom, který byl od začátku zasazen k tomuto účelu, a [bude to podle] mudrců! – To by tě nenapadlo, protože se to učí obdobně jako hora: jako hora nebyla od začátku zasazena k tomuto účelu, tak ani toto nebylo od začátku zasazeno k tomuto účelu.

Bylo řečeno: Kameny hory, které se uvolnily – [o nich se přou] synové rabiho Chiji a rabi Jochanan; jeden řekl, že jsou zakázány, a druhý řekl, že jsou dovoleny. Jaký je důvod toho, kdo říká, že jsou dovoleny? [Jsou] jako hora: jako hora, na níž není dílo lidských rukou, je dovolena, tak i tyto, na nichž není dílo lidských rukou, jsou dovoleny.

Ale hora je jiná, protože je spojená [se zemí]! – Zvíře to dokazuje.

Ale zvíře je jiné, protože je to živý tvor! – Hora to dokazuje.

A úvaha se vrací [k výchozímu bodu]: vlastnost jednoho není jako vlastnost druhého a vlastnost druhého není jako vlastnost prvního; jejich společným rysem je, že na nich není dílo lidských rukou a jsou dovoleny – tak i vše, na čem není dílo lidských rukou, je dovoleno.

Ale jejich společný rys je jiný, protože se nezměnily od svého stvoření!

Spíše se to vyvodí ze zvířete s vadou a z hory.

Anebo také ze zvířete bez vady a ze suchého stromu.

A ten, kdo zakazuje – kvůli tomu je psáno: „Budeš si ho nesmírně ošklivit a hnusit“ (Dt 7,26): i když [věc] podle úvahy přichází k dovolení, k dovolení nepřijde.

Ať se z toho vyvodí, že [to jsou] synové rabiho Chiji, kdo dovolují, neboť Chizkija se ptal: Postavil-li [Izraelita] vejce, aby se mu klaněl, jak tomu je?

Domníváš se, [že šlo o případ, kdy ho postavil], aby se mu klaněl, a poklonil se mu, a ptá se, zda jeho postavení je čin, nebo není čin; ale nepostavil-li ho, zakázané není. Plyne z toho, že synové rabiho Chiji dovolují.

Ne, ve skutečnosti ti řeknu: synové rabiho Chiji zakazují; poklonil-li se mu, i když ho nepostavil, je zakázané. A zde jde o případ, kdy postavil vejce, aby se mu klaněl, ale nepoklonil se mu.

A podle koho? Podle toho, kdo říká, že modla Izraelity je zakázána ihned – je zakázané; podle toho, kdo říká, [že až] když bude uctívána – vždyť ji neuctíval!

Bylo to potřeba jen [pro případ], kdy postavil vejce, aby se mu klaněl, a nepoklonil se mu, a přišel pohan a poklonil se mu.

Jako to, co řekl Rav Jehuda, že Šmuel řekl: Izraelita postavil cihlu, aby se jí klaněl, a přišel pohan a poklonil se jí – je zakázána. A [Chizkija] se ptá: [Jen] u cihly je její postavení patrné, ale u vejce ne? Nebo snad v tom není rozdíl? Zůstává to nerozhodnuto.

Rami bar Chama se ptal: Klaní-li se někdo hoře, jak je to s jejími kameny pro oltář?