Bava mecia 61a בבא מציעא

Nemá-li to význam pro lichvu z peněz, neboť již je řečeno: „Nebudeš brát lichvu od svého bratra“ (Dt 23,20), vztáhni to na úrok z peněz.

Mám to jen u dlužníka; odkud [víme to] u věřitele?

Je řečeno „nešech“ u dlužníka a je řečeno „nešech“ u věřitele: jako u nešechu řečeného u dlužníka nerozlišuješ mezi penězi a potravou, mezi nešechem a úrokem, tak ani u nešechu řečeného u věřitele nerozlišuj mezi penězi a potravou, mezi nešechem a úrokem. Odkud [víme], že se zahrnuje cokoli? Verš říká: „lichvu z čehokoli, co se půjčuje na lichvu“ (Dt 23,20).

Ravina řekl: Ani nešech u potravy, ani úrok u peněz nepotřebují [zvláštní] verš. Kdyby bylo psáno „své peníze mu nedáš na lichvu a svou potravu na úrok“, bylo by to, jak říkáš. Nyní, když je psáno „své peníze mu nedáš na lichvu a na úrok nedáš svou potravu“, čti to takto: „Své peníze mu nedáš na lichvu a na úrok, a na lichvu a na úrok nedáš svou potravu.“

Ale vždyť tanaita říká „je řečeno… je řečeno“ [tj. gezera šava]!

Takto to míní: Kdyby nebyl řečen [tento] verš, řekl bych [to z] gezera šava; nyní, když je řečen verš, gezera šava není potřeba. Ale k čemu tedy potřebuji gezera šava? Pro [verš] „lichvu z čehokoli, co se půjčuje na lichvu“, který není psán u věřitele.

Rava řekl: Proč Milosrdný napsal zákaz u úroku, zákaz u loupeže a zákaz u šizení?

Jsou potřeba. Neboť kdyby Milosrdný napsal [jen] zákaz u úroku, [řekl bych, že je to] proto, že je to novinka, neboť Milosrdný to zakázal i dlužníkovi.

A kdyby Milosrdný napsal [jen] zákaz u loupeže, [řekl bych, že je to] proto, že je to proti jeho vůli; ale u šizení bych řekl, že ne.

A kdyby Milosrdný napsal [jen] zákaz u šizení, [řekl bych, že je to] proto, že [poškozený] neví, aby [to] odpustil.

Jedno z druhého odvodit nelze; ať se odvodí jedno ze dvou. Které se má odvodit? Ať Milosrdný nenapíše zákaz u úroku, a odvodí se z těchto [dvou]? [Ale] co u těchto – ty jsou bez [poškozeného] vědomí; řekneš to o úroku, který je s jeho vědomím?

Ať Milosrdný nenapíše zákaz u šizení, a odvodí se z těchto? [Ale] co u těchto – tak se při koupi a prodeji nepostupuje [kdežto šizení je běžné].

Spíše: ať Milosrdný nenapíše zákaz u loupeže, a odvodí se z těchto. Neboť jakou námitku vzneseš? Co u úroku – to je novinka? Šizení to dokáže.

Co u šizení – [poškozený] neví, aby odpustil? Úrok to dokáže.

A argument se vrací: Povaha jednoho není jako povaha druhého, a povaha druhého není jako povaha prvního; společné mají to, že [jím] okrádá – i já tedy zahrnu loupež.

Odpovídají: Tak tomu skutečně je. Ale k čemu tedy potřebuji zákaz u loupeže? Pro toho, kdo zadržuje mzdu najatého dělníka.

U toho, kdo zadržuje mzdu najatého dělníka, je to výslovně psáno: „Nebudeš utiskovat najatého dělníka, chudého a ubohého“ (Dt 24,14)! [Je to], aby se přestupovaly dva zákazy.

Ať se to tedy vztáhne na úrok a šizení, aby se přestupovaly dva zákazy! [Platí] věc, která se učí ze svého kontextu,