Avoda zara 8a עבודה זרה

Rabi Jehošua soudí, že se učíme od Mojžíše, a rabi Eliezer soudí, že se od Mojžíše neučíme, neboť Mojžíš je jiný, protože jeho síla byla veliká. A mudrci říkají: Ani podle slov tohoto, ani podle slov onoho, nýbrž člověk žádá o své potřeby v [požehnání] „Který slyšíš modlitbu“.

Řekl Rav Jehuda jménem Šmuela: Halacha je, že člověk žádá o své potřeby v „Který slyšíš modlitbu“. Řekl Rav Jehuda, syn Rava Šmuela bar Šilata, jménem Rava: Ačkoli řekli, že člověk žádá o své potřeby v „Který slyšíš modlitbu“, chce-li na konci každého požehnání říci něco, co odpovídá tomu kterému požehnání, smí to říci.

Řekl rabi Chija bar Aši jménem Rava: Ačkoli řekli, že člověk žádá o své potřeby v „Který slyšíš modlitbu“, má-li ve svém domě nemocného, řekne to v požehnání za nemocné; a potřebuje-li obživu, řekne to v požehnání o letech [úrody].

Řekl rabi Jehošua ben Levi: Ačkoli řekli, že člověk žádá o své potřeby v „Který slyšíš modlitbu“, chce-li je říci po své modlitbě, smí říci i [modlitbu dlouhou] jako pořádek Jom kipur.

MIŠNA: A toto jsou svátky modloslužebníků: Kalendy, Saturnálie, Kratesis, den výročí [nástupu] jejich králů, den narození a den úmrtí – to jsou slova rabiho Meira. A mudrci říkají: Každá smrt, při níž dochází ke spalování, je spojena s modloslužbou; a při níž nedochází ke spalování, není spojena s modloslužbou. Ale den oholení jeho vousů a kadeře, den, kdy se vrátil z moře, den, kdy vyšel z vězení, a modloslužebník, který vystrojil hostinu pro svého syna – zakázán je jen ten den a jen ten člověk.

GEMARA: Řekl Rav Chanan bar Rava: Kalendy jsou osm dní po slunovratu, Saturnálie osm dní před slunovratem; a tvá pomůcka: „Zezadu i zepředu jsi mě obklopil“ (Ž 139,5).

Učili naši mistři: Když první člověk viděl, že se den stále zkracuje, řekl: Běda mi! Snad proto, že jsem se provinil, svět kolem mne temní a vrací se do pustoty a prázdnoty, a to je ta smrt, která mi byla z Nebes uložena. Vstal a strávil osm dní v postu a modlitbě.

Když viděl zimní slunovrat (tevet) a viděl, že se den stále prodlužuje, řekl: To je běh světa. Šel a slavil osm svátečních dní. Příštího roku učinil oboje [období] svátečními dny. On je ustanovil ke cti Nebes, a oni je ustanovili ke cti modloslužby.

Podle toho, kdo říká, že svět byl stvořen v [měsíci] tišri, je to pochopitelné: krátké dny viděl, dlouhé dny ještě neviděl. Ale podle toho, kdo říká, že svět byl stvořen v [měsíci] nisan, ten přece viděl krátké i dlouhé dny! Tak krátké však neviděl.

Učili naši mistři: V den, kdy byl stvořen první člověk, když nad ním zapadlo slunce, řekl: Běda mi! Protože jsem se provinil, svět kolem mne temní a svět se vrátí do pustoty a prázdnoty, a to je ta smrt, která mi byla z Nebes uložena. Seděl v postu a plakal celou noc, a Eva plakala naproti němu. Když vzešla jitřenka, řekl: To je běh světa. Vstal a obětoval býka, jehož rohy vyrostly dříve než jeho kopyta, jak je řečeno: „Bude to Hospodinu milejší než vůl, než býk rohatý a s rozdělenými kopyty“ (Ž 69,32).

A řekl Rav Jehuda jménem Šmuela: Býk, kterého obětoval první člověk, měl na čele jediný roh, jak je řečeno: „Bude to Hospodinu milejší než vůl, než býk rohatý (makrin)“. [Ale] „makrin“ znamená dva [rohy]! Řekl Rav Nachman bar Jicchak: Je psáno „mikeren“ [s jedním rohem].

Řekl Rav Matna: [Když] Řím slaví Kalendy a všechna města v jeho okolí jsou mu poddána, jsou tato města [ve svátek] zakázána, nebo dovolena? Rabi Jehošua ben Levi řekl: Kalendy jsou zakázány u všech. Rabi Jochanan řekl: Jsou zakázány jen u těch, kdo je uctívají.

Učí se [v baraitě] v souladu s rabim Jochananem: Ačkoli řekli, [že když] Řím slaví Kalendy a všechna města v jeho okolí jsou mu poddána, samy [Kalendy] jsou zakázány jen u těch, kdo je uctívají.

Saturnálie, Kratesis, den výročí [nástupu] jejich králů a den, kdy byl nějaký král korunován – před ním je to zakázáno, po něm dovoleno. A modloslužebník, který vystrojil hostinu pro svého syna – zakázán je jen ten den a jen ten člověk.

Řekl Rav Aši: I my jsme se to učili [v Mišně], neboť učí: Den oholení jeho vousů a kadeře, den, kdy se vrátil z moře, a den, kdy vyšel z vězení – zakázán je jen ten den a jen ten člověk.

Je pochopitelné, [že řekl] „ten den“, aby vyloučil [dny] před ním a po něm. Ale „ten člověk“ – co tím vylučuje? Což nevylučuje ty, kdo jsou mu poddáni? Vyplývá to.

Učí se: Rabi Jišmael říká: Izraelité mimo zemi Izraele slouží modlám v čistotě. Jak to? Modloslužebník vystrojí hostinu pro svého syna a pozve všechny Židy ve svém městě; ačkoli jedí ze svého a pijí ze svého a obsluhuje je jejich vlastní sluha, Písmo jim to přičítá, jako by jedli z obětí mrtvým, jak je řečeno: „A pozve tě a budeš jíst z jeho oběti“ (Ex 34,15).

Ale řekni: [Je to zakázáno teprve], až bude jíst? Řekl Rava: Jestliže je to tak, ať verš řekne [jen] „a budeš jíst z jeho oběti“; proč „a pozve tě“? [Je to zakázáno] od chvíle pozvání. Proto