Bava mecia 55a בבא מציעא

Uprostřed posvěcení [tj. jako druhotná posvěcená věc] snad existuje? Odpověděl mu: [Je zmíněna], protože nemůže být koncem posvěcení.

Rav Acha z Difty řekl Ravinovi: Uprostřed posvěcení však existuje – ať se i k ní přidá pětina! Odpověděl mu: Je jako konec posvěcení: jako se ke konci posvěcení pětina nepřidává, tak se ani ke středu posvěcení pětina nepřidává.

Rav Zutra, syn Rav Mariho, řekl Ravinovi: Co jsi viděl, že ji připodobňuješ ke konci posvěcení? Připodobni ji k počátku posvěcení! Odpověděl mu: Je rozumné připodobnit ji ke konci posvěcení, neboť jde o [věc], na niž byla svatost přenesena, [srovnávanou] s [věcí], na niž byla svatost přenesena. Naopak, měl ji připodobnit k počátku posvěcení, neboť jde o věc, po níž následuje [další] svatost, [srovnávanou] s věcí, po níž následuje svatost!

Jak řekl Rava: „Zápalná oběť“ (Lv 6,3) – první zápalná oběť; tak i zde „nečisté“ – první nečisté [zvíře].

Učí se v souladu s rabim Jehošuou ben Levim: [Řekl-li:] „Tato kráva místo posvěcené krávy, tento plášť místo posvěceného pláště“ – jeho posvěcená věc je vykoupena a posvěcené jmění má navrch.

[Řekl-li:] „Tato kráva za pět sel místo posvěcené krávy, tento plášť za pět sel místo posvěceného pláště“ – jeho posvěcená věc je vykoupena. K prvotní posvěcené věci přidává pětinu, k druhotné posvěcené věci pětinu nepřidává.

MIŠNA: Šizení [onaa] je čtyři stříbrné [maoty], nárok [u soudu] dva stříbrné a doznání v hodnotě peruty.

Pět [případů] peruty je: doznání v hodnotě peruty; žena se zasnubuje [věcí] v hodnotě peruty; kdo užije posvěcenou věc v hodnotě peruty, dopustil se zpronevěry; kdo najde [věc] v hodnotě peruty, je povinen to vyhlásit; a kdo uloupí svému bližnímu [věc] v hodnotě peruty a přísahal mu [falešně], musí mu ji donést, i kdyby až do Médie.

GEMARA: Vždyť jsme se to již jednou učili: Šizení je čtyři stříbrné z dvaceti čtyř stříbrných, [jež tvoří] selu – šestina z koupě! Potřeboval [uvést] nárok dva stříbrné a doznání v hodnotě peruty.

Ale i to jsme se učili [v traktátu] Přísaha soudců: Nárok dva stříbrné a doznání v hodnotě peruty! Potřeboval [uvést] závěrečnou část, kde se učí: „Pět [případů] peruty je.“

„Pět [případů] peruty je“ atd. Ať tedy učí také šizení za perutu! Rav Kahana řekl: To znamená, že u [věcí za] peruty šizení neexistuje.

A Levi řekl: U [věcí za] peruty šizení existuje. A tak učil Levi ve své mišně: Pět [případů] peruty je: šizení za perutu, doznání za perutu, zasnoubení ženy za perutu, loupež za perutu a zasedání soudců za perutu.

A proč náš tanaita neuvádí zasedání soudců? Uvedl loupež [a to v tom obsahuje].

A neuvádí snad loupež, a přesto uvádí ztracenou věc? Ty potřeboval [uvést]: loupež – kdo uloupí svému bližnímu [věc] v hodnotě peruty a přísahal mu, musí mu ji donést, i kdyby až do Médie; ztracená věc – kdo najde ztracenou věc v hodnotě peruty, je povinen to vyhlásit, i když [mezitím] zlevnila.

A proč Levi neuvádí ztracenou věc za perutu? Uvedl loupež.

A neuvádí snad loupež, a přesto uvádí zasedání soudců? Zasedání soudců potřeboval [uvést], aby vyloučil [názor] Rav Ketiny, neboť Rav Ketina řekl: Soud se zabývá [žalobou] i v hodnotě menší než peruta.

A proč Levi neuvádí posvěcenou věc? Mluví o nesvatých věcech, o svatých věcech nemluví.

Ale náš tanaita, který mluví o svatých věcech, ať uvede desátek za perutu, podle toho, kdo říká, [že se vylučuje desátek], jehož pětina nemá hodnotu peruty! Ať tedy uvede pětinu desátku za perutu! Mluví o jistině, o pětině nemluví.

Vlastní text: Rav Ketina řekl: Soud se zabývá [žalobou] i v hodnotě menší než peruta. Rava namítl: „A co zhřešil proti svaté věci, nahradí“ (Lv 5,16)