MIŠNA: Desátek dobytka platí v zemi [Izraele] i mimo zemi, v době [trvání Chrámového] domu i mimo dobu domu, u nesvatých [zvířat], ale ne u zasvěcených. A platí u skotu i u bravu, ale neodděluje se z jednoho za druhé; u ovcí a u koz, a odděluje se z jednoho za druhé;
מתני׳ מעשר בהמה נוהג בארץ ובחוצה לארץ בפני הבית ושלא בפני הבית בחולין אבל לא במוקדשים ונוהג בבקר ובצאן ואין מתעשרין מזה על זה בכבשים ובעזים ומתעשרין מזה על זה
u nových i u starých, ale neodděluje se z jednoho za druhé. Neboť bylo by logické: Jestliže nová a stará, která nejsou smíšenými druhy jedno vůči druhému, se neoddělují z jednoho za druhé, ovce a kozy, které jsou smíšenými druhy jedno vůči druhému – není [snad] logické, že se nemají oddělovat z jednoho za druhé? Proto se praví: „a z bravu“ (Lv 27,32) – to znamená: veškerý brav je jedno.
בחדש ובישן ואינן מתעשרין מזה על זה שהיה בדין ומה אם החדש והישן שאינן כלאים זה בזה אינם מתעשרין מזה על זה כבשים ועזים שהן כלאים זה בזה אינו דין שלא יהו מתעשרין מזה על זה ת"ל (ויקרא כז, לב) וצאן משמע כל צאן אחד:
GEMARA: Řekněme, že naše Mišna není podle rabiho Akivy, neboť bylo učeno: Rabi Akiva říká: Mohl bych myslet, že člověk přinese desátek dobytka z ciziny a obětuje jej? Proto se praví: „A přinesete tam své zápalné oběti, své obětní hody a své desátky“ (Dt 12,6).
גמ׳ לימא מתני' דלא כרבי עקיבא דתניא רבי עקיבא אומר יכול יעלה אדם מעשר בהמה מחוצה לארץ ויקריבנו ת"ל (דברים יב, ו) והבאתם שמה עולותיכם וזבחיכם ואת מעשרותיכם
Písmo mluví o dvou desátcích: jeden je desátek dobytka a druhý desátek obilí. Z místa, odkud přinášíš desátek obilí, přinášíš desátek dobytka; a z místa, odkud nepřinášíš desátek obilí, nepřinášíš desátek dobytka.
בשתי מעשרות הכתוב מדבר אחד מעשר בהמה ואחד מעשר דגן ממקום שאתה מעלה מעשר דגן אתה מעלה מעשר בהמה וממקום שאי אתה מעלה מעשר דגן אי אתה מעלה מעשר בהמה
Můžeš říci, [že je to] i [podle]rabiho Akivy: zde [jde o to, zda] je obětován, zde [o to, zda] je svatý. Je to také přesné, neboť [jako zdroj] bere „a přinesete tam“. Z toho [to] vyplývá.
אפי' תימא ר' עקיבא כאן ליקרב כאן ליקדש דיקא נמי דקא נסיב לה תלמודא והבאתם שמה שמע מינה
V době [trvání Chrámového] domu i mimo dobu domu: Je-li tomu tak, [ať se odděluje] i dnes! – [Neodděluje se] podle Rava Huny, neboť Rav Huna řekl: [Je to] nařízení kvůli sirotkovi.
בפני הבית ושלא בפני הבית: אי הכי אפי' האידנא נמי כדרב הונא דאמר רב הונא גזירה משום יתום
Nýbrž Raba řekl: Kvůli úrazu [tj. přestupku]. A odkud víš, že se obáváme úrazu? Neboť jsme se učili: V této době se nezasvěcuje, neodhaduje a neprohlašuje za cherem.
אלא אמר רבה משום תקלה ומנא תימרא דחיישינן לתקלה דתנן אין מקדישין ואין מעריכין ואין מחרימין בזמן הזה
A jestliže zasvětil, odhadl nebo prohlásil za cherem – zvíře ať je ochromeno; plody, oděvy a nádoby ať shnijí; mince a kovové nádoby ať odnese do Slaného moře. A co je ochromení? Zamkne před ním dveře a ono samo zemře.
ואם הקדיש והעריך והחרים בהמה תיעקר פירות כסות וכלים ירקבו מעות וכלי מתכות יוליך לים המלח ואיזהו עיקור נועל דלת בפניה והיא מתה מאיליה
Je-li tomu tak, ať ani prvorozené není svaté! – [U] prvorozeného [to] nezávisí na nás – je svaté od lůna. – Takto to míní: Ať převede jejich uši do vlastnictví pohanů, aby od počátku nebyla svatá.
אי הכי בכור נמי לא ליקדש בכור בדידן תליא מילתא ברחם קדוש הכי קאמר ליקנינהו לאודנייהו לעובדי כוכבים דלא ליקדש מעיקרא
Originál: Bekhorot 53a na Sefarii, verze „Wikisource Talmud Bavli“ (hebrejské Wikisource), licence CC BY-SA. Originál je převzat beze změn obsahu, jen rozdělený na segmenty. Český překlad je odvozené dílo pořízené strojově (model Claude) a šíří se pod licencí CC BY-SA 4.0.