Horajot 3b הוריות

Nebo snad vyžadujeme [dozvědění] téhož soudu, který rozhodl? Zůstává to nerozhodnuto.

Rabi Jonatan řekl: Sto [soudců], kteří zasedli, aby rozhodli, nejsou povinni [přinést oběť], dokud nerozhodnou všichni, neboť je řečeno: „A jestliže celá pospolitost Izraele pochybí“ (Lv 4,13) – dokud nepochybí všichni [dokud se rozhodnutí nerozšíří po celé pospolitosti Izraele]. Rav Huna, syn Rava Hošaji, řekl: Tak je to také rozumné, neboť v celé Tóře máme za to, že většina je jako celek, a zde je psáno „celá pospolitost“; protože je tomu tak, [platí to,] i kdyby jich bylo sto.

[Učili jsme se v mišně]: [Jestliže] soud rozhodl a jeden z nich věděl, že se mýlili, nebo žák, který je způsobilý vydávat rozhodnutí, a šel a jednal podle jejich rozhodnutí – ať oni jednali a on jednal s nimi, ať oni jednali a on jednal po nich, ať oni nejednali a on jednal – ten je povinen, protože se nespolehl na soud.

Tento je povinen, ale jiný je osvobozen. Proč? Vždyť rozhodnutí nebylo dovršeno [když nesouhlasili všichni]! Čím se zde zabýváme? [Případem,] kdy onen jeden z nich přikývl hlavou.

Pojď a slyš: [Jestliže] soud rozhodl a jeden z nich věděl, že se mýlili, a řekl jim: „Mýlíte se“, jsou osvobozeni. Důvodem je, že jim řekl „Mýlíte se“, proto jsou osvobozeni; kdyby však mlčel, byli by povinni, a rozhodnutí by bylo dovršeno. Proč? Vždyť nerozhodli všichni! Říkají: I zde [jde o případ], kdy přikývl hlavou.

Rav Mešaršeja namítl: Naši učitelé se spolehli na slova Rabana Šimona ben Gamliela a na slova rabiho Elazara, syna rabiho Cadoka, kteří říkali: Neukládá se obci nařízení, ledaže většina obce je schopna je dodržet.

A Rav Ada bar Aba řekl: Jaký je [pro to] verš? „Prokletím jste prokleti, a mne okrádáte, celý národ“ (Mal 3,9). Vždyť zde je psáno „celý národ“, a [přesto] většina je jako celek! Je to vyvrácení rabiho Jonatana. Je to vyvrácení.

Co tedy [znamená] „celá pospolitost“, o níž mluví Milosrdný? Říká toto: Jsou-li [přítomni] všichni, je to rozhodnutí, a pokud ne, není to rozhodnutí.

Rabi Jehošua řekl: [Když] deset [soudců] zasedá k soudu, obojek visí na krku všech. To je samozřejmé! Toto nás učí: [platí to] i o žákovi před jeho učitelem.

Rav Huna, když vycházel k soudu, přivedl si před sebe deset recitátorů [baraitot] z akademie, aby na něho dopadla [jen] tříska z trámu. Rav Aši, když mu přinesli [pochybně] trefa [zvíře], přivedl deset řezníků z Maty Mechasji a posadil je před sebe. Řekl: Aby na mne dopadla [jen] tříska z trámu.

MIŠNA: [Jestliže] soud rozhodl, poznal, že se mýlil, a odvolal [rozhodnutí] – ať už přinesli svou smírčí oběť, nebo ji nepřinesli – a [jednotlivec] šel a jednal podle jejich rozhodnutí: rabi Šimon osvobozuje a rabi Elazar říká: Je to pochybné. Co je pochybné? Seděl-li doma, je povinen; odešel-li do zámoří, je osvobozen.

Rabi Akiva řekl: Souhlasím v tomto [případě], že je blízko osvobození od povinnosti. Ben Azaj mu řekl: Čím se tento liší od toho, kdo sedí doma? Ten, kdo sedí doma, mohl uslyšet [o odvolání], ale tento nemohl uslyšet.

[Jestliže] soud rozhodl, že se vykořeňuje celá podstata [přikázání] – řekli: „V Tóře není [zákaz] menstruující ženy“, „V Tóře není Šabat“, „V Tóře není [zákaz] modloslužby“ – jsou osvobozeni. Rozhodli-li, že se ruší část a zachovává část, jsou povinni.

Jak? Řekli: V Tóře je [zákaz] menstruující ženy, ale kdo obcuje se ženou, která čeká den za den, je osvobozen.

V Tóře je Šabat, ale kdo vynáší ze soukromého prostoru do veřejného prostoru, je osvobozen.

V Tóře je [zákaz] modloslužby, ale kdo se [modle] klaní, je osvobozen – ti jsou povinni, neboť je řečeno: „a skryta bude věc“ (Lv 4,13) – věc, a ne celá podstata.

GEMARA: Rav Jehuda řekl jménem Rava: Jaký je důvod rabiho Šimona? Protože jedná se svolením soudu. Někteří říkají: Rav Jehuda řekl jménem Rava: Rabi Šimon říkal: Každé rozhodnutí, které se rozšířilo mezi většinu obce – jednotlivec, který podle něho jedná, je osvobozen, protože rozhodnutí bylo dáno jen k rozlišení mezi nevědomým a úmyslným [činem].

Namítají: Na býka za skrytou věc obce a na kozly za modloslužbu se zpočátku vybírá [zvláštní sbírka] – [to jsou] slova rabiho Šimona; rabi Jehuda říká: Přicházejí z odvodu pokladnice [Chrámu]. Proč? Jakmile se na ně vybírá, je to [veřejně] oznámeno!

Chceš-li, řekni: Například když vybírali bez udání [účelu].

A chceš-li, řekni: Například když nebyl ve městě.

A chceš-li, řekni: Rav se domnívá jako onen jiný tanaita, neboť se učí v baraitě obráceně: Zpočátku se na ně vybírá – [to jsou] slova rabiho Jehudy; rabi Šimon říká: Přicházejí z odvodu pokladnice.

Učí se v baraitě: Rabi Meir zavazuje a rabi Šimon osvobozuje; rabi Elazar říká: Je to pochybné; jménem Symmacha řekli: [Podléhá oběti] „závislé“. Rabi Jochanan řekl: Mezi nimi je [rozdíl v] podmíněné oběti viny.

Rabi Zera řekl: Čemu se podobá podobenství rabiho Elazara? Člověku, který snědl [něco, co bylo] snad lój, snad tuk, a dozvěděl se [o pochybnosti]; ten přináší [podmíněnou] oběť viny.