Bava kama 106a בבא קמא

[kdo zapře] úschovu, je nezpůsobilý ke svědectví.

Ale vždyť Ilfa řekl: Přísaha nabývá. Přísaha nabývá, ale zapření nenabývá! I zde [jde o případ], kdy [věc] stojí v bažinách.

A chceš-li, řekni: Co [znamená] „přísaha nabývá“? Jako [řekl] Rav Huna. Neboť Rav Huna řekl, řekl Rav: [Řekne-li:] Mám u tebe mince, a ten [druhý] říká: Nemáš u mne [nic], a přísahal, a potom přišli svědci – je osvobozen, neboť je řečeno: „a jeho majitel [to] přijme a [ten] nebude platit“ (Ex 22,10). Jakmile majitel přijal přísahu, [ten druhý] už neplatí peníze.

K věci samé: Řekl Rav Huna, řekl Rav: [Řekne-li:] Mám u tebe mince, a ten [druhý] říká: Nemáš u mne nic, a přísahal, a přišli svědci – je osvobozen, neboť je řečeno: „a jeho majitel [to] přijme a [ten] nebude platit“. Jakmile majitel přijal přísahu, už se neplatí peníze.

Řekl Rava: Ravova slova jsou přijatelná u půjčky, která je dána k utracení; ale úschova zůstává ve vlastnictví svého majitele. Ale u Boha, Rav to řekl i o úschově, neboť když je verš psán, je psán o úschově!

Rav Nachman seděl a pronášel tuto nauku. Namítl Rav Acha bar Minjumi Ravu Nachmanovi: [Řekne-li:] Kde je má úschova? [A ten] mu řekl: Ztratila se. Zapřísahám tě – a [on] řekl: Amen. A svědci o něm svědčí, že ji snědl – platí jistinu. Přiznal-li se sám od sebe, platí jistinu, pětinu a [přináší] oběť za provinění.

Řekl mu Rav Nachman: Čím se zde zabýváme? Například kdy přísahal mimo soud. Řekl mu: Je-li tomu tak, řekni závěr: Kde je má úschova? Řekl mu: Byla ukradena. Zapřísahám tě – a řekl: Amen. A svědci o něm svědčí, že ji [sám] ukradl – platí dvojnásobnou náhradu. Přiznal-li se sám od sebe, platí jistinu, pětinu a [přináší] oběť za provinění. A kdyby tě napadlo, že [jde o přísahu] mimo soud – je snad [tam] dvojnásobek?

Řekl mu: Mohu ti to vyřešit, [že] začátek [je] mimo soud a závěr před soudem; ale násilné řešení ti nedám. Obojí [je] před soudem, a to není obtíž: zde, když vyskočil [a přísahal sám od sebe]; zde, když nevyskočil.

Řekl Rami bar Chama Ravu Nachmanovi: Vždyť nezastáváš [názor] Rava – proč se za Rava zaručuješ? Řekl mu: Abych vyložil Rava: Rav by takto vysvětlil mišnu.

Ale vždyť Rav cituje verš! Říkají: Verš přišel [učit] o všech, kdo přísahají v Tóře, že přísahají a neplatí: „a jeho majitel [to] přijme a [ten] nebude platit“ – kdo má povinnost platit, ten přísahá.

Namítl Rav Hamnuna: Zapřísáhl-li ho pětkrát, ať před soudem, ať mimo soud, a on zapřel, je povinen za každou jednotlivou [přísahu]. A řekl rabi Šimon: Jaký je důvod? Protože se může znovu přiznat.

A zde nemůžeš říci, že vyskočil, [neboť] se učí: „Zapřísáhl ho“. [Že bylo] mimo soud, nemůžeš říci, [neboť] se učí: „před soudem“.

On sám to namítá a on sám to řeší: Učí se [to] po stránkách: Zapřísáhl ho – mimo soud; a před soudem – vyskočil.

Namítl Rava: Hospodář [strážce], který uplatnil námitku krádeže ohledně úschovy, přísahal, přiznal se a přišli svědci – přiznal-li se dříve, než přišli svědci, platí jistinu, pětinu a [přináší] oběť za provinění; a přiznal-li se poté, co přišli svědci, platí dvojnásobnou náhradu a [přináší] oběť za provinění.

A zde nemůžeš říci „mimo soud“ ani „vyskočil“, [neboť] se učí „dvojnásobek“!

Nýbrž řekl Rava: O každém, kdo se přiznal – ať uplatnil námitku ztráty, ať uplatnil námitku krádeže – Rav [to] neřekl, neboť je psáno: „a vyzná“ (Nu 5,7), že musí platit jistinu a pětinu.

[O tom, kdo] uplatnil námitku krádeže a přišli svědci, Rav [to] také neřekl, neboť je psána dvojnásobná náhrada. Když [to] řekl, [bylo to o případu], kdy například uplatnil námitku ztráty, přísahal, nepřiznal se a přišli svědci.

Šel Rav Gamda a pronesl tuto nauku před Ravem Ašim. Řekl mu: Nyní – když [i] Rav Hamnuna, Ravův žák, věděl, že Rav [to] řekl [i] o tom, kdo se přiznal, a namítal [z případu], kdy se přiznal, a ty říkáš, že o tom, kdo se přiznal, to Rav neřekl?

Řekl Rav Acha Starší Ravu Ašimu: Rav Hamnuna měl takovou obtíž: