Berachot 18a ברכות

ostatní za něj neříkají požehnání a nezapočítávají ho do zimunu; a je osvobozen od čtení Šema, od Tefily, od tefilin a ode všech přikázání uvedených v Tóře. O Šabatu však jí vleže, jí maso a pije víno, říká požehnání a svolává zimun, ostatní za něj říkají požehnání a započítávají ho do zimunu, a je povinen všemi přikázáními uvedenými v Tóře. Raban Šimon ben Gamliel říká: Protože je povinen těmito, je povinen všemi.

A rabi Jochanan řekl: Jaký je mezi nimi rozdíl? Rozdíl mezi nimi je v manželském styku.

V každém případě se [zde] učí: Je osvobozen od čtení Šema, od Tefily, od tefilin a ode všech přikázání uvedených v Tóře [i když mrtvý neleží před ním]. Řekl Rav Papa: Vylož to na [případ] „odvrátí tvář a jí“. Rav Aši řekl: Protože na něm spočívá [povinnost] pohřbít ho, je to, jako by ležel před ním, jak je řečeno: „Abraham vstal od tváře svého mrtvého“ (Gn 23,3), a je řečeno: „abych pohřbil svého mrtvého od své tváře“ (Gn 23,4) – dokud na něm spočívá [povinnost] pohřbít ho, je to, jako by ležel před ním.

„Jeho mrtvý“ – ano; ale ten, kdo [cizího mrtvého] hlídá – ne?

Vždyť se učí: Kdo hlídá mrtvého, i když to není jeho mrtvý, je osvobozen od čtení Šema, od Tefily, od tefilin a ode všech přikázání uvedených v Tóře. [Tedy:] kdo ho hlídá, i když to není jeho mrtvý; [a] jeho mrtvý, i když ho nehlídá.

„Jeho mrtvý“ a ten, kdo ho hlídá – ano; ale ten, kdo chodí po hřbitově – ne? Vždyť se učí: Ať člověk nechodí po hřbitově s tefilin na hlavě a se svitkem Tóry v paži a nečte z něj; činí-li tak, přestupuje [verš]: „Kdo se posmívá chudému, tupí jeho Stvořitele“ (Př 17,5).

Tam je to zakázáno [jen] do vzdálenosti čtyř loket, ale dále než čtyři lokte je povinen, neboť mistr řekl: Mrtvý zabírá čtyři lokte, co se týče čtení Šema. Zde je osvobozen i dále než čtyři lokte.

Samotný text: Kdo hlídá mrtvého, i když to není jeho mrtvý, je osvobozen od čtení Šema, od Tefily, od tefilin a ode všech přikázání uvedených v Tóře. Jsou-li dva, jeden hlídá a druhý čte, pak ten hlídá a onen čte. Ben Azaj říká: Plují-li na lodi, položí ho do jednoho kouta a oba se modlí v jiném koutě.

Jaký je mezi nimi rozdíl? Řekl Ravina: Rozdíl mezi nimi je v tom, zda se obáváme myší. Jeden mistr soudí, že se obáváme, a druhý soudí, že se neobáváme.

Rabíni učili: Kdo převáží kosti z místa na místo, ať je nedává do vaku, nenakládá je na osla a nejede na nich, protože se k nim chová s neúctou. Ale bojí-li se pohanů a lupičů, je to dovoleno. A jak řekli o kostech, tak řekli o svitku Tóry.

K čemu [se to vztahuje]? Kdybys řekl, k první části – to je samozřejmé; je snad svitek Tóry horší než kosti? Spíše k poslední části.

Řekl Rachava jménem Rava Jehudy: Kdo vidí mrtvého a nedoprovodí ho, přestupuje [verš] „Kdo se posmívá chudému, tupí jeho Stvořitele“. A doprovodí-li ho, jaká je jeho odměna? Řekl Rav Asi: O něm Písmo praví: „Hospodinu půjčuje, kdo se slitovává nad nuzným“ (Př 19,17) a „ctí ho, kdo se slitovává nad ubohým“ (Př 14,31).

Rabi Chija a rabi Jonatan šli po hřbitově a modré třásně rabiho Jonatana se vlekly [po zemi]. Řekl mu rabi Chija: Zvedni je, aby [mrtví] neříkali: Zítra přijdou k nám, a teď nás tupí.

Řekl mu: Copak toho tolik vědí? Vždyť je psáno: „ale mrtví nevědí nic“ (Kaz 9,5). Řekl mu: Jestliže jsi četl, nečetl jsi podruhé; jestliže jsi četl podruhé, nečetl jsi potřetí; jestliže jsi četl potřetí, nevysvětlili ti to. „Neboť živí vědí, že zemřou“ (Kaz 9,5) – to jsou spravedliví, kteří se i ve své smrti nazývají živými, jak je řečeno: „A Benajahu, syn Jehojady, syn živého muže, mnoha činů, z Kabseelu; ten zabil dva moábské Arielovce, a sestoupil a zabil lva uprostřed jámy ve sněžný den“ (2S 23,20).