Bava mecia 113b בבא מציעא

Ne, posel soudu [je] jako věřitel.

Pojď a slyš: „Vezmeš-li do zástavy plášť svého bližního“ (Ex 22,25) – Písmo mluví o poslu soudu. Ty říkáš, že Písmo mluví o poslu soudu, nebo snad jen o věřiteli? Když říká: „Nevejdeš do jeho domu, abys vzal jeho zástavu“ (Dt 24,10), hle, o věřiteli je [to] řečeno. Jak tedy naplním „Vezmeš-li do zástavy plášť svého bližního“? Písmo mluví o poslu soudu.

Je to [spor] tanaitů, neboť se učí: Posel soudu, který přišel vzít mu zástavu, nesmí vstoupit do jeho domu, aby mu vzal zástavu, nýbrž stojí venku a ten mu vynese zástavu, neboť je řečeno: „Budeš stát venku, a muž…“ (Dt 24,11).

A učí se jiná [baraita]: Věřitel, který přišel vzít mu zástavu, nesmí vstoupit do jeho domu, aby mu vzal zástavu, nýbrž stojí venku a ten vejde a vynese mu jeho zástavu, neboť je řečeno: „Budeš stát venku“. A posel soudu, který přišel vzít mu zástavu, hle, vstoupí do jeho domu a vezme mu zástavu.

A nesmí mu vzít do zástavy věci, jimiž se připravuje jídlo. A dá [dlužníkovi] lože a lože a podložku [pokud je] bohatý; lože a lože a rohož [pokud je] chudý – jemu, ale ne jeho ženě, ani jeho synům a dcerám.

Tak jako se zařizuje [ponechání nezbytností] věřiteli, tak se zařizuje u odhadních slibů [erachin]. Naopak! Hlavní [zdroj] zařizování je psán u odhadních slibů! Nýbrž řekni: Tak jako se zařizuje u odhadních slibů, tak se zařizuje u věřitele.

Mistr řekl: „Dá lože a lože a podložku bohatému; lože a lože a rohož chudému.“ Komu? Řekneš-li, jeho ženě a jeho synům a dcerám – vždyť jsi řekl: „jemu, ale ne jeho ženě a jeho synům a dcerám“! Nýbrž obojí je pro něj samého.

K čemu potřebuji dvě? Jedno, na němž jí, a jedno, na němž spí, podle [výroku] Šmuela, neboť Šmuel řekl: Všem věcem znám lék kromě těchto tří: kdo jí hořké datle na lačný žaludek; a kdo si kolem beder ováže mokrý lněný provaz; a kdo jí chléb a neujde čtyři lokte.

Jeden tanaj učil před Rav Nachmanem: Tak jako se zařizuje u odhadních slibů, tak se zařizuje u věřitele. Řekl mu: Nyní, když [jeho věci] prodáváme, zařizujeme mu [nezbytnosti]? A copak je prodáváme? Vždyť jsme se učili: „Vrací polštář v noci a pluh ve dne“!

Tanaj se před ním učil podle Rabana Šimona ben Gamliela, a takto mu [Rav Nachman] říkal: Nyní, když podle Rabana Šimona ben Gamliela prodáváme, zařizujeme mu? Neboť jsme se učili: „Raban Šimon ben Gamliel říká: Ani jemu samotnému [je] nevrací déle než třicet dní; od té doby dále je prodá prostřednictvím soudu.“

A odkud [víme], že když Raban Šimon ben Gamliel říká „prodá“, říká [tím] úplně? Snad říká takto: Do třiceti dnů mu [zástavu] vrací takovou, jaká je; od té doby dále mu vrací, co se mu hodí, a prodáváme, co se mu nehodí.

Kdyby sis myslel, že Raban Šimon ben Gamliel zastává tento názor – není nic, co by se mu nehodilo, neboť Abaje řekl: Raban Šimon ben Gamliel, rabi Šimon, rabi Jišmael a rabi Akiva – všichni zastávají [názor], že všichni Izraelité jsou synové králů.

Raban Šimon ben Gamliel – neboť jsme se učili: Ani [není dovoleno o Šabatu přenášet] áron, ani hořčici. Raban Šimon ben Gamliel dovoluje áron, protože je potravou pro havrany.

Rabi Šimon – neboť jsme se učili: Synové králů si o Šabatu mažou rány růžovým olejem, protože takový je jejich zvyk se mazat ve všední den. Rabi Šimon říká: Všichni Izraelité jsou synové králů.

Rabi Jišmael a rabi Akiva – neboť se učí: Ten, komu dlužili tisíc zuzů a byl oblečen v plášť za sto min – svléknou mu jej a obléknou mu plášť, který mu přísluší. A učilo se jménem rabi Jišmaele a učilo se jménem rabi Akivy: Všichni Izraelité jsou hodni toho pláště.

A podle toho, co nás zpočátku napadlo, že mu dává, co se mu hodí, a prodáváme, co se mu nehodí – je v pořádku, že polštář a přikrývka se mu hodí, [neboť je potřebuje] mezitím; ale k čemu se mu hodí pluh? Rava bar Raba řekl: Stříbrný pluh.

Rav Chaga to napadl: Ať mu [věřitel] řekne: „Copak ses na mne neospravedlnil [že ti vracím]?“ Řekl mu Abaje: