Berachot 11b ברכות

„Který tvoří světlo a stvořuje tmu“ (Iz 45,7).

Ať se tedy říká „který tvoří světlo a stvořuje jas“!

Říkáme [to] tak, jak je psáno.

Jestliže je tomu tak, pak [u verše] „který působí pokoj a stvořuje zlo“ (Iz 45,7) – říkáme snad, jak je psáno? Psáno je „zlo“, a my říkáme „všechno“ jako vhodnější výraz. Tak ať i zde říkáme „jas“ jako vhodnější výraz.

Spíše řekl Rava: Aby se připomněla vlastnost dne v noci a vlastnost noci ve dne.

Dobře, vlastnost noci ve dne – jak říkáme: „který tvoří světlo a stvořuje tmu“. Ale vlastnost dne v noci, kde ji najdeš?

Abaje řekl: „Svinuje světlo před tmou a tmu před světlem.“

A to druhé [požehnání], které je to? Rav Jehuda řekl jménem Šmuela: „Velkou láskou“. A tak také rabi Elazar učil svého syna rabiho Pedata: „Velkou láskou“.

Tak se také učí v barajtě: Neříká se „Věčnou láskou“, nýbrž „Velkou láskou“. A rabanan říkají: „Věčnou láskou“, a tak říká [Písmo]: „Věčnou láskou jsem tě miloval, proto jsem tě k sobě přitáhl milosrdenstvím“ (Jr 31,3).

Rav Jehuda řekl jménem Šmuela: Kdo vstal časně, aby studoval, dokud nepřečetl Šema, musí pronést požehnání; jakmile přečetl Šema, nemusí žehnat, neboť již byl zproštěn [povinnosti] požehnáním „Velkou láskou“.

Rav Huna řekl: Pro [studium] Písma je třeba žehnat, pro midraš není třeba žehnat.

A rabi Elazar řekl: Pro Písmo i midraš je třeba žehnat, pro Mišnu není třeba žehnat.

A rabi Jochanan řekl: I pro Mišnu je třeba žehnat [, ale pro Talmud není třeba žehnat].

A Rava řekl: I pro Talmud je třeba (znovu) žehnat.

Neboť Rav Chija bar Aši řekl: Mnohokrát jsem stál před Ravem, abych opakoval naše kapitoly v Sifře z Ravovy školy; on napřed umyl ruce, pronesl požehnání a učil nás naše kapitoly.

Jaké požehnání pronáší? Rav Jehuda řekl jménem Šmuela: „…který nás posvětil svými přikázáními a přikázal nám zabývat se slovy Tóry.“

A rabi Jochanan je zakončuje takto: „Učiň, prosím, Hospodine, Bože náš, slova své Tóry sladkými v našich ústech a v ústech svého lidu, domu Izraele, abychom my i naši potomci i potomci tvého lidu, domu Izraele, všichni znali tvé jméno a zabývali se tvou Tórou. Požehnán jsi ty, Hospodine, jenž učíš Tóru svůj lid Izrael.“

A Rav Hamnuna řekl: „…který si nás vyvolil ze všech národů a dal nám svou Tóru. Požehnán jsi ty, Hospodine, dárce Tóry.“ Rav Hamnuna řekl: To je nejvznešenější z požehnání.

Proto ať se říkají všechna.

Učili jsme se tam [v Mišně]: Správce jim řekl: Pronesete jedno požehnání. Pronesli je a četli Desatero, Šema, „A bude-li, že budete poslouchat“ a „I řekl“, a požehnali lidu třemi požehnáními: „Pravdivé a pevné“, „Služba“ a kněžské požehnání. A o Šabatu přidávají jedno požehnání pro odcházející stráž.

Co je to „jedno požehnání“? Jako [v příhodě], kdy rabi Aba a rabi Josi bar Aba přišli do jednoho místa; zeptali se jich, co je to „jedno požehnání“, a nevěděli. Šli se zeptat Rava Matany, a ani ten nevěděl. Šli se zeptat Rava Jehudy a ten jim řekl: Tak řekl Šmuel: „Velkou láskou“.

A rabi Zerika řekl jménem rabiho Amiho jménem rabiho Šimona ben Lakiše: „Který tvoří světlo“. Když přišel Rav Jicchak bar Josef, řekl: To, co řekl rabi Zerika, nebylo řečeno výslovně, nýbrž bylo vyvozeno z obecného výroku. Neboť rabi Zerika řekl jménem rabiho Amiho jménem rabiho Šimona ben Lakiše: To znamená, že požehnání si navzájem nebrání.

Dobře, řekneš-li, že říkali „Který tvoří světlo“, pak to je [smysl výroku], že požehnání si navzájem nebrání: neříkali totiž „Velkou láskou“.