Bava kama 28b בבא קמא

ale [za] jeho samého je osvobozen – uškodila mu [sama] zem.

Když jsem to přednesl před Šmuelem, řekl mi: Vždyť [povinnost za] jeho kámen, nůž a náklad jsme se naučili z jámy, a u všech čtu: „býk“, a ne člověk, „osel“, a ne nádoby.

A to platí co se týče usmrcení; ale co se týče škod, za člověka je povinen a za nádoby je osvobozen.

A Rav? To platí tam, kde se jich vzdal; ale tam, kde se jich nevzdal, je to jeho majetek.

Namítl Rav Ošaja: „A spadne tam býk nebo osel“ (Ex 21,33) – býk, a ne člověk; osel, a ne nádoby. Odtud řekli: Spadl-li do ní býk se svou výstrojí a [ta] se rozbila, osel se svou výstrojí a [ta] se roztrhla – je povinen za zvíře a osvobozen za výstroj. Čemu je to podobné? Jeho kameni, noži a nákladu, které nechal ve veřejném prostranství, a [ty] způsobily škodu.

Naopak, mělo by stát: „Co je podobné tomuto?“ Nýbrž [čti]: Co je podobné tomuto? Jeho kámen, nůž a náklad, které nechal ve veřejném prostranství, a [ty] způsobily škodu.

Proto udeřil-li [někdo] svou lahví o [ten] kámen, je [majitel kamene] povinen.

Úvodní část je obtížná pro Rava a závěr je obtížný pro Šmuela.

A podle tvého uvažování ať ti dělá obtíž [baraita] sama: v úvodní části je osvobozen a v závěru povinen!

Nýbrž Rav ji vysvětluje podle svého názoru a Šmuel ji vysvětluje podle svého názoru.

Rav ji vysvětluje podle svého názoru: O čem to platí? Když se jich vzdal; ale nevzdal-li se jich, je povinen; proto udeřil-li [někdo] svou lahví o kámen, je povinen.

A Šmuel ji vysvětluje podle svého názoru: Nyní, když jsi řekl, že jeho kámen, nůž a náklad jsou jako jeho jáma – podle rabiho Jehudy, který zavazuje za škody na nádobách v jámě, proto udeřil-li [někdo] svou lahví o kámen, je povinen.

Řekl rabi Elazar: Učili to jen tehdy, když zakopl o kámen a odřel se o kámen; ale zakopl-li o zem a odřel se o kámen, je [majitel kamene] osvobozen.

Podle koho? Ne podle rabiho Natana.

Někteří říkají: Řekl rabi Elazar: Neříkej, že jen když zakopl o kámen a odřel se o kámen, je povinen, ale zakopl-li o zem a odřel se o kámen, je osvobozen; nýbrž i když zakopl o zem a odřel se o kámen, je povinen. Podle koho? Podle rabiho Natana.

„Rabi Jehuda říká: [Rozbil-li ho] úmyslně, je povinen“ atd. Jak vypadá „úmyslně“?

Řekl Raba: Když měl v úmyslu sundat ho z ramene dolů. Řekl mu Abaje: Z toho plyne, že rabi Meir zavazuje, i když [mu džbán] vyklouzl? Řekl mu: Ano; rabi Meir by zavazoval, i kdyby mu [jen] ucho [džbánu] zůstalo v ruce.

Proč? Je přinucen, a přinuceného Milosrdný osvobodil, neboť je psáno: „Ale dívce neučiníš nic“ (Dt 22,26).

A kdybys řekl: to platí, co se týče usmrcení, ale co se týče škod, je povinen – vždyť se učí: Rozbil-li se mu džbán a neodstranil ho, padl-li mu velbloud a nepostavil ho – rabi Meir zavazuje za jejich škody a mudrci říkají: