Berachot 34b ברכות

velekněz na konci každého požehnání; a král na začátku každého požehnání a na konci každého požehnání.

Řekl rabi Jicchak bar Nachmani: Mně to rabi Jehošua ben Levi osobně vysvětlil: Prostý člověk – jak jsme řekli; velekněz na začátku každého požehnání; král – jakmile poklekl, už se nenarovná, neboť je řečeno: „Když Šlomo dokončil modlitbu“ atd. „vstal od Hospodinova oltáře, kde klečel na kolenou“ (1Kr 8,54).

Učili rabíni: „Kida“ je [sklonění] na tvář, neboť je řečeno: „A Bat Ševa se sklonila tváří k zemi“ (1Kr 1,31); „kria“ je [pokleknutí] na kolena, neboť je řečeno: „kde klečel na kolenou“; „hištachavaja“ je rozprostření rukou a nohou, neboť je řečeno: „Což přijdeme já, tvá matka a tvoji bratři a pokloníme se ti až k zemi?“ (Gn 37,10).

Řekl Rav Chija, syn Rava Huny: Viděl jsem Abajeho a Ravu, jak se nakláněli na stranu.

Jedna [baraita] učí: Kdo se uklání v [požehnání] díkůvzdání, je chvályhodný; a druhá učí: Je to zavrženíhodné.

To není rozpor: tato [mluví o uklánění] na začátku, ona na konci.

Rava se ukláněl v díkůvzdání na začátku i na konci. Řekli mu rabíni: Proč to mistr dělá? Řekl jim: Viděl jsem Rava Nachmana, že se ukláněl, a viděl jsem Rava Šešeta, že tak dělal.

Ale vždyť se učí: Kdo se uklání v díkůvzdání, je to zavrženíhodné!

Tamto [se týká] díkůvzdání v Halelu.

Ale vždyť se učí: Kdo se uklání v díkůvzdání a v díkůvzdání Halelu, je to zavrženíhodné!

Když se tamto učí, [týká se] díkůvzdání v požehnání po jídle.

MIŠNA: Kdo se modlí a zmýlí se, je to pro něj zlé znamení; a je-li to předříkávač obce, je to zlé znamení pro ty, kdo ho vyslali, protože vyslanec člověka je jako on sám. Říkali o rabim Chaninovi ben Dosovi, že se modlíval za nemocné a říkal: Tento bude žít a tento zemře. Řekli mu: Odkud to víš? Řekl jim: Plyne-li má modlitba plynně z mých úst, vím, že je přijata; a pokud ne, vím, že je odmítnuta.

GEMARA: K čemu [se to vztahuje]?

Řekl rabi Chija, řekl Rav Safra jménem jednoho ze školy Rabiho: K [požehnání] „Otcové“.

Někteří to vztahují k baraitě: Kdo se modlí, musí soustředit své srdce při všech [požehnáních]; a nemůže-li se soustředit při všech, ať soustředí své srdce při jednom.

Řekl rabi Chija, řekl Rav Safra jménem jednoho ze školy Rabiho: Při [požehnání] „Otcové“.

„Říkali o rabim Chaninovi“ atd. Odkud to máme? Řekl rabi Jehošua ben Levi: Neboť verš říká: „Stvořím ovoce rtů: Pokoj, pokoj vzdálenému i blízkému, praví Hospodin, a uzdravím ho“ (Iz 57,19).

Řekl rabi Chija bar Aba, řekl rabi Jochanan: Všichni proroci prorokovali jen o tom, kdo provdá svou dceru za učence, kdo obchoduje ve prospěch učence a kdo dopřává učenci ze svého majetku. Ale o samotných učencích [platí]: „Oko nevidělo, Bože, kromě Tebe, co učiní tomu, kdo na Něj čeká“ (Iz 64,3).

A řekl rabi Chija bar Aba, řekl rabi Jochanan: Všichni proroci prorokovali jen o dnech Mesiáše, ale o budoucím světě [platí]: „Oko nevidělo, Bože, kromě Tebe.“

A to se rozchází se Šmuelem, neboť řekl Šmuel: Mezi tímto světem a dny Mesiáše není jiný rozdíl než poroba [pod cizími] královstvími, neboť je řečeno: „Neboť chudý z prostředku země nevymizí“ (Dt 15,11).

A řekl rabi Chija bar Aba, řekl rabi Jochanan: Všichni proroci prorokovali jen o kajícnících, ale o dokonale spravedlivých [platí]: „Oko nevidělo, Bože, kromě Tebe.“

A to se rozchází s rabim Abahuem, neboť řekl rabi Abahu: Na místě, kde stojí kajícníci, nestojí dokonale spravedliví, neboť je řečeno: „Pokoj, pokoj vzdálenému i blízkému“ (Iz 57,19) – nejprve vzdálenému a teprve potom blízkému.

A rabi Jochanan ti řekne: Co je „vzdálený“? Ten, kdo byl od počátku vzdálen od přestupku. A co je „blízký“? Ten, kdo byl blízko přestupku a nyní se od něj vzdálil.

Co je „oko nevidělo“? Řekl rabi Jehošua ben Levi: To je víno uchované ve svých hroznech od šesti dnů stvoření. Rabi Šmuel bar Nachmani řekl: To je Eden, nad nímž neměl vládu zrak žádného tvora.

Snad řekneš: A první člověk, kde byl? V zahradě.

A snad řekneš: Zahrada je totéž co Eden? Proto verš říká: „Z Edenu vycházela řeka, aby zavlažovala zahradu“ (Gn 2,10) – zahrada je jedna věc a Eden druhá.

Učili rabíni: Příběh: Onemocněl syn Rabana Gamliela. Poslal dva učence k rabimu Chaninovi ben Dosovi, aby za něj prosil o milosrdenství. Jakmile je spatřil, vystoupil do horní místnosti a prosil za něj o milosrdenství. Když sestoupil, řekl jim: Jděte, horečka ho opustila. Řekli mu: Jsi snad prorok? Řekl jim: Nejsem prorok ani syn proroka, ale takto jsem přijal [tradici]: Plyne-li má modlitba plynně z mých úst, vím, že je přijata; a pokud ne, vím, že je odmítnuta. Posadili se, zapsali a zaznamenali onu hodinu. A když přišli k Rabanu Gamlielovi, řekl jim: Při [chrámové] službě! Neubrali jste ani nepřidali, ale přesně tak se to stalo: v tu hodinu ho horečka opustila a požádal nás o vodu k pití.

A opět příběh o rabim Chaninovi ben Dosovi, který šel studovat Tóru k rabimu Jochananovi ben Zakajovi. Onemocněl syn rabiho Jochanana ben Zakaje. Řekl mu: Chanino, synu můj, pros za něj o milosrdenství, ať žije. Položil hlavu mezi kolena, prosil za něj o milosrdenství a [chlapec] žil. Řekl rabi Jochanan ben Zakaj: Kdyby ben Zakaj tiskl hlavu mezi kolena celý den, nevšímali by si ho. Řekla mu jeho žena: Je snad Chanina větší než ty? Řekl jí: Ne, ale on se podobá služebníku před králem a já se podobám hodnostáři před králem.

A řekl rabi Chija bar Aba, řekl rabi Jochanan: Člověk ať se modlí jen v domě, kde jsou okna, neboť je řečeno: „V jeho horní místnosti měl otevřená okna směrem k

Jeruzalému“ (Da 6,11). Řekl Rav Kahana: Za drzého považuji toho, kdo se modlí v údolí [na otevřeném poli].

A řekl Rav Kahana: Za drzého považuji toho, kdo [veřejně] vyjmenovává své hříchy, neboť je řečeno: „Blaze tomu, komu je odpuštěn přestupek, komu je přikryt hřích“ (Ž 32,1).

Vrátíme se k tobě, [kapitolo] „Nepostaví se“.