Bava mecia 54b בבא מציעא

Z toho plyne, že jeho pětina je jako on. Tak z toho plyne.

Rava řekl: U loupeže je psáno: „A přidá k tomu jeho pětiny“ (Lv 5,16), a učili jsme se: Dal mu jistinu a přísahal mu ohledně pětiny – hle, ten přidává pětinu k pětině, dokud se jistina nezmenší pod hodnotu peruty.

U teruma je psáno: „Jí-li někdo svatou věc omylem, přidá k ní její pětinu“ (Lv 22,14), a učili jsme se: Kdo jí terumu omylem, platí jistinu a pětinu; ať jí, pije nebo se maže, ať jde o čistou terumu nebo o nečistou terumu, platí její pětinu i pětinu pětiny. Kdežto u desátku to není psáno, ani se to neučí, ani jsme si to nekladli za otázku.

U posvěcené věci je psáno: „A bude-li ten, kdo posvětil svůj dům, chtít jej vykoupit, přidá pětinu peněz tvého ocenění“ (Lv 27,15), a učili jsme se: Kdo vykupuje svou posvěcenou věc, přidává pětinu. Pětinu jsme se učili, pětinu pětiny jsme se neučili. Jak je to? U teruma je psáno „přidá“ a u posvěcené věci je také psáno „přidá“?

Nebo snad: u teruma je psáno „přidá“ – vezmeš-li vav ze slova „přidá“ a připojíš ho k „jeho pětině“, vznikne „jeho pětiny“; u posvěcené věci je psáno „přidá pětinu“, a i když vezmeš vav ze slova „přidá“ a připojíš ho k „pětině“, nakonec vznikne jen „jeho pětina“.

A proč to neodvodit z toho, že je to druhotná posvěcená věc? Vždyť rabi Jehošua ben Levi řekl: K prvotní posvěcené věci se přidává pětina, k druhotné posvěcené věci se pětina nepřidává. Rav Pafi řekl Ravinovi: Takto řekl Rava: Pětina se považuje za počátek posvěcení.

Jaký je tedy závěr? Rav Tavjomi řekl jménem Abajeho: Verš říká: „Přidá pětinu peněz tvého ocenění“ (Lv 27,15) – připodobňuje jeho pětinu k penězům jeho ocenění: jako se k penězům jeho ocenění přidává pětina, tak se i k penězům jeho pětiny přidává pětina.

Vlastní text: Rabi Jehošua ben Levi řekl: K prvotní posvěcené věci se přidává pětina, k druhotné posvěcené věci se pětina nepřidává. Rava řekl: Jaký je důvod rabiho Jehošuy ben Leviho? Verš říká: „A bude-li ten, kdo posvětil, chtít vykoupit svůj dům“ (Lv 27,15) – ten, kdo posvětil, a nikoli ten, kdo [svatost] přenesl.

Jeden tanaita učil před rabim Elazarem: „A jde-li o nečisté zvíře, vykoupí je podle tvého ocenění“ (Lv 27,27) – jako nečisté zvíře je zvláštní tím, že je počátkem posvěcení, celé náleží Nebesům a dopouští se na něm zpronevěry [meila], tak všechno, co je počátkem posvěcení a celé náleží Nebesům, se na tom dopouští zpronevěry.

Rabi Elazar řekl tanaitovi: „Celé náleží Nebesům“ je v pořádku – to vylučuje oběti nižší svatosti, které, protože na nich mají podíl vlastníci, nepodléhají zpronevěře. Ale „počátek posvěcení“ – co vylučuje? Že na počátku posvěcení je zpronevěra, a na konci posvěcení zpronevěra není? Mluvíš snad o pětině, podle rabiho Jehošuy ben Leviho? Odpověděl mu: Ano, tak to říkám.

Rav Aši řekl Ravinovi: Existuje snad nečisté zvíře jako počátek posvěcení?