Bava mecia 62a בבא מציעא

„A ať tvůj bratr žije s tebou“ (Lv 25,36) – vrať mu to, aby mohl žít.

A rabi Jochanan – co dělá s [veršem] „a ať tvůj bratr žije s tebou“? Potřebuje jej pro to, co se učí: Dva šli po cestě a v ruce jednoho z nich byl džbán vody. Napijí-li se oba, zemřou; napije-li se jeden z nich, dojde k osídlení. Ben Patura vykládal: Lépe je, aby se napili oba a zemřeli, a ať jeden z nich nevidí smrt svého druha. Až přišel rabi Akiva a učil: „A ať tvůj bratr žije s tebou“ – tvůj život má přednost před životem tvého druha.

Namítli: Zanechal-li jim otec peníze z úroku, i když vědí, že jsou z úroku, nejsou povinni je vrátit. Z toho plyne, že jejich otec je povinen [je] vrátit!

Ve skutečnosti ani jejich otec není povinen vrátit; ale protože chtěl učit závěrečnou část: „Zanechal-li jim otec krávu, plášť nebo jakoukoli rozpoznatelnou věc, jsou povinni [ji] vrátit kvůli cti svého otce,“ učil i první část o nich.

A jsou tito povinni kvůli cti svého otce? Čtu zde: „A knížeti ve svém lidu nebudeš zlořečit“ (Ex 22,27) – [jen tomu], kdo jedná podle skutků tvého lidu!

Jak řekl rabi Pinchas jménem Ravy: [Jde o případ], kdy se kál. I zde [jde o případ], kdy se kál. Jestliže se kál, co [ta věc] u něj dělá? Nestihl ji vrátit, než zemřel.

Namítli: Lupiči a ti, kdo půjčují na úrok, i když [už] vybrali, vracejí. U lupičů – jaké „i když vybrali“ tu může být? Pokud uloupil, uloupil; pokud neuloupil, nazýváš je lupiči? Řekni spíše: Lupiči – a kdo jsou to? Ti, kdo půjčují na úrok – i když [už] vybrali, vracejí.

Je to [spor] tanaitů. Neboť se učí: Rabi Nechemja a rabi Eliezer ben Jaakov osvobozují [od bičování] věřitele a ručitele, protože v nich je [přikázání] „vstaň a konej“. Co je „vstaň a konej“? Což ne to, že jim říkáme: „Vstaňte a vraťte“?

Plyne z toho, že první tanaita zastává, že nejsou povinni vracet? Nikoli. Co je „vstaň a konej“? Roztrhnout listinu.

Co zastává? Pokud zastává, že listina, která čeká na vymáhání, je jako vymožená, vždyť již spáchali svůj zákaz; a pokud není jako vymožená, vždyť nespáchali vůbec nic!

Ve skutečnosti zastává, že listina, která čeká na vymáhání, není jako vymožená, a učí nás tím, že [samotné] stanovení [úroku] je něčím [tj. již je přestupkem].

Je to i rozumné, neboť jsme se učili: Tito přestupují zákaz: věřitel, dlužník, ručitel a svědci. U všech ostatních je v pořádku, že vykonali čin, ale co vykonali svědci? Neplyne snad z toho, že stanovení je něčím? Tak z toho plyne.

Rav Safra řekl: Cokoli, co by v jejich [nežidovských] zákonech bylo vymoženo od dlužníka pro věřitele, v našich zákonech se vrací od věřitele dlužníkovi; cokoli, co by v jejich zákonech nebylo vymoženo od dlužníka pro věřitele, v našich zákonech se nevrací od věřitele dlužníkovi.

Abaje řekl Rav Josefovi: Je to snad pravidlo? Vždyť [půjčka] seje za seu – v jejich zákonech se vymáhá od dlužníka pro věřitele, a v našich zákonech se nevrací od věřitele dlužníkovi! Odpověděl mu: U nich se mu to dostalo do ruky jako úschova.

Ravina řekl Rav Ašimu: Vždyť zástava [pozemku] bez srážky – v jejich zákonech se vymáhá od dlužníka pro věřitele,