Talmud česky

Bava kama 86a בבא קמא

Babylonský talmud · Nezikin – Škody · list 86a · 20 segmentů

Struktura debaty:Otázka 3Námitka 1 Rozpoznáno automaticky podle úvodních formulí. Podtržené pojmy a jména otevřou vysvětlivku.
1
je povinen [platit] za všechny [věci].
חייב בכולן
2
Toto „nezpůsobí zranění“ – jak si to představit? Ne snad například [tak], že ho udeřil do ruky a nakonec se uzdraví? A učí: je povinen [platit] za všechny [věci].
האי לא עשה חבורה היכי דמי לאו כגון שהכהו על ידו וסופו לחזור וקתני חייב בכולן
3
Odpovídají: Čím se zde zabýváme? Například [případem], kdy ho ohlušil a nezpůsobil mu zranění. – Ale vždyť Raba řekl: Kdo ohluší svého otce, je popraven, neboť není možné ohlušení bez zranění! – Kapka krve mu padla do ucha.
אמרי הכא במאי עסקינן כגון שחירשו ולא עשה בו חבורה והאמר רבה החורש את אביו נהרג לפי שאי אפשר לחרישה בלא חבורה טיפתא דדמא נפלה ליה באודניה
4
Nýbrž čím se zde zabýváme? Například [případem], kdy ho oholil. – Oholil ho? [Vlasy] zase dorostou, a to je přece naše otázka!
אלא הכא במאי עסקינן כגון שגילחו גילחו מהדר הדר והיינו בעיין
5
Odpovídají: Čím se zde zabýváme? Například [případem], kdy ho natřel [prostředkem na odstranění chlupů] nesa, [po němž vlasy] nedorostou.
אמרי הכא במאי עסקינן כגון שסכו נשא דלא הדר
6
Bolest – neboť má na hlavě vyrážku a křičí kvůli té vyrážce. Léčení – neboť je třeba ji léčit. Ušlý výdělek – neboť tančil v krčmách, kde je třeba ukazovat barvy na hlavě, a [nyní] neukazuje kvůli té vyrážce. Potupa – není větší potupy než tato.
צער דאית ליה קרטופני ברישיה וצווחי מהנהו קרטופני ריפוי דבעיא אסויי שבת דהוה מרקיד בי כובי דבעיא מחוי גוני ארישא ולא מחוי מהנהו קרטופני בושת אין לך בושת גדול מזה
7
A věc, na kterou se tázal Raba, je jasná Abajemu jedním směrem a Ravovi druhým směrem, neboť bylo řečeno: Udeřil-li ho do ruky a ruka ochrnula, ale nakonec se uzdraví – Abaje řekl: Dá mu [náhradu] za velký ušlý výdělek i za malý ušlý výdělek. A Rava řekl: Dá mu jen náhradu za ušlý výdělek za každý jednotlivý den.
ומילתא דבעיא ליה לרבה פשיטא ליה לאביי להך גיסא ולרבא להך גיסא דאתמר הכהו על ידו וצמתה וסופה לחזור אביי אמר נותן לו שבת גדולה ושבת קטנה ורבא אמר אינו נותן לו אלא דמי שבתו שבכל יום ויום
8
Bylo řečeno: Kdo usekne ruku hebrejskému otroku svého bližního – Abaje řekl: Dá [náhradu] za velký ušlý výdělek otroku a za malý ušlý výdělek pánovi. Rava řekl: Vše se dá otroku, koupí se za to pozemek a pán jí plody.
איתמר הקוטע יד עבד עברי של חבירו אביי אמר נותן לו שבת גדולה לעבד ושבת קטנה לרב רבא אמר הכל ינתן לעבד וילקח בהן קרקע והרב אוכל פירות
9
Je jasné: znehodnotil-li ho vůči němu samému, ale vůči jeho pánovi ho neznehodnotil – jak si to představit? [Například] usekl mu špičku ucha nebo špičku nosu – vše [patří] jemu. Znehodnotil-li ho vůči jeho pánovi – je to spor Abajeho a Ravy.
פשיטא פיחת אצל עצמו ואצל רבו לא פיחת היכי דמי דפסקיה לריש אוניה או לריש נחיריה הכל לעצמו פיחת אצל רבו פלוגתא דאביי ורבא:
10
Za potupu – vše podle toho, kdo zostuzuje a kdo je zostuzen. Kdo [je autorem] naší mišny? Ani rabi Meir, ani rabi Jehuda, nýbrž je to rabi Šimon.
בושת הכל לפי המבייש והמתבייש: מני מתניתין לא רבי מאיר ולא ר' יהודה אלא ר' שמעון היא
11
Neboť jsme se učili: A na všechny se pohlíží, jako by byli svobodní lidé, kteří přišli o svůj majetek, neboť jsou syny Abrahama, Izáka a Jákoba – to jsou slova rabi Meira. Rabi Jehuda říká: Velký podle své velikosti a malý podle své malosti. Rabi Šimon říká: Na boháče se pohlíží, jako by byli svobodní lidé, kteří přišli o svůj majetek; na chudé jako na nejnižší z nich.
דתנן וכולן רואין אותן כאילו הם בני חורין שירדו מנכסיהם שהן בני אברהם יצחק ויעקב דברי ר' מאיר ר' יהודה אומר הגדול לפי גודלו והקטן לפי קטנו רבי שמעון אומר עשירים רואין אותן כאילו הם בני חורין שירדו מנכסיהם עניים כפחותין שבהן
12
Kdo [je autorem]? Je-li to rabi Meir – naše mišna učí: vše podle toho, kdo zostuzuje a kdo je zostuzen, a podle rabi Meira jsou si všichni rovni. A je-li to rabi Jehuda – naše mišna učí: kdo zostudí slepého, je povinen [platit], kdežto rabi Jehuda říká: slepý nemá [nárok na náhradu za] potupu. Není to tedy rabi Šimon?
מני (השתא) אי רבי מאיר מתניתין קתני הכל לפי המבייש והמתבייש ורבי מאיר כולהו בהדי הדדי נינהו ואי ר' יהודה מתניתין קתני המבייש את הסומא חייב ואילו ר' יהודה אומר סומא אין לו בושת אלא לאו רבי שמעון היא
13
Můžeš říci, [že je to] i rabi Jehuda: Když rabi Jehuda říká, že slepý nemá [náhradu za] potupu, [míní], že se od něj [nic] nebere; ale co se týče placení jemu, platí se mu.
אפי' תימא ר' יהודה כי אמר ר' יהודה סומא אין לו בושת למשקל מיניה אבל למיתבא ליה יהבינן ליה
14
Ale vždyť v závěru učí: Kdo zostudí spícího, je povinen, a spící, který zostudil, je osvobozen – a neučí: slepý, který zostudil, je osvobozen. Z toho vyplývá, že není rozdíl mezi tím a oním. Je tedy jasné, že naše mišna je [podle] rabi Šimona.
והא מדקתני סיפא המבייש את הישן חייב וישן שבייש פטור ולא קתני סומא שבייש פטור מכלל דלא שנא הכי ולא שנא הכי אלא מחוורתא מתניתין רבי שמעון היא:
15
Kdo učí to, co učili naši rabíni: Zamýšlel-li zostudit malého a zostudil velkého, dá velkému náhradu za potupu malého. [Zamýšlel-li] zostudit otroka a zostudil svobodného, dá svobodnému náhradu za potupu otroka. Kdo [je autorem]? Ani rabi Meir, ani rabi Jehuda, ani rabi Šimon.
מאן תנא להא דתנו רבנן נתכוון לבייש את הקטן ובייש את הגדול נותן לגדול דמי בושתו של קטן לבייש את העבד ובייש את בן חורין נותן לבן חורין דמי בושתו של עבד מני לא רבי מאיר ולא רבי יהודה ולא רבי שמעון
16
Napadá tě, [že] malý [znamená] malý majetkem a velký velký majetkem. Je-li to rabi Meir – ten přece říká, že si jsou všichni rovni. Je-li to rabi Jehuda – ten přece říká, že otroci nemají [náhradu za] potupu. A je-li to rabi Šimon – ten přece říká: zamýšlel-li zostudit tohoto a zostudil onoho, je osvobozen.
קא סלקא דעתך קטן קטן בנכסים גדול גדול בנכסים אי רבי מאיר האמר כולהו בהדי הדדי נינהו ואי רבי יהודה האמר אין לעבדים בושת ואי ר"ש האמר נתכוון לבייש את זה ובייש את זה פטור
17
Jaký je důvod? [Je to] jako u zabití: jako u zabití [je vinen], jen když to zamýšlel, jak je psáno: „Číhal na něho a povstal proti němu“ (Dt 19,11) – jen když to zamýšlel vůči němu; tak i u potupy, jen když to zamýšlel vůči němu, jak je psáno: „Vztáhne ruku a chopí se jeho studu“ (Dt 25,11) – jen když to zamýšlela vůči němu.
מאי טעמא כקטלא מה קטלא עד דמתכוון ליה דכתיב (דברים יט, יא) וארב לו וקם עליו עד שיתכוון לו בושת נמי עד דמיכוין ליה דכתיב (דברים כה, יא) ושלחה ידה והחזיקה במבושיו עד שיתכוון לו
18
Ve skutečnosti [je to] rabi Jehuda; a když rabi Jehuda říká, že otroci nemají [náhradu za] potupu, [míní], že se jim neplatí; ale co se týče odhadu, odhadujeme je.
לעולם ר' יהודה וכי קאמר ר' יהודה אין לעבדים בושת למיתבא להו אבל למישם שיימינן בהו
19
A chceš-li, řekni: Můžeš říci, [že je to] i rabi Meir. Domníváš se snad, že velký [znamená] velký majetkem a malý malý majetkem? Ne, velký [znamená] doslova velký a malý doslova malý.
ואי בעית אימא אפילו תימא רבי מאיר מי סברת גדול גדול בנכסים קטן קטן בנכסים לא גדול גדול ממש וקטן קטן ממש
20
A má snad malý [nárok na náhradu za] potupu? Ano, jak řekl Rav Papa: když ho zahanbí a on se cítí zahanben. Tak i zde,
וקטן בר בושת הוא אין כדאמר רב פפא דמיכלמו ליה ומיכלם הכא נמי

Originál: Bava Kamma 86a na Sefarii, verze „Wikisource Talmud Bavli“ (hebrejské Wikisource), licence CC BY-SA. Originál je převzat beze změn obsahu, jen rozdělený na segmenty. Český překlad je odvozené dílo pořízené strojově (model Claude) a šíří se pod licencí CC BY-SA 4.0.

Nahlásit chybu nebo navrhnout opravu

Tlačítko otevře váš e-mailový program s předvyplněnou zprávou na adresu [email protected]. Když se nic neotevře, zkopírujte text a pošlete ho ručně.

Otevřít v e-mailu