Berachot 35a ברכות

MIŠNA: Jak se žehná nad plody? Nad plody stromu se říká: „…který tvoříš plod stromu“, kromě vína – nad vínem se říká: „…který tvoříš plod révy“. Nad plody země se říká: „…který tvoříš plod země“, kromě chleba – nad chlebem se říká: „…který vyvádíš chléb ze země“. Nad zeleninou se říká: „…který tvoříš plod země“. Rabi Jehuda říká: „…který tvoříš druhy bylin“.

GEMARA: Odkud to máme? Neboť učili rabíni: „Svaté k chvále (hilulim) Hospodinu“ (Lv 19,24) – to učí, že vyžadují požehnání před sebou i po sobě. Odtud řekl rabi Akiva: Je zakázáno, aby člověk cokoli ochutnal, dokud nepožehná.

Ale přichází snad to „svaté k chvále“ k tomuto účelu? Je ho přece zapotřebí jednak k tomu, že Milosrdný řekl: Vykup jej, a teprve pak jej jez; a jednak k tomu, že věc, která vyžaduje [chrámový] zpěv, vyžaduje vykoupení, a co nevyžaduje zpěv, nevyžaduje vykoupení – podle rabiho Šmuela bar Nachmaniho, který řekl rabi Jonatan. Neboť řekl rabi Šmuel bar Nachmani, řekl rabi Jonatan: Odkud víme, že se zpěv říká jen nad vínem? Neboť je řečeno: „Réva jim řekla: Mám se vzdát svého moštu, který obveseluje Boha i lidi?“ (Sd 9,13). Jestliže lidi obveseluje, čím obveseluje Boha? Odtud, že se zpěv říká jen nad vínem.

To je v pořádku podle toho, kdo učí „sazenice čtvrtého roku“; ale podle toho, kdo učí „vinice čtvrtého roku“, co se dá říci? Neboť bylo řečeno: Rabi Chija a rabi Šimon, syn Rabiho – jeden učí „vinice čtvrtého roku“ a druhý učí „sazenice čtvrtého roku“.

A pro toho, kdo učí „vinice čtvrtého roku“, je to v pořádku, jestliže odvozuje z gezera šava. Neboť se učí: Rabi říká: Je řečeno zde: „abyste rozmnožili jeho úrodu (tevuato)“ (Lv 19,25), a je řečeno tam: „i úroda (tevuat) vinice“ (Dt 22,9). Jako tam jde o vinici, tak i zde jde o vinici. [Tak] mu jedno „hilulim“ zbývá pro požehnání.

Ale jestliže z gezera šava neodvozuje, odkud má požehnání? A i kdyby z gezera šava odvozoval, našli jsme [požehnání] po [jídle]; před ním – odkud?

To není obtíž, neboť to plyne z úsudku od lehčího k těžšímu: Jestliže žehná, když je sytý, tím spíše, když je hladový.

Našli jsme [to] u vinice; ostatní druhy – odkud?

Neboť to odvozuje z vinice: Jako vinice je věc, z níž má [člověk] požitek, a vyžaduje požehnání, tak každá věc, z níž má požitek, vyžaduje požehnání.

Lze to vyvrátit: Co platí o vinici, [platí proto], že podléhá povinnosti olelot [paběrkování hroznů].

Ať to dokáže stojící obilí. Co platí o stojícím obilí, [platí proto], že podléhá povinnosti chaly.

Ať to dokáže vinice. A úsudek se vrací: Povaha tohoto není jako povaha onoho a povaha onoho není jako povaha tohoto; jejich společný rys je, že jde o věc, z níž má požitek, a vyžaduje požehnání – tak každá věc, z níž má požitek, vyžaduje požehnání.

Co platí o jejich společném rysu, [platí proto], že se jich týká oltář. A zahrnuje to tedy i olivu, které se oltář týká.

A olivu je třeba odvozovat z toho, že se jí týká oltář? Vždyť je u ní výslovně psáno „vinice“, neboť je psáno: „Spálil stohy i stojící obilí i vinice a olivy“ (Sd 15,5). Řekl Rav Papa: Nazývá se „olivová vinice“, prostě „vinice“ se nenazývá.

V každém případě zůstává obtíž: Co platí o jejich společném rysu, [platí proto], že se jich týká oltář. Spíše to odvozuje ze sedmi druhů: Jako sedm druhů je věc, z níž má [člověk] požitek, a vyžaduje požehnání, tak každá věc, z níž má požitek, vyžaduje požehnání.

Co platí o sedmi druzích, [platí proto], že podléhají povinnosti prvotin. A navíc: to je v pořádku pro [požehnání] po [jídle]; před ním – odkud?

To není obtíž, neboť to plyne z úsudku od lehčího k těžšímu: Jestliže žehná, když je sytý, tím spíše, když je hladový.

A pro toho, kdo učí „sazenice čtvrtého roku“ – to je v pořádku pro všechno, co se sází; ale co se nesází, například maso, vejce a ryby, odkud to má? Spíše je to logický úsudek: Je zakázáno, aby měl člověk požitek z tohoto světa bez požehnání.

Učili rabíni: Je zakázáno, aby měl člověk požitek z tohoto světa bez požehnání; a každý, kdo má požitek z tohoto světa bez požehnání, se dopustil zpronevěry [posvěceného]. Jaká je pro něj náprava? Ať jde k učenci.

Ať jde k učenci – co mu udělá? Zákaz už přece spáchal! Spíše řekl Rava: Ať jde k učenci předem, a ten ho naučí požehnání, aby nedošel ke zpronevěře.

Řekl Rav Jehuda, řekl Šmuel: Každý, kdo má požitek z tohoto světa bez požehnání, je jako by měl požitek ze svatých věcí Nebes, neboť je řečeno: „Hospodinova je země i to, co ji naplňuje“ (Ž 24,1). Rabi Levi poukázal na rozpor: Je psáno: „Hospodinova je země i to, co ji naplňuje“, a je psáno: „Nebesa jsou nebesa Hospodinova, ale zemi dal lidem“ (Ž 115,16). To není rozpor: zde [jde o stav] před požehnáním,