Berachot 18b ברכות

„Syn živého muže“ – což jsou všichni ostatní synové mrtvých? Spíše: „syn živého muže“, který se i ve své smrti nazývá živým. „Mnoha činů, z Kabseelu“ – že rozmnožil a shromáždil pracovníky pro Tóru. „Ten zabil dva moábské Arielovce“ – že nezanechal sobě rovného ani v době prvního Chrámu, ani v době druhého Chrámu.

„A sestoupil a zabil lva uprostřed jámy ve sněžný den“ – někteří říkají, že rozbil kry ledu, sestoupil a ponořil se [k očištění]; někteří říkají, že v zimní den prostudoval Sifru z domu Rava.

„Ale mrtví nevědí nic“ – to jsou svévolníci, kteří se už za svého života nazývají mrtvými, jak je řečeno: „A ty, mrtvý svévolníku, knížeti Izraele“ (Ez 21,30). A chceš-li, řekni [to] odsud: „Na výpověď dvou svědků nebo tří svědků bude usmrcen mrtvý“ (Dt 17,6) – [vždyť] je ještě živý! Spíše: [je] mrtvý od samého počátku.

Synové rabiho Chiji odešli do vesnic a jejich učení se jim stalo obtížným [začali zapomínat]. Trápili se, aby si je připomněli. Řekl jeden druhému: Ví náš otec o tomto trápení? Řekl mu druhý: Odkud by to věděl? Vždyť je psáno: „Jeho synové dojdou cti, a on to neví“ (Jb 14,21).

Řekl mu ten první: A neví? Vždyť je psáno: „Jen jeho tělo na něm bolí a jeho duše nad ním truchlí“ (Jb 14,22), a rabi Jicchak řekl: Červ je pro mrtvého bolestný jako jehla v živém těle.

Řekli: O vlastním trápení vědí, o trápení druhých nevědí.

A nevědí? Vždyť se učí: Stalo se, že jeden zbožný dal v předvečer Roš ha-šana v letech sucha denár chudému. Jeho žena ho za to pokárala, a on šel a přenocoval na hřbitově. Uslyšel dva duchy, jak spolu hovoří. Řekla jedna druhé: Má přítelkyně, pojď, potulujme se po světě a slyšme zpoza opony, jaká pohroma přichází na svět. Řekla jí její přítelkyně: Nemohu, protože jsem pohřbena v rohoži z rákosí. Ale jdi ty, a co uslyšíš, řekni mi. Ta šla, potulovala se a vrátila se. Řekla jí její přítelkyně: Má přítelkyně, co jsi slyšela zpoza opony? Řekla jí: Slyšela jsem, že kdo zaseje v době prvního deště, tomu [úrodu] potluče krupobití. On šel a zasel v době druhého deště. [Úroda] celého světa byla potlučena, jeho potlučena nebyla.

Příští rok šel [opět] a přenocoval na hřbitově a uslyšel tytéž dva duchy, jak spolu hovoří. Řekla jedna druhé: Pojď, potulujme se po světě a slyšme zpoza opony, jaká pohroma přichází na svět. Řekla jí: Má přítelkyně, copak jsem ti neřekla, že nemohu, protože jsem pohřbena v rohoži z rákosí? Ale jdi ty, a co uslyšíš, přijď a řekni mi. Ta šla, potulovala se a vrátila se. Řekla jí její přítelkyně: Má přítelkyně, co jsi slyšela zpoza opony? Řekla jí: Slyšela jsem, že kdo zaseje v době druhého deště, tomu [úrodu] zničí sněť. On šel a zasel v době prvního deště. [Úroda] celého světa byla zničena snětí, a jeho zničena nebyla.

Řekla mu jeho žena: Proč byla loni [úroda] celého světa potlučena, a tvoje potlučena nebyla, a nyní byla [úroda] celého světa zničena snětí, a tvoje zničena nebyla? Vyprávěl jí všechny ty věci. Říká se, že neuplynulo mnoho dní, a mezi ženou toho zbožného a matkou oné dívky vypukla hádka. Řekla jí: Pojď, a ukážu ti tvou dceru, jak je pohřbena v rohoži z rákosí.

Příští rok šel [opět] a přenocoval na hřbitově a uslyšel tytéž duchy, jak spolu hovoří. Řekla [jedna druhé]: Má přítelkyně, pojď, potulujme se po světě a slyšme zpoza opony, jaká pohroma přichází na svět. Řekla jí: Má přítelkyně, nech mě; slova mezi mnou a tebou již byla slyšena mezi živými. Z toho plyne, že [mrtví] vědí.

Snad zemřel nějaký jiný člověk, přišel a řekl jim to.

Pojď a slyš: Zeiri ukládal peníze u své hostinské; než se vrátil z domu Rava, zemřela. Šel za ní na hřbitov a řekl jí: Kde jsou peníze? Řekla mu: Jdi a vezmi si je zpod čepu dveří na tom a tom místě, a řekni mé matce, ať mi pošle můj hřeben a mou tubu s líčidlem po té a té, která přijde zítra. Z toho plyne, že vědí.

Snad je předem ohlašuje Duma [anděl mrtvých].

Pojď a slyš: U otce Šmuela byly uloženy peníze sirotků. Když zemřel, Šmuel nebyl u něho, a [lidé] ho nazývali „synem toho, kdo projedl peníze sirotků“. Šel za ním na hřbitov a řekl jim [mrtvým]: Hledám Abu. Řekli mu: Abů je tu mnoho. Řekl jim: Hledám Abu bar Abu. Řekli mu: I Abů bar Abu je tu mnoho. Řekl jim: Hledám Abu bar Abu, otce Šmuela. Kde je? Řekli mu: Vystoupil do nebeské akademie. Mezitím uviděl Leviho, jak sedí venku. Řekl mu: Proč sedíš venku? Proč jsi nevystoupil? Řekl mu: Protože mi řekli: Za všechna ta léta, kdy jsi nechodil do akademie rabiho Afese a zarmoutil jsi ho, tě nepustíme do nebeské akademie.

Mezitím přišel jeho otec. [Šmuel] viděl, že pláče i se směje. Řekl mu: Proč pláčeš? Řekl mu: Protože brzy přijdeš sem. A proč se směješ? Protože jsi na tomto světě velmi vážený. Řekl mu: Jsem-li vážený, ať pustí dovnitř Leviho. A pustili Leviho dovnitř.

Řekl mu: Kde jsou peníze sirotků? Řekl mu: Jdi a vezmi si je ve schránce mlýnského kamene: horní a spodní jsou naše a prostřední jsou sirotků. Řekl mu: Proč jsi to tak udělal? Řekl mu: Kdyby zloději kradli, kradli by z našich; kdyby je žrala země, žrala by z našich. Z toho plyne, že vědí. – Snad je to u Šmuela jinak: protože je vážený, ohlašovali [ho] předem: Uvolněte místo!

A také rabi Jonatan změnil názor, neboť řekl rabi Šmuel bar Nachmani jménem rabiho Jonatana: Odkud [víme], že mrtví spolu hovoří? Neboť je řečeno: „A Hospodin mu řekl: To je země, o níž jsem přísahal Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi, řka“ (Dt 34,4). Co znamená „řka“? Svatý, budiž požehnán, řekl Mojžíšovi: Jdi a řekni Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi: Přísahu, kterou jsem vám přísahal, jsem již splnil vašim synům.