Když jsem to přednesl před Šmuelem, řekl mi: Vždyť [povinnost za] jeho kámen, nůž a náklad jsme se naučili z jámy, a u všech čtu: „býk“, a ne člověk, „osel“, a ne nádoby.
כי אמריתה קמיה דשמואל אמר לי מכדי אבנו וסכינו ומשאו מבורו למדנו וכולן אני קורא בהן שור ולא אדם חמור ולא כלים
Namítl Rav Ošaja: „A spadne tam býk nebo osel“ (Ex 21,33) – býk, a ne člověk; osel, a ne nádoby. Odtud řekli: Spadl-li do ní býk se svou výstrojí a [ta] se rozbila, osel se svou výstrojí a [ta] se roztrhla – je povinen za zvíře a osvobozen za výstroj. Čemu je to podobné? Jeho kameni, noži a nákladu, které nechal ve veřejném prostranství, a [ty] způsobily škodu.
מתיב רב אושעיא (שמות כא, לג) ונפל שמה שור או חמור שור ולא אדם חמור ולא כלים מכאן אמרו נפל לתוכו שור וכליו ונשתברו חמור וכליו ונתקרעו חייב על הבהמה ופטור על הכלים הא למה זה דומה לאבנו וסכינו ומשאו שהניחן ברה"ר והזיקו
Naopak, mělo by stát: „Co je podobné tomuto?“ Nýbrž [čti]: Co je podobné tomuto? Jeho kámen, nůž a náklad, které nechal ve veřejném prostranství, a [ty] způsobily škodu.
אדרבה מה דומה לזה מבעי ליה אלא מאי דומה לזה אבנו וסכינו ומשאו שהניחן ברה"ר והזיקו
Rav ji vysvětluje podle svého názoru: O čem to platí? Když se jich vzdal; ale nevzdal-li se jich, je povinen; proto udeřil-li [někdo] svou lahví o kámen, je povinen.
רב מתרץ לטעמיה במה דברים אמורים כשהפקירן אבל לא הפקירן חייב לפיכך הטיח צלוחיתו באבן חייב
A Šmuel ji vysvětluje podle svého názoru: Nyní, když jsi řekl, že jeho kámen, nůž a náklad jsou jako jeho jáma – podle rabiho Jehudy, který zavazuje za škody na nádobách v jámě, proto udeřil-li [někdo] svou lahví o kámen, je povinen.
ושמואל מתרץ לטעמיה השתא דאמרת אבנו סכינו ומשאו כבורו דמי לר' יהודה דמחייב על נזקי כלים בבור לפיכך הטיח צלוחיתו באבן חייב
Někteří říkají: Řekl rabi Elazar: Neříkej, že jen když zakopl o kámen a odřel se o kámen, je povinen, ale zakopl-li o zem a odřel se o kámen, je osvobozen; nýbrž i když zakopl o zem a odřel se o kámen, je povinen. Podle koho? Podle rabiho Natana.
איכא דאמרי א"ר אלעזר לא תימא בנתקל באבן ונשוף באבן הוא דמחייב אבל נתקל בקרקע ונשוף באבן פטור אלא אפילו נתקל בקרקע ונשוף באבן חייב כמאן כר' נתן:
Řekl Raba: Když měl v úmyslu sundat ho z ramene dolů. Řekl mu Abaje: Z toho plyne, že rabi Meir zavazuje, i když [mu džbán] vyklouzl? Řekl mu: Ano; rabi Meir by zavazoval, i kdyby mu [jen] ucho [džbánu] zůstalo v ruce.
אמר רבה במתכוין להורידה למטה מכתיפו א"ל אביי מכלל דמחייב ר"מ אפילו נפשרה א"ל אין מחייב היה ר"מ אפי' אזנה בידו
A kdybys řekl: to platí, co se týče usmrcení, ale co se týče škod, je povinen – vždyť se učí: Rozbil-li se mu džbán a neodstranil ho, padl-li mu velbloud a nepostavil ho – rabi Meir zavazuje za jejich škody a mudrci říkají:
וכי תימא ה"מ לענין קטלא אבל לענין נזקין חייב והתניא נשברה כדו ולא סלקו נפל גמלו ולא העמידו ר"מ מחייב בהזיקן וחכמים אומרים
Originál: Bava Kamma 28b na Sefarii, verze „Wikisource Talmud Bavli“ (hebrejské Wikisource), licence CC BY-SA. Originál je převzat beze změn obsahu, jen rozdělený na segmenty. Český překlad je odvozené dílo pořízené strojově (model Claude) a šíří se pod licencí CC BY-SA 4.0.