Avoda zara 7b עבודה זרה

[činili-li je] veřejně, nepřijímají je. Rabi Šimon a rabi Jehošua ben Korcha říkají: Tak či onak je přijímají, jak je řečeno: „Vraťte se, odpadlí synové“ (Jr 3,14). Řekl rabi Jicchak z vesnice Akko jménem rabiho Jochanana: Halacha je podle oné dvojice.

MIŠNA: Rabi Jišmael říká: Tři [dny] před nimi a tři po nich je to zakázáno. A mudrci říkají: Před jejich svátky je to zakázáno, po jejich svátcích je to dovoleno.

GEMARA: Řekl Rav Tachalifa bar Avdimi jménem Šmuela: [U svátku] neděle je to podle slov rabiho Jišmaele vždy zakázáno.

„A mudrci říkají: Před jejich svátky je to zakázáno, po jejich svátcích je to dovoleno“ atd. Mudrci jsou totéž co první tanaita! [Rozdíl] mezi nimi je, zda [se počítají tři dny] bez jejich svátku: první tanaita soudí, že bez jejich svátku, a pozdější rabanan soudí, že včetně jejich svátku.

Chceš-li, řekni: [Rozdíl] mezi nimi je [v případě], kdy už obchodoval: první tanaita soudí, že když obchodoval, je to dovoleno, a pozdější rabanan soudí, že když obchodoval, je to zakázáno.

A chceš-li, řekni: [Rozdíl] mezi nimi je [výrok] Šmuela, neboť Šmuel řekl: V diaspoře je zakázán jen samotný den jejich svátku. První tanaita zastává [názor] Šmuela, pozdější rabanan nezastávají [názor] Šmuela.

Chceš-li, řekni: [Rozdíl] mezi nimi je [výrok] Nachuma Médského, neboť se učí: Nachum Médský říká: Zakázán je jen jeden den před jejich svátky. První tanaita nezastává [názor] Nachuma Médského a pozdější rabanan zastávají [názor] Nachuma Médského.

Samotný výrok: Nachum Médský říká: Zakázán je jen jeden den před jejich svátky. Řekli mu: Ať je ta věc zapomenuta a ať nebyla řečena. Ale vždyť jsou zde pozdější rabanan, kteří zastávají jeho názor! Kdo jsou ti mudrci? Je to Nachum Médský [sám].

Učí se jinde: Nachum Médský říká: Smí se jim prodávat kůň samec, který zestárl ve válce. Řekli mu: Ať je ta věc zapomenuta a ať nebyla řečena.

Ale vždyť je zde ben Betera, který zastává jeho názor, neboť jsme se učili: Ben Betera dovoluje [prodej] koně. Ben Betera nerozlišuje mezi samci a samicemi; on [Nachum], protože rozlišuje mezi samci a samicemi, zastává názor rabanan, a podle rabanan je to: Ať je ta věc zapomenuta a ať nebyla řečena.

Učí se: Nachum Médský říká: Z kopru se odvádí desátek ze semen, z listů i ze stonků. Řekli mu: Ať je ta věc zapomenuta a ať nebyla řečena. Ale vždyť je zde rabi Eliezer, který zastává jeho názor, neboť jsme se učili: Rabi Eliezer říká: Z kopru se odvádí desátek ze semen, z listů i ze stonků! Tam jde o druh [kopru] zvaný dagnunita.

Řekl Rav Acha bar Minjomi Abajemu: Přišel velký muž z našeho místa, a ke každé věci, kterou řekl, mu řekli: Ať je ta věc zapomenuta a ať nebyla řečena? Řekl [Abaje]: Je jedna [věc], podle níž jednáme, neboť se učí: Nachum Médský říká: Člověk smí žádat o své potřeby v [požehnání] „Který slyšíš modlitbu“.

Řekl: Kromě této, která visí na velikých tamaryšcích [je podpořena velkými autoritami].

Neboť se učí: Rabi Eliezer říká: Člověk ať žádá o své potřeby a potom se modlí [Amidu], jak je řečeno: „Modlitba ubožáka, když zemdlí a před Hospodinem vylévá svou řeč (siach)“ (Ž 102,1). A „siach“ není nic jiného než modlitba, jak je řečeno: „A Izák vyšel, aby rozjímal (la-suach) na poli“ (Gn 24,63).

Rabi Jehošua říká: Ať se modlí a potom žádá o své potřeby, jak je řečeno: „Vylévám před Ním svou řeč, svou tíseň před Ním oznamuji“ (Ž 142,3).

Ale i podle rabiho Eliezera je psáno: „Vylévám před Ním svou řeč“! Takto to říká: Vylévám před Ním svou řeč ve chvíli, kdy svou tíseň před Ním oznamuji. A i podle rabiho Jehošuy je psáno: „Modlitba ubožáka, když zemdlí“! Takto to říká: Kdy je modlitba ubožáka [vyslyšena]? Ve chvíli, kdy před Hospodinem vylévá svou řeč.

Nuže, verše nejsou přesné ani podle jednoho mistra, ani podle druhého; v čem se tedy liší?

Podle toho, co vykládal rabi Simlaj, neboť rabi Simlaj vykládal: Člověk ať vždy nejprve vyloží chválu Všudypřítomného a potom se modlí. Odkud to víme? Od Mojžíše, našeho učitele, neboť je psáno: „Panovníku Hospodine, Ty jsi začal ukazovat svému služebníku [svou velikost]“ (Dt 3,24), a potom je psáno: „Dovol mi, ať přejdu a uvidím tu dobrou zemi“ (Dt 3,25).