Berachot 34a ברכות

Copak se s Nebesy jedná jako s kamarádem? Pokud zpočátku neměl soustředěnou mysl, bijeme ho kovářským kladivem, dokud ji nesoustředí.

MIŠNA: (Kdo říká: „Ať Ti žehnají dobří“, to je cesta kacířství.) Kdo předstoupil před schránu [s Tórou] [jako předříkávač] a zmýlil se, ať místo něj předstoupí jiný, a ten ať se v tu chvíli nezdráhá. Odkud začíná? Od začátku požehnání, v němž se onen zmýlil.

Kdo předstupuje před schránu, ať neodpovídá „amen“ po kohanim, kvůli zmatení. A není-li tam jiný kohen než on, ať nepozvedá ruce [ke kněžskému požehnání]; ale je-li si jist, že pozvedne ruce a vrátí se ke své modlitbě, smí.

GEMARA: Učili rabíni: Kdo má předstoupit před schránu, musí se zdráhat; a nezdráhá-li se, podobá se pokrmu bez soli; a zdráhá-li se příliš, podobá se pokrmu, který je přesolený. Jak má jednat? Napoprvé ať se zdráhá, napodruhé ať váhá, napotřetí ať natáhne nohy a sestoupí [k pultu].

Učili rabíni: Tři věci jsou ve velkém množství špatné a v malém dobré, a to jsou: kvas, sůl a zdráhání.

Řekl Rav Huna: Zmýlil-li se v prvních třech [požehnáních], vrací se na začátek; v prostředních, vrací se k „Ty uděluješ [poznání]“; v posledních, vrací se k [požehnání] „Služba“.

A Rav Asi řekl: Prostřední nemají pořadí.

Namítl Rav Šešet: „Odkud začíná? Od začátku požehnání, v němž se onen zmýlil“ – to je vyvrácení Rava Huny!

Rav Huna ti řekne: Všechna prostřední [požehnání] jsou jedno požehnání.

Řekl Rav Jehuda: Člověk ať nikdy nežádá o své potřeby v prvních třech ani v posledních třech [požehnáních], ale v prostředních. Neboť řekl rabi Chanina: První se podobají služebníkovi, který přednáší chválu před svým pánem; prostřední se podobají služebníkovi, který žádá od svého pána odměnu; poslední se podobají služebníkovi, který přijal od svého pána odměnu, rozloučil se a odchází.

Učili rabíni: Příběh o jednom žákovi, který sestoupil před schránu v přítomnosti rabiho Eliezera a velmi [modlitbu] prodlužoval. Řekli mu jeho žáci: Náš učiteli, jak rozvláčný tento je! Řekl jim: Copak prodlužuje víc než Moše, náš učitel, o němž je psáno: „těch čtyřicet dní a čtyřicet nocí“ atd. (Dt 9,25)?

Opět příběh o jednom žákovi, který sestoupil před schránu v přítomnosti rabiho Eliezera a velmi [modlitbu] zkracoval. Řekli mu jeho žáci: Jak stručný tento je! Řekl jim: Copak zkracuje víc než Moše, náš učitel, neboť je psáno: „Bože, prosím, uzdrav ji, prosím“ (Nu 12,13)?

Řekl rabi Jaakov, řekl Rav Chisda: Kdo prosí o milosrdenství pro druhého, nemusí zmiňovat jeho jméno, neboť je řečeno: „Bože, prosím, uzdrav ji, prosím“, a nezmínil jméno Mirjam.

Učili rabíni: Toto jsou požehnání, při nichž se člověk uklání: v [požehnání] „Otcové“ na začátku a na konci, v [požehnání] díkůvzdání na začátku a na konci. A chce-li se uklánět na konci každého požehnání a na začátku každého požehnání, poučí ho, aby se neuklánel.

Řekl rabi Šimon ben Pazi, řekl rabi Jehošua ben Levi jménem bar Kapary: Prostý člověk – jak jsme řekli;